Ten člověk toho stihl za život tolik, že by to stačilo na mnoho knih – které o něm koneckonců i vyšly. Stal se poslancem Dolní sněmovny, byl německým špionem, chtěl rozbít Československo, aby vzápětí kontaktoval Edvarda Beneše a obral ho o statisíce, nejprve vyznával židovství, pak křesťanství a nakonec buddhismus. A kromě toho se zapletl s nacisty, což se mu zřejmě stalo osudným. Před osmdesáti lety zemřel Ignácz Trebitsch-Lincoln, jenž měl kořeny s největší pravděpodobností v Třebíči.

Nové kameny zmizelých v Třebíči
VIDEO: Další kameny zmizelých připomínají někdejší židovské obyvatele Třebíče

Narodil se 4. dubna 1879 v městě Paks v Uhrách, kam rodina před jeho narozením odešla kvůli tzv. familiantskému zákonu, který reguloval počet židů ve městech. Na památku si tito židé většinou dávali příjmení podle místa svého původu. Tatínek se dřív jmenoval Schwarz, což je příjmení, které se v židovské čtvrti v Třebíči vyskytovalo ještě velmi dlouho. A navíc: „Ignáczova matka Julia, rozená Freundová, pocházela z bohaté židovské rodiny,“ poukazuje na další spojitost s městem na Vysočině anglický spisovatel Bernard Wasserstein v knize The Secret Lives of Trebitsch-Lincoln. Také Freundovi totiž žili v Třebíči. Byli zámožní, Adolf Freund byl i starostou třebíčské židovské obce.

Anglický poslanec, špion a Benešův sok

Po odchodu z Uher se Trebitsch zřekl židovství a v Kanadě působil jako křesťanský misionář. Následně se vrátil do Evropy a v roce 1910 se pod jménem Ignatius Timothy Trebitsch-Lincoln stal poslancem za Liberální stranu v anglické Dolní sněmovně. Když ale přišla první světová válka, upadl v podezření, že je německým špionem. A tak utekl do USA, jenže Američané ho vydali zpět do Anglie, kde si tři roky pobyl v trestnicích – nikoli však za špionáž, nýbrž za podvody. To ho nijak nezlomilo. Naopak, ihned po opuštění vězení v roce 1919 se zorientoval v nových pořádcích. Zamířil do Německa, kde se setkal s tamními monarchisty, kteří chtěli obnovit císařství. „Nařídil jsem censuru telegramů, abych zamezil řádění cizozemských novinářů,“ vzpomínal pak Trebitsch ve své knize Největší dobrodruh XX. století na jednu ze svých úloh během tzv. Kappova puče, během nějž přijal roli tiskového mluvčího tohoto pokusu o převrat.

Jména, která Trebitsch-Lincoln během svého života používal:
Chao Kung (Čao Kung); Jack Fisher; Patrick Keelan; Theodor Lakatos; Heinrich Lamprecht; Dr. Johann Lange; Thomas Langford či Thomas Longford (dokumenty na toto jméno mu vystavily československé úřady); Dr. Tibor Lehotzky; Ignatius Timothy Trebitsch-Lincoln (oficiální jméno po anglické naturalizaci); Thomas Lorincz; Vilmos (Wilhelm) Ludwig; Annagarika Pukkusati; H. Ruh; Tandler.
Pozn.: Výčet nemusí být úplný.

Kvůli rozporům mezi vůdci puče se ale svrhnout vládu nepovedlo. To však Trebitschovi nevadilo, zkusil štěstí o kus dál. Nejprve se zapletl do monarchistického puče v Maďarsku, kde chtěl vrátit k moci posledního rakouského císaře Karla I., aby vzápětí přijel do Prahy a ministerstvu zahraničí vedeného Edvardem Benešem nabídl dokumenty tzv. Bílé internacionály týkající se rozbití středoevropských států včetně Československa. „Skutečně souhlasili a já žádal 500 000 Kč. Nabídli 200 000 ihned splatných a 300 000 splatných o něco později,“ uvedl Trebitsch, který následně odjel zpět do Vídně.

Jenže 300 tisíc nedostal, kvůli čemuž se s pražskou vládou začal popotahovat. Beneš a spol. reagovali tak, že požádali rakouské úřady, aby Trebitsche zatkly. „Pro nedostatek důkazů bylo řízení proti mně zastaveno. Blamáž Čechů byla ohromná. Svých 300 000 Kč jsem ovšem nedostal, ale morálního odsouzení Čechů jsem přece dosáhl,“ podotkl k tomu Trebitsch, kterému zůstalo i oněch dvě stě tisíc korun.

Styky s nacisty

Následně odjel do Číny, kde působil jako vojenský poradce. Pak chvíli cestoval po Evropě, po Americe a nakonec se vrátil do Asie, kde se stal buddhistickým mnichem. V Číně se roku 1926 dozvěděl, že jeho syna Johna uvěznily anglické úřady – ve rvačce zabil svého soka a nyní mu hrozil trest smrti. Trebitsch se okamžitě vypravil zpět do Evropy, ale přišel pozdě – Johna oběsili před jeho příjezdem.

Osobnosti, které Trebitsche zmiňují v korespondenci či ve svých dílech:
T. G. Masaryk, Eduard Bass, Emanuel Moravec, Karel Pacner, Ludvík Souček + řada cizojazyčných spisovatelů.

Datum úmrtí se v různých zdrojích liší. Nejčastěji se uvádí 6. října 1943, lze se ale setkat i s daty od 4. do 8. října. V německy psaných zdrojích se také píše, že zemřel na následky operace břišní dutiny, kterou provedl Dr. Bonde, německý lékař žijící v Šanghaji.

Trebitsch zatrpkl, ale dál žil svým podivným životem mnicha a zároveň světoběžníka. Ještě před vypuknutím 2. světové války byl ve spojení s německými agenty v Šanghaji, tehdy okupované Japonci. Zabýval se mysticismem, což ho spojovalo s Himmlerem, Heydrichem a samotným Hitlerem – s nímž se mimochodem setkal ve 20. létech a pak pravděpodobně ještě v roce 1934. Ač žid, s nacisty zpočátku vycházel. Když ale vyšlo najevo, co hitlerovci s židy dělají, v roce 1943 zaslal Hitlerovi rozhořčený dopis. „Varoval ho, aby přestal s vyhlazováním židů, a pohrozil, že pokud bude pokračovat ve svých ‚nekalých aktivitách‘, předá Britům plány německých tajných zbraní, které má v držení. Co mohlo Trebitsche přimět k takovému šílenému, téměř sebevražednému kroku? O německých ‚tajných zbraních‘ samozřejmě nemohl vědět vůbec nic; ani neměl žádné prostředky pro komunikaci s britskou rozvědkou,“ podotýká jeho životopisec Wasserstein.

Vražda, či sebevražda? Anebo ani jedno?

Jenže skutečnost je taková, že Trebitsch v tomto uhodil hřebík na hlavičku. Těžko říct, jak se vůbec mohl dozvědět o termínu „tajné zbraně“. Fakt je ale ten, že několik dní poté Trebitsch skončil v šanghajské nemocnici. Zde ho navštívila jeho přítelkyně Stella Szirmay. „Byl bych velmi vděčný, kdybys mě navštívila a přinesla hrnek kuřecí polévky, guláš a malou láhev tokajského. Prosím, nikomu o tom neříkej a žádám tě, abys to jídlo připravila sama,“ líčí Wasserstein vzkaz, který mu po válce přetlumočila sama Szirmay s tím, že Trebitsch byl velmi zesláblý a mluvil jen s obtížemi.

Vybraná literatura o Trebitschi-Lincolnovi
Trebitsch-Lincoln – Největší dobrodruh XX. stol.?! (autobiografie do roku 1931)
Wasserstein, Bernard – The Secret Lives of Trebitsch-Lincoln
Nedava, Josef – Das Leben Des Grossen Spions Und Abenteurers
Taterová, Milada; Novák, Jiří – Muž, ktorý kazil dejiny (česky také jako Král dobrodruhů)

Zemřel 6. října 1943, tedy přesně před osmdesáti lety. Na jeho pohřeb na buddhistickém hřbitově v Šanghaji se prý sjelo mnoho lidí. Mezi nimi byl i Josef Nedava, který později přesídlil do Izraele a v hebrejštině vydal také životopisnou knihu o Trebitschovi s názvem Trebitsch-Lincoln: Život velkého špiona a dobrodruha. V ní píše, že mu rakev připadala prázdná.

Jak tedy vlastně Trebitsch skončil? Byla to vražda jedem? Sebevražda? Jen shoda okolností? Nebo svou smrt fingoval, aby zmizel z očí nacistům? To už se asi nikdy nedozvíme. Trebitsch-Lincoln, zřejmě původem z Třebíče, byl záhadnou osobou už za svého života – natož po smrti.

Další zajímovasti, odkazy a zdroje:

Starosta Freund
Výsledky voleb do Dolní sněmovny. Trebitsch-Lincoln vyhrál o 29 hlasů nad zkušeným poslancem Peasem. 
Souhrn nejdůležitějších informací o Trebitschovi
Trebitsch-Lincoln ve francouzských novinách Le Populaire v roce 1934 – ZDE a ZDE
Trebitsch-Lincoln na stránkách prestižního časopisu Time v roce 1934.
Zmínka v jakýchsi anglických novinách o popravě syna Trebitsche-Lincolna.
Obsáhlý článek o Trebitschi-Lincolnovi v časopise Asociace židovských uprchlíků ve Velké Británii.
Článek o Trebitschi-Lincolnovi v australském časopisu Pix v roce 1938