„Je mi to nesmírně líto. Odcházejí teď jeden za druhým. Měla jsem ho moc ráda, chodil do třídy s mým mužem. Když se potkali, vždycky s náramně vítali. Divadelní představení, která v Třebíči, kde kdysi s herectvím začínal, odehrál, byla skvělá,“ komentovala smutnou zprávu Ivana Řídká, dřív působila v městském kulturním středisku.

Jiří Pecha pocházel z Boroviny, vyučil se elektromechanikem. Od raného mládí hrál v Třebíči ochotnické divadlo v borovinském kulturním domě. Ochotníky byli i jeho rodiče. Poté vystudoval brněnskou JAMU. V Brně zanechal nejvýraznější stopu, a to v Divadle Husa na provázku, u jehož zrodu stál. Pověstné bylo jeho přátelství s Bolkem Polívkou, s nímž hrál například v legendárním představení Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Za roli babičky ve hře Babička – fetišistická revue obdržel Cenu Alfréda Radoka. Zahrál si i v řadě filmů a televizních her, připomeňme snímky Balada pro banditu či Lotrando a Zubejda.

Pecha v Třebíči vyrůstal v baťovském domku, jeho rodiče pracovali v blízké fabrice BOPO. Když před dvěma lety dostal otázku, jak na bydlení v Borovině vzpomíná, odpověděl: „Až když jsem se tam přijel podívat po letech, tak mi došlo, jak jsou vlastně domky malé. A byl jsem zklamaný, protože v původní podobě jich zůstalo hrozně málo. Všichni už to mají předělané. Duch baťovského Zlína, přenesený do Třebíče, je fuč.“

Ivana Řídká si vybavuje, že do Boroviny jezdíval, dokud žil bratr František. „Několikrát, ještě za totáče, se nám podařilo vytížené Divadlo Husa na provázku dostat do Třebíče. Jednou jsme udělali plakáty, na kterých bylo v kolonce herců velkým písmem napsáno třebíčský rodák Jiří Pecha, malým písmem zbytek účinkujících ze souboru včetně Bolka Polívky,“ vybavila si po letech. „Bolek Polívka to pak říkal v televizi jako příhodu, že je v Třebíči Jirka slavnější.“

Herec obdržel v říjnu roku 2017 Cenu města Třebíče. Převzít ji přijela jeho manželka Jana. Jiří Pecha se ze zdravotních důvodů nezúčastnil.. Paní Pechová tehdy při slavnostním aktu uvedla, že manžela poprosila, aby jí napsal aspoň pár vět, které by mohla říct. „Napsal dvě: Bohužel stáří už je takové, že vám maří, z čeho byste mohli mít radost. To je všechno.“