Nejčastější problémy, kteří majitelé řeší, jsou spojené se špatnou hygienou. Kateřinu, která vystudovala v Anglii obor klinické chování zvířat, volají když už si neví rady se značkováním nábytku, defekací mimo kočičí záchod nebo ničení nábytku. „Často také majitelé řeší, že je kočka bázlivá nebo se třeba nechce mazlit,“ popisuje Kateřina Štiblická.

 Rodačka z Kadaně žije v Praze, za svými klienty ale jezdí po celé republice. Kočičí polepšovnu, jak svou práci nazývá, rozjela v covidovém roce 2020. Od té doby řešila případy více než sta různých  koček a jejich majitelů. Společného mají mnoho. „Na vině většinou nebývá povaha kočky, ale řada problémů má příčinu ve zdravotním stavu a cítění bolesti,“ vysvětluje. Kolikrát za loužičkou nebo nechtěnou hromádkou stojí bolavý kloub nebo třeba nemocné ledviny.

Pes u veterináře
Byliny, kmenové buňky. Ani u léčby zvířat nechybějí experimenty

„Proto majitele posílám nejčastěji rovnou k veterináři, kde se kolikrát problém rovnou vyřeší,“ říká odbornice na kočičí povahu. Když ale veterinář nemá na čem pracovat, přichází chvíle pro Kateřinu. Rozlousknout kočičí povahu nebývá lehké. Stojí si ale za jedním. „Ačkoli to může vypadat, že nám kočka načurala do postele třeba ze zlomyslnosti, ona takto nepřemýšlí. Neklade nám pasti, nechce nám ubližovat,“ myslí si.

Hledání řešení 

 Nečistotu koček kolikrát vyřeší jednoduchá výměna steliva, protože to původní prostě kočce nevonělo. Že označkovala kabelku vaší babičce. Možná byla prostě jen hodně hlučná a kočka se přestala cítit dobře. A že rozštípala na třísky gauč? „Škrábání nábytku může být i projevem komunikace. Kočka feremony na tlapách předává informaci, že je na svém území a zahání tím potencionálního narušitele,“ popisuje Štiblická.

Pomoci může nové, atraktivní škrabadlo z různých materiálů.  Bohužel někdy za škrabáním je i stres, například s příchodu nové kočky nebo dokonce lidského partnera. Stejné je to i u značkování. „Kočka si dalšího společníka nevybrala, cítí se ohrožená,“ popisuje odbornice. Pak je dobré zatnout zuby, dát kočce čas a zajistit, že nedochází ze strany nové kočky k šikaně v podobě nepouštění k jídlu, zastrašování, agresi a podobně.

Pacienty na oddělení paliativní péče v kutnohorské nemocnici chodí rozptylovat Henrry. Roční Mainský mývalí kocour je pro ně kamarádem, terapeutem i zprostředkovatel  vzpomínek na doby dávno minulé.
Kočičák Henrry se stal terapeutem. Pomáhá lidem v nejtěžších chvílích

 Podle Kateřiny Štiblické bývá často problém i v páníčcích. „Někteří si hned neuvědomí, že kočka je v první řadě pořád zvíře a navíc šelma. A nemusí splnit všechna očekávání a nároky, které na ni jako lidi máme,“ popisuje Kateřina. Přestože si majitel pořizuje kočku s tím, že mu bude dělat společníka, může se stát, že si vybere introvertku, která má ráda svůj klid, není mazlivá a na hraní ji neužije. „V takovém případě je prostě nutné povahu kočky respektovat, byť to může být zklamání,“ říká Štiblická.

Kočky provázejí člověka už tisíce let a názor na ně lidstvo mnohokrát změnilo. Zatímco ve starověkém Egyptě to byla uctívaní zvířata, kterým se skládaly oběti, ve středověku končily jejich životy upálením, shozením z městské věže nebo přibytím na vrata. Lidé je považovali za vtělení ďábla a symbol čarodějnictví či temných sil. Dosud jsou pro mnohé tajemnými postavami, kterým se přisuzují třeba schopnosti vidět duchy, cítit temné energie a komunikovat se zemřelými. Věřilo v to například i Keltové. „Kočičí oči jsou zrcadlo, skrz které mohou nemnozí vyvolení pohlédnout do říše víl,“ tradovalo jejich přísloví.

Humorná historka 

 Kateřina Štiblická také jednou řešila případ, který ze začátku vypadal, že se lidskému chápání vymyká. Nakonec z toho ale byla humorná historka, kterou se svolením paničky dává kočičí odbornice k dobru.

„Zavolala si mě jedna starší paní, která měla obavu, že její kočka je médium a komunikuje s démony. Vždy mezi druhou a třetí hodinou ráno koukala do rohu pokoje na stolek, na kterém panička měla medailonek s fotkou své babičky. Kočka by nervózní, syčela, naříkala a trhala sebou,“ popisuje případ Kateřina Štiblická. Nakonec ale nebylo třeba volat žádného exorcistu, postačila veterinární péče.

Jed na krysy či škůdce se může stát velkou hrozbou pro volně pobíhající mazlíčky. Chvilka nepozorností tak může skončit cestou k veterináři, nebo v nejhorším případě i smrtí zvířete.
Otrava je postrachem pejskařů. Veterinářka radí: Pozor na látky proti škůdcům

„Ukázalo se, že kočička trpěla formou epilepsie a rozčilovaly ji záškuby kůže. Ty ale neměla jen v noci, ale v podstatě během celého dne. V noci, v tichu a tmě to ale bylo více znát a trochu zapracovala i fantazie majitelky,“ usmívá se Kateřina. Kočce veterinář naordinoval léčbu, která zabrala a spokojenému soužití kočky a majitelky nic nebránilo.

Pokud ale vaší kočce věříte, že vidí dál než vy, klidně u toho zůstaňte. „Vždycky připouštím několika procentní možnost, že kočky opravdu nějaké schopnosti mají. I bez nich jsou to ale naprosto úžasná stvoření, s nimiž je život pestřejší a veselejší,“ uzavírá Kateřina Štiblická.