Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ženy do armády patří, muži se pak chovají líp

Náměšť nad Oslavou /ROZHOVOR/ - Od loňského října oficiálně probíhá smíšený výcvik na vojenské letecké základně NATO Sedlec- Vicenice. Nebe nad oblastí okupují kromě svižných letounů L-39 Albatros též vojenské bitevní vrtulníky Mi-24/35, jež sem díky rozhodnutí vlády přesídlily z Přerova.

11.7.2009
SDÍLEJ:

Tygří letka, tak se také jinak říká partě letců, které Rudolf Straka velí. Nyní vrtulníkáři z vojenského letiště u Náměště nad Oslavou cvičí v letním režimu, kdy den je delší a podmínky jsou příhodnější.Foto: DENÍK/ Hana Jakubcová

Pro někoho jsou helikoptéry zpestřením, pro jiného zdrojem hluku navíc – především v létě při otevřených oknech.

Vrtulníkářům na základně velí Rudolf Straka, vstřícný, komunikativní pohodář, který Přerov za Náměšť v kolonce trvalý pobyt nevyměnil.

Jak probíhá letní výcvik?

Letovou směnu máme tak třikrát do týdne, v noci létáme do 23 hodin. A jeden týden v měsíci vzlétá jeden vrtulník do půlnoci s brýlemi na noční vidění.

Kudy létáte nejčastěji?

Máme prostory, které jsou vyčleněné pro nás. Jsou dohodnuty se všemi uživateli vzdušného prostoru. Působíme od čáry Pohořelic až po Jihlavu a po Znojmo.

Co obydlené zóny?

Oblétáváme je. Samozřejmě, pokud oblétáváme vesnici, lidé nás vidí pod úhlem, mohou mít pocit, že jsme nad vesnicí.

V jakých letových výškách a jakou rÿchlostí se pohybujete?

Od přízemí, dá se říct, od 15 do 3000 metrů. Vrtulník je schopný letět 315 kilometrů v hodině, ale to je extrém. Nás tu lidi při přesunu z bodu A do bodu B uvidí letět rychlostí 250 kilometrů v hodině, při nižších letech, abychom byli schopni reagovat na překážky, je to tak těch 160 kilometrů v hodině.

V jak početných skupinách, lépe řečeno roji, létáte?

Až ve čtyřech. Ale nejčastěji obyvatelé uvidí jednotlivce, maximálně dvojici. Skupinové létání je v počtu nalétaných hodin asi na úrovni jedné třetiny. Zbytek jsou jednotlivci. Pilot přiletí do jednoho prostoru, pobude tam půl hodinky, vrátí se a střídá jej druhý pilot.

Jaké konkrétně plní úkoly?

Cvičí manévry. Přistávání v neznámém terénu, navigační lety a podobně.

Věřím, že když někdo kouká na seriál Hospoda a vy mu tam začnete manévrovat, může to vzbudit nevoli..

Když se mění směr větru, musíme jej respektovat, a proto měníme směry na přistání v terénu. Samozřejmě když čtyřikrát obletíme ves, můžeme někoho vytáčet. Snažíme se přistávat na velké opuštěné plochy, kde není nikdo, protože to může být pro případné přihlížející nebezpečné.

Stalo se vám někdy, že jste způsobili nějakou hmotnou škodu?

Nedávno bylo velmi větrné počasí, které poškodilo starou borovici u Březníku. Dělali jsme tam na povolení ministerstva statickou ukázku a z borovice se ulomila větev, která padla na nedaleké auto. To jsou ale nepředvídatelné věci, těžko pilot, i když bude sebeprozíravější, odhadne na sto procent stav stromů.

Kdy je vrtulník pro okolostojící lidi nejnebezpečnější?

Když je těsně nad zemí. To je největší vír, vzduchová hmota se vrací a kolem vrtulníku se vytvářejí víry. V tomto visu má stroj největší výkon. Vzduch, který potřebuje přes rotor dostat, je o to rychlejší, dochází k většímu proudění. A ten vír se nekontrolovaně přesouvá od vrtulníku dál.

Co musejí splnit pořadatelé ukázek vrtulníků?

Přistávací plocha má být nejméně 100 metrů od budov, na objektu by mohl vír odtrhnout plechovou střechu. A stejně má poslední slovo pilot, aby si vyhodnotil, jestli na vybrané ploše přistane, nebo ne.

Už jste zaregistrovali nějaké stížnosti místních obyvatel?

Někdo to bere jako atrakci, někoho to otravuje, ale s vyloženě agresivní reakcí jsem se nesetkal. I když – teď sem prý volal pán, který se kvůli vrtulníků odstěhoval od Přerova k Miroslavi. A už nás tu má zase, našli jsme ho (smích). Hodně námětů končí na velitelství základny, takže nám třeba řeknou, tam z té vsi si stěžovali, tam tolik nelétejte.

Začíná léto, lidé mají otevřená okna. Co vy na to?

My jsme de facto začali létat loni na podzim, tohle bude naše první letní sezóna. Je jasné, že když si někdo otevře okna dokořán a my mu tam budeme nalétávat, i když ne v hustých časových intervalech, může to někoho iritovat. Prosím tedy veřejnost o shovívavost a toleranci.

Máte vyloženě místa, která tu máte po okolí vytipovaná a vyhýbáte se jim?

Ta, kde jsou hospodářská zvířata obecně. Například koně. Když uvidíme někoho jet na koni, tak mizíme.

Máte za svou kariéru nějaký hodně divoký zážitek?

Jednou jsme málem naučili pštrosy létat. Bylo cvičení kdesi u Plzně. Bohužel kilometr od místa, kde jsme nízko nad terénem trénovali vyhledávání osob, byla farma pštrosů. Ti se málem zbláznili.

Byli byste schopní pomoci při povodních?

Při záplavách na Moravě v roce 1997, když jsme ještě sídlili v Přerově, jsme plnili průzkumné úkoly. Jeřáb na evakuaci lidí Mi-24 nemá, takže jsme převáželi povodňovou komisi, transportovali jsme materiál, vyhledávali jsme lidi, kteří zůstali odříznutí od světa. Vždy totiž musíme najít plochu na přistání.

Jak drahý je provoz vrtulníků Mi-24/35?

Víte, že to ani přesně nevím? Spotřeba leteckého benzínu je u tohoto typu stroje 900 litrů za hodinu. Tomu odpovídá výdrž vrtulníku. Když nemá přídavné nádrže, vydrží ve vzduchu dvě hodiny.

Je to takový „průtokáč“…

To asi ano, vezmeme-li v úvahu, že za minutu spálí 14 litrů paliva.

Je léto, co hezké dívky, které se opalují nahé na uzavřených dvorcích? Máte vytipované lokality?

(Smích) Nemáme, protože, jak jsem řekl, vesnicím a městům se vyhýbáme.

Zaslechla jsem historku, že když ještě vrtulníky působily na letišti v Přerově, podařilo se jim totálně komusi rozfoukat stoh..

Tak ten případ neznám. Pokud se to stalo, musel to být hloupý pilot. Lidé sporadicky zkoušeli svést na vrtulníkáře nějakou škodu, třeba popadané tašky.

Vrtulníky jsou ruské provenience. Nemáte občas potíže s dodávkami náhradních dílů?

Občas ano, ale hlavní problém je jinde. Chybějí prostředky na generální opravy. Vrtulníky musejí po určitém počtu nalétaných hodin na povinné práce. Jednou jejich oblastí je generální oprava, což je velká položka. Samozřejmě nejde naráz všech 24 strojů, které letka má. Je to postupný proces. Může se stát, že až peníze v rámci rezortních úspor, které v současnosti probíhají, dojdou, budeme muset nové vrtulníky zakonzervovat a čekat.

Kolik helikoptér je tady v Náměšti připravených cvičit?

Deset, zbytek je na údržbových pracích.

Kolik přesně lidí na základně v Náměšti patří k vrtulníkářům?

Na nás je nabalených asi 160 lidí. A zbytek základny samozřejmě zabezpečuje jak proudové L-39 Albatros, tak naše Mi-24/35.

Jak se vás, vrtulníkářů, dotkne avizované propouštění na základně?

Velmi. Protože se to dotýká každé jednotky a odbornosti. Snížení počtů personálu pochopitelně ovlivní zabezpečení letového provozu, což je hlavním úkolem základny. U nově vzniklé základny,kde nemáte většinu příslušníků základny ani rok, to bude pro některé těžko pochopitelné. Dopad krize budeme pociťovat ve všech oblastech.

Už jste letěl v Albatrosu?

Ještě ne, ale těším se, jestli budu mít někdy příležitost.

Letěl jste někdy ve stíhačce?

V britském Harrieru s kolmým startem a v Americe ve stíhačce F-16.

Hm, ta asi pomalá není, vyfasoval jste pytlík na zvracení?

(Smích) Je to trochu rychlejší Tornádo, žaludeční potíže jsem neměl, letěli se mnou zřejmě tak, abych se nepozvracel.

Létal jste někdy v jiném vrtulníku, než v ruském bojovém Mi-24/35?

Vyzkoušel jsem si Merlin EH-101, Augustu A-109 a Gazelu, malý prosklený vrtulník.

Jak vychází ruský Mi-24 ve srovnání s podobnou technikou jiné výroby?

To je těžké srovnání. Často se přirovnáná k Apachi nebo ke stroji typu AH-1 Cobra. Ale to srovnání je na hraně. Sice jsou si podobné díky tandemovému posedu, nicméně každý byl vyvinut v jiné době s jinými specifiky. Odlišnosti konstrukční jsou. „Dvacetčtyřka“ se vymyká tím, že je multifunkční, protože může přepravovat i lidi, není to čistě bitevní speciál.

Posádka ale může, tuším, být pouze osmičlenná…

To ano, ale i tak je to solidní.

Má Mi-24 respekt?

Určitě, je multifunkční. Dá se využít na palebnou podporu jednotek, na transportní průzkumné úkoly, na doprovod konvojů nebo dopravních vrtulníků.

Kde je její největší slabina?

Komunikační vybavení. Je jen jedno rádio a tím pádem možnost monitorovat jen jednu frekvenci. Při vojenských operacích je nutnost, aby pilot pracoval na jedné frekvenci a další jednu dvě odposlouchával.

A kde to vázne? Na výrobci?

Je to jen o penězích. Ruský výrobce by tohle určitě rád povolil, ale naše armáda nemá peníze.

Byl některý z vrtulníků, které jsou v Náměšti, v zahraniční misi?

Ne, tyhle ne. V devadesátých letech byly připraveny do misí v Bosně. Týden před odletem padlo rozhodnutí, že tam nakonec zamíří transportní Mi-17. Podobné to bylo s misí v Kosovu.

A „sedmnáctka“ do Náměště v budoucnu některá přesídlí?

To nedokážu říci. Mělo to svůj vývoj. Z taktického letiště se v Náměšti začalo budovat vrtulníkové letiště. Myšlenka byla, že se z Přerova přesune veškerá technika. Nakonec jsou tu jen bitevní vrtulníky. Tohle je věcí rozhodnutí ministerstva, v jaké podobě bude chtít držet letiště v Přerově. Jestli se armádě vyplatí, nebo ne.

Vy jste se účastnil některé mise?

Byl jsem v Bosně a Hercegovině na velitelství SFOR v roce 2004 na půl roku.

Jste ročník 1969. Co říkáte na smrt Michaela Jacksona? Jste přece jen generace, kterou asi zasáhl svou muzikou nejvíc, je to vaše mládí.

Když jsem se to doslechl, čekal jsem, až v rádiu řeknou, kolik mu bylo. Byl ještě mladý. Má to asi spojitost s tím, jak divoký život vedl.

Jakou muziku vy posloucháte?

Vyrostl jsem na hodně tvrdé, dodnes si v autě pouštím heavy metal. Ale po ročním pobytu v Americe si dám i vážnou hudbu, byť by mě to dřív ani nenapadlo. Tam si přivlastnili Dvořákovu Novosvětskou a já ji mám od té doby hodně rád. No a už mi nevadí ani folk.

Co jste dělal v Americe?

Byl jsem v letech 2006 až 2007 v Montgomery, stát Alabama. Je tam letecká univerzita.

Jaký byl rok v Alabamě?

Horký. To je opravdu místo s extrémními teplotami, od té doby, když jsou u nás třicítky, nemám s tím problém. Říkám si, že se aspoň trochu ohřeju.

Byla tam s vámi rodina?

Nebyla, takže to pro mě bylo bolestivé období. Stýskalo se mi strašně moc. Jel jsem narychlo jako náhradník. Měli jsme možnost, aby tam žena s dcerami žily se mnou, ale situace rodiny byla taková, že jsem ji nevyužil.

To jste ani jednou nejel domů?

Ne, nešlo to. Přijely za mnou po půl roce alespoň na vánoce. O to horší, hlavně pro mě, byl ten další půl rok bez nich. Ale jinak to bylo zajímavé období.

Vy máte v týmu i ženy. Patří vůbec ženy do armády?

Máme tu holky techničky a v administrativě. Ženy do armády patří, záleží samozřejmě na zařazení. Vždycky u mužů funguje podvědomá ohleduplnost, je otázkou, jestli by měly být ženy nasazené v první linii při plnění mimořádně nebezpečných úkolů. I když ony samy v takových případech odmítají jakoukoliv pomoc a argumentují, že to přece byla jejich volba, dělat tuhle práci. Myslím, že ženy čistě mužský kolektiv zjemní, chlapi se pak chovají jinak, líp.

Jsou vrtulníkáři připraveni vyrazit do mise?

Ano, v rámci svých limitů po stránce vybavení i logistiky připravení jsme. Armáda České republiky zvolila strategii, kdy chce být plně nasaditelná v misích. Rozhodně nemám rád otázky, zda do mise či ne. Voják s tímhle musí automaticky počítat, proto je v armádě. Jde spíše o diskuzi, za jakých podmínek. Zda odpovídá výcvik, vybavení.

Mnoha vojákům se v misích rozpadají rodiny, tráví daleko od svých blízkých nekonečné měsíce…

To je riziko prvotní volby stát se vojákem. Mnoho kluků nemá jen klapky na očích, samozřejmě jsou ženatí, tohle vnímají. Ale rozkaz je rozkaz, s tímto základním principem se do armády vstupuje.

Chtěl jste být vždycky vrtulníkářem? Mladí kluci většinou touží pilotovat stíhačku.

Odjakživa jsem věděl, že chci létat na vrtulníku. Má to svá specifika a já to mám rád. Nastoupil jsem ještě za socialismu v roce 1987 košickou vojenskou leteckou školu. Tam kluci většinou chtěli být stíhači, pak je často čekala velká deziluze po zdravotních prohlídkách. Já jsem ale měl jasno od dětství.

Vy sem do Náměště každý den dojíždíte z Přerova?

Jezdí nás skupinka, ráno vstávám okolo páté, doma jsem po sedmnácté hodině. V řízení auta se střídáme, sám bych to asi nezvládal. Nejrychleji to jedeme hodinu deset minut, záleží na provozu. Je to samozřejmě trochu únavné.

Nehodláte se tu tedy usadit?

Zatím o tom nepřemýšlím, rodina je doma tam. Možná, kdyby mě převeleli do Plzně a já měl mít víkendové manželství, tak bychom se ženou hledali jiné varianty.

Rudolf Straka

*1969
* pochází z Příbora
* vystudoval Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích a Air Command and Staff College v USA
* ženatý, dvě dcery (10 a 16 let)

Autor: Hana Jakubcová

11.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Mladíci Horácké Slavie pelhřimovské Medvědy vůbec nešetřili

Osm politiků z Kraje Vysočina se účastnilo netradiční předvolební debaty Deníku
49

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Politika není kamenolom, aby ji museli dělat jen muži, říká jednička Zelených

Vysočina - Jedinou květinou mezi trny na Vysočině je jednička kandidátky Zelených Veronika Hana Konvalinková.

Lipník zvítězil už popáté v řadě

Třebíčsko – Boj o špici se vyrovnal. Vedoucí Třebelovice prohrály v Chlístově a jejich náskok na čele tabulky okresního přeboru se po 11. kole ztenčil na bod. Ten na lídra chybí Přibyslavicím, které uspěly na hřišti fotbalistů rezervy Jemnicka. Nejlepší formu má v současné době Lipník, který naplno bodoval už pětkrát v řadě a posunul se na čtvrté místo.

OD SOUSEDŮ: Na tahu Jihlava - Havlíčkův Brod se zranilo čtrnáct lidí

Vysočina - Hlavní silniční tah z Havlíčkova Brodu do Jihlavy se stal v pondělí kritickým místem. Během jediného dne tam došlo ke dvěma vážným dopravním nehodám. Zranilo se při nich 14 lidí.

Radek Koten (SPD): Jako jediná strana prosazujeme přímou demokracii

Vysočina /ROZHOVOR/ – Lídrem vysočinské kandidátky SPD (Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura) je v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Radek Koten. „Proč by nás měli lidé volit? Protože my máme odvahu říkat pravdu. Pojmenováváme věci tak, jak jsou. Neschováváme problémy za rádoby korektní slovíčka,“ říká politik z Vojnova Městce na Žďársku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení