Majitel často řeší situaci elektronickými pokladními systémy a kamerami, které většinou monitorují prostory restaurace. Ale i tyto kamery, které ukládají záznam o dění v podniku, se dají obejít. Česká vynalézavost holt nezná hranic.
Sáhnout do kasírky se ovšem nemusí číšníkům vyplatit. Podle jihlavské policejní mluvčí Jany Kroutilové lze následně za zpronevěru „vyfasovat“ i dva roky.
„Že šetříme oznámení v rámci zpronevěry, to není zdaleka ojedinělé. Ať už se jedná o restaurace, bary, prodejny či jiné provozovny. Fakt, že lidé zpronevěří peníze svého zaměstnavatele, se děje poměrně často,“ uvedla policejní mluvčí.
Například v restauracích dochází ke zpronevěrám peněz poslední dobou čím dál tím časteji.
Muž: Občas něco z tržby vezmu
„Dělám dvě stě hodin měsíčně a mám minimální mzdu. Občas je mi něco vyplaceno bokem, a to nic moc. U banky nemám nárok na půjčku, vlastně na nic. Občas něco z tržby vezmu, dělá mi to minimálně polovinu mzdy. Bereme všichni, ale o tom se nemluví,“ svěřil se jihlavský číšník, který si nepřál být jmenován, ale jeho totožnost redakce zná.
O tom, jak se majiteli bere, podal své svědectví i zaměstnanec motorestu z Třebíče. „Pracoval jsem v motorestu nedaleko Havlíčkova Brodu. Šéf mi ráno nadiktoval jídelní lístek na den a odjel. Přijel vždy až večer k zavíračce. Napsal jsem si svůj jídelák, a měl tak dvojí ceny. Protože tam nebyla kasa, účty jsem psal ručně. Ke každé hotovce jsem přidal pět korun a k minutkám patnáct. Můj systém vydržel rok, nikdy mi na to nepřišli,“ vypověděl číšník, který dnes pracuje ve vyhlášené jihlavské restauraci.
Se zaměstnanci sázím na důvěru
Jinak se na situaci krádeží ve svém podniku dívá majitel Hostince U Kroupů v Havlíčkově Brodě Tomáš Fendrych.
„Když přijímám zaměstnance, jde o vzájemnou důvěru. Pokud je následně porušená, jsem nekompromisní. Dnes je opravdu doba, kdy prostě musíte mít elektronickou pokladnu, navíc kontrolovat zaměstnance, aby vše, co nesou na plac, markovali. To bych doporučil i lidem, kteří si gastronomický provoz chtějí zařídit,“ sdělil Tomáš Fendrych.
Že je vše otázkou řízení podniku a profesionality týmu, je zřejmé.
„Je třeba, aby majitelé podniků vytvořili takové prostředí, kde nikdo nebude mít zapotřebí podobných kroků. Motivační program nemusí být vždy jen přímou investicí. Znám tyto praktiky z nejlepších barů, a tam to funguje. Bar, restaurace, to je živý organismus a je třeba ho dobře živit. Všichni zaměstnanci musí být nedílnou, a hlavně neposkvrněnou součástí celého byznysu,“ rozpovídal se šéfredaktor gastronomického portálu.
Okrádání na mírách - v tvrdém alkoholu je prokázáno, že 1 ml podmíry tvoří u prémiových destilátů zajímavý profit, třeba i dvacet korun.
Okrádání na mírách u piva - zákazník musí dostat pivo přesně na rysku, námitka, že „pivo dojde,“ je klasickou reakcí každého, kdo chce okrást.
V provozech, kde nefunguje dostatečně kontrolní mechanismus, se domluví číšník s kuchařem na objednávkách pokrmů a zisk si dělí. Kuchař zboží vyšetří na dalších, třeba hotovkách na druhý den.
Prodeje svého alkoholu a kávy – v mnoha provozech je káva i personální, a tudíž je prostor pro její prodej zákazníkům. Číšníci tak mají rádi i špinavé dělníky, kteří si zajdou na „turka“.
Inkasování hosta bez účtu z pokladního systému –proto někde mají napsáno, že pakliže neobdržíte účet, máte útratu zdarma a máte volat majitele, což neudělá nikdo z nás.
U pokladních systémů lze použít metodu STORNO objednávky – kde číšník jako udělal chybu, ale přitom hosta reálně vyinkasoval, měsíčně to lze bez povšimnutí udělat několikrát.
Využívá se též způsob, kdy se namarkuje do systému jídlo, ale pití se připíše čas od času rukou, hlavně při opakované objednávce pití u stolu.
Náhrada prémiových destilátů za levnější alkohol, přelévání – je stále málo hostů, kteří poznají rozdíl, naopak ještě hodnotí, jak je ta kvalita poznat, číšníci se tak baví.
