Důkazem je i flašinet Jana Pondry. Ten pravidelně přijíždí z Prahy, aby ulice rozezvučil. „Třebíč mi chyběla. Dva roky jsou dlouhá doba. Ale konečně mohu hrát,“ raduje se flašinetář. A hned ochotně přibližuje, jak jeho flašinet funguje. „Pásky s hudbou si sám vytvářím. Dírky na nich znamenají noty. A když tyto dírky potkají dírky ve flašinetu, vznikne tón,“ vysvětluje, díky čemu návštěvníci slyší ikonický stroj.

Autenticitu místa zachovává Martin Kružík. Neupozorňuje na sebe, jen se nenápadně věnuje své práci. „Ručně opravuji knihy. Některé jsou i sto let staré a jde o originály. Jednou za čas opustím jednadvacáté století a vrátím se o sto padesát let zpět,“ dává možnost nahlédnout do minulosti Kružík.

Až z Brna přicestovala Simona Pöder Innerhofer. Judaismu se věnuje také profesně, vyučuje na univerzitě. „Židovské město i hřbitov už jsem si v minulosti párkrát prošla. Na slavnostech jsem však poprvé. Jsou úžasné, hlavně hudbu si užívám. Místo atmosférou určitě ožilo,“ pochvaluje si žena z Brna. Cení si snahy lidí být věrohodní době. „Podle mě se tu lidé upřímně snaží. I když by skutečná historie vypadala jinak,“ oceňuje odbornice.

Na Třebíčsku Španělé dobyli hlavní město slovenských indiánů
Na Třebíčsku Španělé dobyli hlavní město slovenských indiánů. Podívejte se

Ale že ne vždy je snadné se tematicky sladit, potvrzuje Matěj Nosek z brněnského vědeckého centra. „Nestihli jsme si připravit exponáty, aby vyloženě seděly k místu. Přesto ale o ně lidé zájem mají,“ ujišťuje. Návštěvníci si u stánku zkouší hlavolamy a kooperační cvičení nebo testují smyslové vjemy. „Nejoblíbenější jsou určitě exponáty matoucí smysly. Ty dokáží zmást zrak i sluch,“ láká Nosek.

Dětskou radost se smíchem je slyšet také u řeky. „Mami, vyfoť mě. Já chci ještě! Mohu taky?“ vykřikují nejmladší. Prohání se totiž na starožitném řetízkovém kolotoči. „Provozuju ho přes dvacet let. Ale mnohem déle sloužil ještě přede mnou,“ prohlašuje Pavel Malý. Opláštění a motor stroje jsou původní. „Vyměnili jsme ale vršek, lana a sedátka,“ vysvětluje kolotočář, zatímco roztáčí několik dětí.

Ke kolotoči téměř dosáhne žár z kovárny Luboše Jana. Ten bydlí přímo v židovském městě. Oživené židovské město v minulých letech zažíval z první ruky. Letos se poprvé rozhodl přispět do programu. „Chci lidem ukázat průřez řemeslem. I venku na menším ohni jde mnoho vytvořit. Věšáky, hřebíky, podkovičky,“ vyjmenovává třebíčský kovář s poznámkou, že to, co vytvoří, zůstane i nadále.