Jak se vůbec lokalita Na Skalním ocitla ve hře o Černého Petra?

Několik místních starostů ji kdysi zcela účelově nabídlo s tím, že z toho chtěli mít určitý regionální prospěch. Většina ostatních lokalit byla vybrána za základě geologických dat. U nás tomu tak nebylo. Což je prostě od začátku špatně.

Tvrdíte, že s výběrem lokality není třeba spěchat, protože se můžou najít i jiná řešení, je to tak?

Použité jaderné palivo je natolik energeticky a finančně hodnotné, že je prostě nesmysl zakopávat ho bez možnosti opětovného vyzvednutí a použití. To za prvé.

A za druhé?

Při většině pokusů o vybudování úložiště se ukázalo, že věc není zdaleka tak jednoduchá, jak původně vypadala. Prozatím se tedy mnoho států rozhodlo, že bude palivo dlouhodobě skladovat v přípovrchových úložištích. Má to obrovské výhody. Materiál může být daleko lépe střežen před případným únikem, je neustále kontrolován a v případně potřeby může být přebalen a to i několikrát za sebou.

Co tedy navrhujete?

Změnit uvažování. Investovat obrovské prostředky do budování hlubinného úložiště a to s velmi nejistým výsledkem se v současné chvíli jeví jako nesmysl. Jen výzkum lokalit ukrajuje obrovským krajícem z peněz na úložiště. Dnes je na jaderném účtu nějakých 27 miliard a činnost SÚRAO z něho v miliardách odebírá bez nějakého opravdu hmatatelného a využitelného výsledku. Je vcelku zásadní otázkou, zda vůbec budeme mít dostatek peněz na celkové dobudování a provozování úložiště. A co by se dělo v případě, když peníze dojdou a úložiště by nebylo hotovo?

Na Třebíčsku je ze zřejmých důvodů řada příznivců jaderné energetiky. Někteří reagují na činnost vašeho spolku například slovy, cituji: V plechovém meziskladu v Dukovanech vám palivo nevadí a v podzemí to považujete za riskantní. Co vy na to?

Nikdy jsme neřekli, že nám stávající podoba meziskladu v Dukovanech nevadí. Podle toho, co jsem slyšel, šlo tehdy spíše o to, jak co nejrychleji vyřešit situaci s použitým jaderným palivem, které se přestalo vozit do Sovětského svazu a začalo zůstávat u nás. A bohužel toto do jisté míry provizorní řešení prozatím nadále funguje.

A za nejoptimálnější řešení považujete?

Přípovrchové zodolněné úložiště. Čili rozhodně ne nějakou plechovou halu, ale něco, co bude třeba jen pár desítek metrů pod zemí, bude to mít důkladné, třeba i několikametrové stropy a stěny. Místo, kde by se v bezpečí skladovaly kontejnery Castor s použitým palivem a tyto byly neustále monitorovány. Taková stavba by stála násobně méně než hlubinné úložiště, a proto by byla i mnohem reálněji zhotovitelná. Navíc pokud by byla umístěna například ve stávajícím areálu jaderné elektrárny, dala by se synergicky sjednotit jejich ochrana, jaderný materiál by se nemusel přepravovat a navíc pro toto území už existuje i havarijní plán a tak dále.

Tak to zní rozumně. A už jste takový návrh někomu oficiálně předložili?

Snažíme se na všech jednáních tuto myšlenku prezentovat s tím, že právě tohle je reálná varianta a měl by se jí někdo zabývat. Je potřeba investovat pouze do něčeho, co opravdu dokážeme postavit, co dokážeme ufinancovat a co také dokážeme zabezpečit. Jestli se jednou i u nás vybuduje reaktor nového typu, kde půjde přepracované použité palivo znovu použít, tak bychom ušetřili opravdu hodně peněz. Zkrátka jestli z něčeho vyčerpáte pouze nějakých čtyři až šest procent energie, je nesmyslné tuto surovinu považovat za odpad a navždy ji zakopat. Zvláště když je tak obrovsky nebezpečná, a to na statisíce let.

A jaká je odezva na váš nápad?

Všichni říkají, že to zní velmi rozumně, ale nikdo na tom zatím nezačal pracovat. Je zřejmě potřeba, aby se tou myšlenkou začalo vážně zabývat samo ministerstvo průmyslu a obchodu, případně vláda. A ti aby dali správě úložišť jiné zadání. Ale dokud má SÚRAO zadání „najděte místo pro hlubinné úložiště“, bude nadále pokračovat stávající nesmyslná bitva o to, jestli u vás ano, nebo u vás ne.

Dlouhodobě prosazujete, aby zástupci měst, obcí a sdružení mohli do výběru lokality pro úložiště mluvit. Daří se to?

Nedaří. A to zejména kvůli postoji lidí z ministerstva průmyslu a obchodu. V loňském roce nám nabídli, abychom se spoluúčastnili tvorby návrhu zákona o zapojení obcí do vyhledávání a provozování hlubinného úložiště. Strávili jsme na tom spoustu času a poslali jim přes 17 stran konkrétních připomínek. V závěru loňského roku jsme dostali odpověď, že veškeré naše návrhy nebyly akceptovány. Návrh zákona je tedy v tuto chvíli postaven tak, že občané a obce jsou jen přihlížitelé celého dění, bez možnosti se jakkoliv vyjádřit.

Co by podle vás mělo ministerstvo průmyslu případně vláda v tomto směru učinit?

Přehodnotit celou koncepci. Pověřit SÚRAO prací i na alternativním způsobu uložení vysoce radioaktivního odpadu. A co se týká případného hledání místa pro úložiště, přestat celou situaci zlehčovat a začít mluvit pravdu. Pravdu o tom, že dlouhodobé uložení a s tím spojené případné budování úložiště bude velká zátěž pro vybrané místo a budou s tím spojena i mnohá rizika. A vytipovaným lokalitám nabídnout takové kompenzace, aby jim stálo zato o celém projektu reálně uvažovat. Pak je tu naděje, že se s některým regionem dohodnou. Ale pokud se budou i nadále domněnky a předpoklady vydávat za fakta, tak jak tomu u nás je, k žádné dohodě nedojde.

Jak vysoká by ona kompenzace musela být, abyste třeba vy akceptovali úložiště?

U nás o žádné částce hovořit nelze, protože my jsme jedna ze dvou lokalit, která naprosto striktně tuto myšlenku odmítá. U nás ani kompenzace astronomického rázu neřeší vůbec nic.

Tou druhou lokalitou je která?

Březový potok v Plzeňském kraji. Vyšlo to najevo v průzkumu veřejného mínění, který si sama správa úložišť nechala zpracovat.

Zpět ke kompenzaci. Jaká částka by mohla názor odpůrců změnit?

Těžko říci, ale například ve Finsku se v současnosti buduje hlubinné úložiště, kde došlo k dohodě s místní komunitou. Obec Eurajoki bude mít ve svém distriktu jadernou elektrárnu a zároveň i hlubinné úložiště. A ročně tato obec s devíti tisíci obyvateli bude dostávat v přepočtu 1,5 miliardy korun českých! A to tam mají obě ta zařízení vzdálena přes 13 km vzdušnou čarou. U nás by nám chtěli úložiště vybudovat doslova za zahradou a nabízené kompenzace jsou vůči těm výše uvedeným směšné. Ale to nejdůležitější je fakt, že Finové nám jasně potvrdili, že pokud by neměli souhlas místní komunity, žádné úložiště by rozhodně budovat nezačali.

Nedávno došlo k výměně ředitelů správy úložišť. Vnímáte změnu pozitivně?

V prvopočátku to vedlo k otevřenější debatě. Později se ukázalo, že změna byla účelově vytvořená, protože lokality s bývalým ředitelem už nechtěly komunikovat. Zdá se ovšem, že se opět rychle dostáváme do původní situace.

Opakovaně jste protestovali proti průzkumům lokality Na Skalním. Pokračovaly průzkumy i v loňském roce?

Pokračovaly. A to přestože naprostá většina vlastníků pozemků podepsala nesouhlas se vstupem na své pozemky. Aby najatí geologové mohli vůbec něco změřit, byli nuceni se de facto uchýlit na pozemky, kde tyto zákazy neměli. Nakonec si asi vyhodnotili, že jedinými takovými pozemky v regionu, kde mohou měření provést, jsou okraje silnic. A tak jsme je celou druhou polovinu roku vídali měřit ve škarpách vedle silnic. Můžeme se jen ptát, zda jsou taková měření vůbec věrohodná a měla by opravdu sloužit k tak bezprecedentnímu rozhodnutí, jako je výběr lokality pro hlubinné úložiště.

Petr Andrýsek
Narodil se v roce 1970.
Žije v Lipníku na Třebíčsku.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu v Brně na Masarykově univerzitě.
Pracuje jako pojišťovací makléř.
Je místopředsedou spolku SOS Na Skalním.
Mezi jeho koníčky patří rybaření, zahrada a chov exotického ptactva.

Šlo o povrchová měření, žádné sondy nedělali?

Jednalo se o měření odezev. Pracovníci provádějící měření nám potvrdili, že jejich přístroje měří do hloubky maximálně sto až dvě stě metrů, ale rozhodně ne půl kilometru pod zem, kde by mělo úložiště být.

Takže pokud by na základě těchto údajů mělo dojít k rozhodnutí o zúžení počtu lokalit, tak to asi nevzbuzuje přílišnou důvěru?

Nevzbuzuje. Nikdo dnes ve skutečnosti neví, jak to v té hloubce vypadá. A vzhledem k tomu, že podle geologických map u nás ta podle nich vhodná geologická formace zvaná třebíčský pluton končí, dá se předpokládat, že tloušťka skalního masívu už zde není dostatečná silná.

Právě ve skalním masivu mají být kontejnery s vyhořelým palivem zabetonovány, je to tak?

Úložiště má být půl kilometru pod povrchem. V hloubce nějakých 150 až 200 metrů by byla tzv. horká komora, kde by se palivo překládalo do úložných kontejnerů. Dole je pak naplánováno 74 kilometrů ukládacích chodeb, které by byly postupně plněny a postupně uzavírány.

Váš spolek uspořádal několik protestních setkání. Pokud nebudou státní instituce vaše připomínky slyšet, jste připraveni dát o sobě vědět výrazněji?

Zatím jsme o našem dalším postupu nerozhodli. Pořád doufáme, že si odpovědní činitelé uvědomí, že protlačovat tuto myšlenku silou je cesta do pekla. Chtít vybudovat a provozovat hlubinné úložiště v místě, kde ho místní komunita nebude akceptovat, by bylo velkou chybou i velkým rizikem. Například ve zmiňovaném Finsku, kterým se správa úložišť tak ráda ohání, byl souhlas místní komunity základním a prvotním předpokladem pro zahájení jakýchkoliv prací a to včetně zkoumání dotčeného území. Zatímco u nás se investují miliardy a souhlas nemají žádný. Takové používání veřejných prostředků považuji za plýtvání.