Je to tak trochu záhada. Nejméně tři generace obyvatel Třebíče, zvláště těch z jižní části města, si vzpomínají na venkovní bazén, který býval za tamní základní školou ZŠ náměstí Osvobození, nyní ZŠ Horka-Domky. Jenže ani ti nejpovolanější nevědí, zda vůbec existují nějaké jeho fotografie – nebo zda vůbec někdy sloužil svému účelu.
play_fill
Hledáme fotografii
Vzpomínáte si na bazén za ZŠ nám. Osvobození? Máte snad nějaké jeho fotografie? Napište nám trebicsky@denik.cz
Záhadu se pokusil objasnit někdejší žák školy Martin Dokulil. „Byla to čistě spontánní záležitost, okořeněná pocitem nostalgie, kdy se nikde moc o bazénu nemluví,“ vysvětlil Dokulil. „Fotografie bazénu ale není ani ve školních kronikách, nemají ji ani ve Virtuálním muzeu města Třebíče,“ podotkl Dokulil, kterému se v jeho úsilí nyní snaží pomoct i Deník.
Dokulil docházel do Základní školy náměstí Osvobození v osmdesátých létech minulého století. A na pozůstatky bazénu si vzpomíná podobně jako většina tehdejších žáků.
Mnozí z nich si pamatují, že betonová nádrž byla volně přístupná. „Jako kluci jsme do ní lezli. Z jedné strany byla uzpůsobená pro mělčí vodu a po několika krocích se dno svažovalo. Na druhé straně byla hloubka asi dva a půl metru,“ popsal bratr autora tohoto článku.
Autor sám už si vzpomíná jen na zasypané torzo. Ještě v devadesátých létech však byly částečně přístupné šachty, které se nacházely na jižní straně bazénu. Ty dětem sloužily coby úkryt třeba při schovávané nebo při hře na vojáky. Na povrch v místech nad někdejšími schůdky také vystupovala kovová madla. Stovky či možná tisíce bývalých žáků tak potvrdí, že bazén skutečně existoval – nabízí se však jedna zásadní otázka: koupal se v něm vůbec někdy někdo?
Voda z bazénu mizela
Asi nejvíce by o tom měl vědět Miloš Fiala, někdejší ředitel školy. Ten v ní totiž působil od samého prvopočátku. „Nastoupil jsem do ní coby žák, když se otevírala, tedy v roce 1953. Tehdy to byla jedenáctiletka a já tenkrát chodil do desáté třídy. Bazén vybudovali zároveň se školou. Ale vodu v bazénu jsem za ty dva roky, co jsem tam byl jako student, nikdy neviděl,“ zamyslel se Fiala.
Ten ale připustil, že se lidé v bazénu koupat mohli. „Snažili se tam napouštět vodu. Z vyprávění vím, že tam snad mohla být jedno léto, to už jsem však na škole jako student nebyl. Ale ta nádrž byla špatně udělaná. Voda z ní mizela a provoz bazénu byl drahý, čerpala se do něj pitná voda,“ vysvětlil Fiala, který se do školy vrátil v roce 1973 coby zástupce ředitele a mezi léty 1983 až 2000, kdy odešel do důchodu, stál v jejím čele.
Nyní je na místě bazénu školní zahrada. Kdesi pod zeminou se však betonový skelet skrývá dodnes. „Začátkem osmdesátých let jsme to museli nechat zasypat. Šachty tam byly hrozně hluboké, bylo to nebezpečné. V bazénu se navíc scházely různé existence a taky do něj lidi třeba sypali odpadky,“ doplnil bývalý ředitel.
„Ve škole jsem strávil podstatnou část svého života. Ale je fakt, že o tom bazénu se nikde žádná zmínka nedochovala. Nepíše se o něm ani ve školní kronice. A o fotkách také nevím,“ potvrdil Fiala stav dosavadního Dokulilova pátrání.
Existuje jediná známá, velmi nekvalitní fotografie bazénu. V roce 1974 probíhalo letecké snímkování Třebíčska. Na tomto snímku je vidět školní budova a vedle ní světlý obdélník. Nezasvěcení by jeho účel nedokázali identifikovat, absolventi a bývalí učitelé ale vědí, že je to bazén. Klasický snímek, který by nádrž zachycoval, ať už prázdnou, či dokonce s koupajícími se lidmi, však dosud objeven nebyl. Nemají jej ani v Moravském zemském archivu – je ale možné, že by teoreticky mohl být v kronikách jiných škol, či že se podaří najít nějakou technickou dokumentaci. Nezbývá tedy, než pátrat dál. Do té doby však někdejší bazén zůstává obestřen tajemstvím.
