Martin Čech prožil část svého dětství a dospělosti v Jaroměřicích nad Rokytnou. Za varhany chrámu sv. Markéty usedl v roce 1985 a tenkrát, jak sám říká, se zrodila láska na celý život.


Podobný osud měla i jeho cesta k akutní medicíně. Práce ve zdravotnictví jej oslovila záhy, jen chvíli trvalo, než se mu podařilo dostat se právě k záchranářství.


Dnes žije ve Znojmě, kde se této profesi věnuje bezmála již deset let.


Co práce záchranáře obnáší? Martin Čech bez zaváhání odpovídá: „Je to práce, která má pro mne hluboký smysl. Je to adrenalin, dobrodružství, někdy námaha, vždycky stres. Ale často radost i zklamání. Nejpříjemnější jsou ta všední potkávání na ulici, když vidím pána nebo paní, která jde nakoupit, a vím, že je to člověk, který před třemi týdny zkolaboval někde na zastávce a my ho hodinu resuscitovali. Pak ten člověk stojí přede mnou, jsem pro něj sice anonymní v tom davu, ale já vím, že jsem svou práci udělal dobře a mám radost.“


Ne všechny výjezdy ale končí šťastně, přes veškerou snahu zúčastněných. „Nejhorší jsou pocity marné snahy, nebo situace, kdy vás přivolají k někomu, koho znáte, ke komu vás pojí nějaký vztah. Nejhorší jsou pocity, které člověk zažívá při úmrtích, která jsou nečekaná, zbytečná. Při úrazech, dopravních nehodách, když se to stane mladým lidem,“ říká záchranář.


Hrál i Havlovi


Zdrojem energie pro náročnou práci je Martinu Čechovi hudba. Zejména hra na varhany: „Varhany a celkově muzika jsou pro mě relaxace, odpočinek, radost, únik z reálného materiálního světa starostí. Je to způsob, jak vybít emoce, načerpat energii, vyčistit hlavu, být schopný se soustředit a jít do práce. Jsem velmi rád, když si lidé přejí, abych jim při rodinných obřadech hrál právě já. Je to pro mne čest a vždy si takové nabídky vážím.“


Záchranář a varhaník v jedné osobě hrál i významným lidem. V první polovině devadesátých let hrál v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě pro manžele Arthura a Sheilu Haileyovy, kteří byli na návštěvě České republiky, hrál i pro bývalého prezidenta Václava Havla s manželkou Olgou. „Mám hudbu rád a jsem opravdu vděčný, že jsem takový dar dostal a mám tu možnost nenechat si ho pro sebe,“ dodává skromně Čech.

YVETTA KREJČOVÁ