Nebývalý ohlas zaznamenal článek Třebíčského deníku, který tak trochu nostalgicky zavzpomínal na bazén u dnešní základní školy Horka-Domky. Tato škola na jihu Třebíče dříve nosila název ZŠ náměstí Osvobození a od jejího vzniku v roce 1953 až do přelomu tisíciletí za ní bývala betonová nádrž. Nejprve volně přístupná, od začátku osmdesátých let zasypaná, přesto stále dobře patrná. Jenže – ta nádrž bývala stále bez vody a mnozí Třebíčané tvrdili, že v ní nikdy voda nebyla. Když ale Deník o bazénu přinesl vzpomínkový článek, začali se hlásit pamětníci, kteří se v bazénu skutečně koupali.

Důvodem stále prázdného bazénu byl jeho špatný technický stav. Pravděpodobně byl od počátku prasklý. „Školu jsem navštěvoval od roku 1954 do roku 1969 – nejprve mateřskou, pak základní a nakonec Střední všeobecně vzdělávací školu, tedy SVVŠ,“ zaslal svou vzpomínku Josef Dyntar na všechny tři instituce, které v té době v budově pospolu sídlily. „Bazén jsem opravdu za celou tu dobu nikdy neviděl napuštěný, ale na jaře 1969 se kdesi cosi hnulo, bazén trochu poopravili a napustili. Takže jsem svědkem, že několik měsíců napuštěný byl a sám jsem se tam v rámci hodin tělocviku asi dvakrát koupal. Myslím ale, že na podzim už zase bylo po všem,“ doplnil pamětník.

V těchto místech za ZŠ Horka-Domky býval betonový bazén. Jeho pozůstatky se stále ještě skrývá někde pod nynější školní zahradou.
Záhada bazénu u třebíčské školy: nikdo neví, zda někdy sloužil svému účelu

Také Petr Klimánek potvrzuje, že se v bazénu coby žák koupal – avšak v jiném roce. „Dle zápisu v mém deníku byl bazén funkční v roce 1968. Předtím byl bazén opraven a vymazán pryskyřicí. Tenkrát jsem byl sedmé třídě a my jsme chodili v rámci tělocviku do bazénu plavat, což dokládá i můj zápis z deníku ze dne 18. června,“ podotkl Klimánek. „Dále jsme tam plavali i ve sportovních hrách. Koncem školního roku potápěči asi ze Svazarmu založili i potápěčský kroužek, který vedl nějaký Eda. Do kroužku jsme chodili a měli taky dýchací přístroje. Koupat se chodilo i o prázdninách. Pak asi znovu tekl, a tak ho vypustili,“ uvedl Klimánek, který nyní žije ve Znojmě.

Ti, kdo se v bazénu koupali, vzpomínají, že v něm bývala velmi studená voda. „Ale byla průzračně čistá. Já v té době mohl být asi ve druhé nebo třetí třídě,“ napsal Deníku Jiří Blažej.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

O něco starší František Homolka dodal, že napuštění bazénu v roce 1968 bylo jen jakýmsi pokusem tehdejších požárníků. A zároveň sdělil, že první, kdo bazén vůbec kdy napustil, byl on a jeho kamarádi – byť poněkud neplánovaně. „Po dokončení stavby (v roce 1953) prasklo bazénu dno kvůli špatnému podloží, proto byl stále prázdný. V roce 1958 jsme si my kluci z činžáku od školy chodili hrát do bazénu s míčem. Při hraní jsme jednou odkryli poklop kanálu a uviděli jsme ventil. Zvědavost zvítězila a bazén byl díky nám poprvé napuštěn vodou. Víc vody než v bazénu však bylo ve sklepě ve školní budově. Nikdy na nás ale nepřišli. Po této příhodě vodárny přípojku do bazénu zrušily,“ zavzpomínal na konec padesátých let Homolka.

Ulice Vítězslava Nezvala.
KVÍZ: Pamatujete si na Třebíč před rokem 1989? Otestujte své znalosti

Napuštěný bazén si pamatují i Dagmar Vaďurová a Věra Jirků. Také se v něm koupaly, Jirků ale spíše vzpomíná na radosti, které dětem přinášela prázdná nádrž se svým svažujícím se dnem. „My ji totiž sjížděli na kočárcích a dalších vozidlech,“ usmála se při této vzpomínce Jirků.

Záhadou ale je, že o bazénu neexistuje žádná dokumentace. Ve škole jsou technické výkresy až ze 70. let minulého století, nepíše se o něm ani v kronikách školy, ani v kronikách gymnázia, které v budově také sídlilo. Stále tedy platí výzva čtenářům – kdyby snad někdo doma našel nějaké fotografie bazénu, bude za jejich kopie vděčný nejen Deník, ale i škola samotná. Zároveň děkujeme všem čtenářům, kteří reagovali na první článek a pomohli zodpovědět otázku, zda se v bazénu vůbec někdy někdo koupal.