„Westernovou oázu klidu" přitom dvojice vystavěla z původně chátrající stodoly koupené od kamaráda. Chov a prodej koní, kterých mají Zikmundovi kolem sedmdesáti, je pro ně sice největší prioritou, do budoucna však plánují další projekty. Více prozradila Vlaďka Zikmundová.

Dříve jste tu pořádali farmářské slavnosti, setkání milovníků koní, veteránů a další. Přibylo ještě něco nového?

Rádi bychom se zaměřili na svatby a rodinné oslavy. Letos jsme tu už jednu svatbu měli. A když jsme viděli, že to funguje a podmínky pro to tady máme, tak chceme naplno využít potenciál areálu. Další zájemci se již hlásí. Ale chceme se vrátit i k těm dřívějším akcím. Nyní je však potřeba dotáhnout zázemí, protože pro návštěvníky našich akcí, kterých se sejde i několik stovek až tisíců, je toto nezbytně nutné. Proto chceme vše potřebné letos dokončit a zkolaudovat celý areál. Rok 2016 je pro nás hlavně o dokončování stavebních prací, ale i o koních. Nyní jsme mimo jiné věnovali hodně času porodům, takže jsme nemohli ani odjet na dovolenou. Momentálně máme devět hříbat.

Zmínila jste, že se chystáte pořádat indiánské tábory pro děti. Jak je tento projekt daleko?

Máme základ pro jedenáct týpí, v každém se počítá se čtyřmi osadníky. Tábor jako takový je připraven. Ještě však nebyl zprovozněn, doděláváme totiž jeho zázemí: kuchyň, sociálky a další věci. Tábor bude hodně o spolupráci s koňmi, děti se s nimi naučí pracovat, vyčistí si je a tak dále. Táborníci si budou moci také zaházet nožem nebo sekyrkou ve vesnici nebo využít prolézaček, případně hrát jiné indiánské hry. Součástí bude stádo živých travních sekaček-minioveček.

Nepodobá se to trochu westernovému městečku ve Zvoli nad Pernštejnem?

To určitě ne, celý koncept bude v rodinném duchu, lidé u nás oceňují zejména klid, krásnou přírodu a blízkost cyklostezky, i proto chceme zůstat komorní. Nabídneme například koňskou turistiku pro všechny věkové kategorie včetně tělesně postižených.

Provozujete i penzion, jakou má kapacitu?

Mám tu dva pokoje s vlastní kuchyňkou a obývacím pokojem, funguje to dobře už pár let. O hosty se starám sama a také jim vařím. Proto je to pro mě osobnější záležitost. Velmi mne to baví. Kapacitu penzionu rozšiřujeme o dalších dvanáct pokojů.

Jaká klientela k vám jezdí?

Kromě lidí z Česka jsou to třeba i milovníci koní z Rakouska, Německa, Švýcarska. Někteří sem zavítají rovnou v sedle. Měla jsem tu před časem třeba lidi z Ostravy. Nebo paní ze Švýcarska, která se rozhodla pro koupi koně od nás. Teď fungujeme v opravdu malém rozsahu, ale to by se mělo příští rok změnit.

Co návštěvníky nejvíce zajímá?

Jsou nadšení hlavně z appaloos, ale i prostředí a klidu. Ti, co sem přijedou za koňmi, oceňují, že můžou vyjet do malebné přírody. Není to tady tak omezené, jako například v Rakousku, Německu nebo ve Švýcarsku o tom mi paní říkala, že vůbec nemůžou běžně s koňmi do přírody. A je zde prý i problém s chovem nebo oplocením louky.

Prodej do Švýcarska tedy nakonec dopadl?

Ano, paní se rozhodla pro koupi tříletého hřebce. Je to během krátké doby pátý kůň, který od nás odchází do této země. Tamní náročná klientela oceňuje kvalitu našich koní a čistotu chovu spočívající v přísném dodržování křížení nejlepších jedinců s původními krevními liniemi. Ve Švýcarsku jsou dovozové kvóty, kolik koní se tam může ročně přivézt. Velmi komplikované je v této zemi i vyřizování přepravy. Až jsem žasla, jaký problém zde mají s tím, že chovatel chce mít pro koně volný výběh, či ho vůbec chovat. Člověk by si říkal, že to je země zaslíbená, ale v tomto to tedy bohužel asi neplatí.

Nejen hostům penzionu nabízíte venkovní posezení…

Mám tu venkovní výčep, fungujeme například i pro cyklisty a kolemjdoucí. Můžou si tady dát pití a malé občerstvení.

Jaké na tuto novinku máte ohlasy?

Kladné, třeba cyklisté se tady zastavují i opakovaně. Pochvalují si jednak prostředí a klid. Říkají, že si kávu v takové krajině lépe vychutnají. Dostalo se nám i pochvaly, že rok od roku pokračujeme ve stavebních úpravách. Hlavní budova ranče se stala v minulém roce dřevostavbou roku u odborné poroty. Někteří nám říkají, že se těší, jak budeme fungovat v plném provozu. A že se pak rádi ubytují. Pochopitelně myslíme i na cyklisty. Jsme tu na trase hojně využívané cyklostezky, tak se to nabízí. Obzvlášť, když se setkáváme s ohlasy, že teď to lidé berou jako zastávku a do budoucna jako základnu, odkud budou moci vyjíždět do okolí.

Máte někdy volno? Stíháte i jiné koníčky než koně?

Spíše v zimním období, které je relativně klidnější. Ale od jara do podzimu se naplno věnujeme koním a provozu ranče. Zde práce nikdy nekončí. Dříve mne hodně bavilo cestování, ale už na to s manželem nemáme tolik času. Dřív jsme s mužem podnikali výlety na motorkách, ale letos jsme kvůli nedostatku času ještě nevyjeli. Mám ráda i ruční práce, čtení a sport, ale ani k těmto činnostem jsem se už dlouho nedostala. Co se týče ranče a práce na něm, pořídila jsem si vlastně takové dítě, které vyplňuje veškerý můj čas.

Lidé k vám jezdí relaxovat, není vaším relaxem právě to, že se pohybujete v tomto krásném prostředí?

Když chci relaxovat, musím někam odjet. Například loni jsme si vyrazili do Ameriky. Ale i tak jsme tematiku koní vyhledali a vyrazili zde na vyhlášené westernové závody.

Připomeňte historii ranče Appaloosa…

Původní stavení jsme koupili v roce 1992 jako chátrající stodolu od kamaráda. To, co tu dnes vidíte (penzion, stáje, rozlehlé pastviny pro koně, venkovní posezení a další, pozn. red.) je práce za více než dvacet let a myslím, že je tu konečně znát, že se to tu opravdu změnilo. Historie ranče se začala psát koupí a importem prvních devíti appaloos z USA v roce 1996. Letos tedy slavíme dvacet let od počátku chovu tohoto výjimečného plemene a ty byly, myslím, pro nás relativně úspěšné. Za tu dobu od nás odešlo kolem sto třiceti odchovaných koní, a to kromě Česka, i na Slovensko, do Rakouska, Německa, Švýcarska a jinam.

Co máte na Appaloose nejraději a proč vás zájemci o koupi koně nejčastěji vyhledají?

Klidnou, přátelskou povahu, netypické zbarvení nejčastěji upoutá i pozornost našich návštěvníků i zájemců o koně.

Učíte vaše appaloosy parkurovému skákání?

Asi by se daly natrénovat na parkur, ale spíše jde o koně na westernové disciplíny a vůbec nejvíce si je kupují lidé na rekreační ježdění. Podobně jako si někdo pořídí pejska jako mazlíčka, tak takhle si někdo pořídí koně. U appaloos není nutností, aby se s nimi denně pracovalo jako u jiných plemen koní. Nevadí, i kdyby ten kůň stál měsíc a pak si na něj člověk sedl. Ti koně jsou učenliví, čas, který se do nich při výcviku investuje, v nich zůstane, mají vynikající paměť.

K netradičnímu plemeni koně vás dovedla indiánská kniha vašich synů, když byli malí. Angažují se vaše teď už dospělé děti ve starání se o koně, nebo se spíš orientují na něco jiného?

Rozhodně nám tady pomáhají. Díky nim můžeme odjet na dovolenou. A to i když mají oba svá zaměstnání.

Stále je pro vás ranč hlavně o starání a péči o koně spíše než o ježdění? Většina milovníků koní nedá dopustit na pohled ze sedla.

Já to spíš všechno odpracuji, na ježdění mi už čas nezbývá. Takže spíš zajišťujeme provoz, a ježdění si moc neužijeme. Ale máme tu také několik šikovných dívek, které nám velmi pomáhají a pravidelně docházejí, ty si koně osedlají. A musím říct, že jsme za jejich spolupráci velice rádi, bez nich bychom to daleko hůře zvládali.

Kolik vás stálo vybudování areálu? A dají se na takovou věc i sehnat dotace?

Investice raději nepočítáme. Je v tom také spousta času, který tady strávil muž budováním. Je to hlavně jeho zásluha, on se na všem tady podílí. Dotace nás docela míjely, protože než papírování je lepší věnovat tento čas vlastní práci. Jenom částečně jsme je čerpali na napaječky pro koně a elektrické ohradníky, ale výstavba budov, která je na tom všem nejdražší, se platila z vlastních zdrojů. Vše je hlavně o tom, kolik svého času a energie jste ochotni obětovat svému snu.

ZUZANA DUDÁŠOVÁ