VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Z Třebíče do rumunského Banátu je to tisíc kilometrů

Banát, Třebíč – Banát je od Třebíče vzdálen skoro tisíc kilometrů. Leží totiž v jihozápadním Rumunsku. Přesto jsem se tam cítila jako u nás. I když pravda, čas se tu zastavil asi před sto lety.

20.7.2011
SDÍLEJ:

České vesnice v Banátu jsou velmi malé, často mají vyasfaltovanou jen hlavní cestu. Občas potkáte automobil, ale daleko častěji koňský povoz nebo stádo krav a ovcí.Foto: archiv Eva Fruhwirtová

Společně se studenty Katolického gymnázia a třebíčskými farníky jsem se vypravila za rumunskými Čechy do oblasti zvané Banát. Žijí tu potomci přistěhovalců z první třetiny 19. století, kteří zachovávají staré české tradice i daleko od své vlasti. Rumunští Češi mluví perfektně česky, od nás se liší pouze svojí vřelou pohostinností a hlubokou katolickou vírou. To bylo také první, co mě hned zaujalo.

Do Eibentálu, největší české vesnice v Rumunsku, vede jedna kamenitá cesta, která se pětačtyřicetkrát zatočí, než vás dovede do cíle. Přijeli jsme na svatodušní pondělí dopoledne, v den, který místní slaví jako svátek. Odnesli jsme si své tašky do domů místních rodin, u kterých jsme měli strávit následující dny a vyrazili jsme tam, kam mířila celá vesnice – do kostela. U vstupu do něj se rozdělili muži a ženy. Tety, jak si místní ženy říkají, zabraly místa vlevo, a strejčci vpravo. Součástí pondělní slavnosti bylo odpolední stavění májky a zavádění. Nemohli jsme si to nechat ujít a zapojili jsme se do stavění, průvodu a dokonce i do zavádění, které vyústilo do večerní zábavy.

České vesnice v Banátu jsou velmi malé, často mají vyasfaltovanou jenom hlavní cestu. Občas potkáte automobil, ale daleko častěji koňský povoz nebo stádo krav a ovcí. Lidé pracují na svých zahrádkách a zahradách a snaží se být potravinově soběstační. Lidé v Eibenthále, ale i ve Svaté Heleně, což je další česká vesnice, kterou jsme navštívili, jsou opravdu velmi vstřícní. „Pozdrav pánbůh, odkud jste přijeli?“ slýchávali jsme z vrat i z polí. A tak jsme se zastavili na kus řeči. „Nemáte prosím vás Alpu? Víte, tady se nedá sehnat a já jsem si ji vždycky mazala na kolena a lila na kostku cukru. To zabírá,“ začala s vyprávěním babička Amálie. Nabídla jsem se, že jí Alpu pošlu poštou v balíku. Moc dobře si vzpomínám, jak nám ji naše babička dávala na kostku cukru, abychom byli zdraví. Ale babička Amálie mi to hned rozmluvila. V Rumunsku totiž panuje velmi silná korupce a není neobvyklé, že celníci balíky otevřou a obsah si nechají.

Po důlním neštěstí v roce 2006 se poblíž Eibentálu zavřely doly. Většina horníků tak přišla o práci. Mladí proto odešli za prací do České republiky a ve vesnicích nechali své rodiče, za kterými jezdí tak často, jak jim práce umožní. „Naše vesnice pomalu vymírají. Občas mi je smutno, a tak brečím. Ale musíme umět vše přijímat tak, jak je,“ říká paní Josefka, u které část naší výpravy bydlí. Josefka má, stejně jako mnohé další ženy, nejstaršího syna v Praze, kde pracuje v továrně na výrobu pneumatik. Mladší syn studuje školu v Temešváru a domů jezdí dvakrát za měsíc. V polorozpadlé chaloupce je tak často sama. Obývá jednu místnost, která je zároveň kuchyní, ložnicí i obývacím pokojem. A na toaletu chodí na zahradu, kde stojí dřevěná budka.
Průvodcem mezi místními nám dělá česká učitelka Jolana a její manžel Michal. Oba pocházejí z Vysočiny. Díky nim jsme se na vlastní oči přesvědčili, že rumunské školství je opravdu ve velmi žalostném stavu. „Je těžké dětem psát absence. Když pak přijdou do školy a já se jich zeptám, kde byli, tak mi odpoví, že museli na pole,“ přibližuje Jolana.

Škola, hospoda, kostel a fara

K vesnici patří škola, hospoda, kostel a fara. V Eibentále bydlí na faře sedmdesátiletý páter Václav Mašek, který se nám svěřil, že má tři velké lásky: české písničky, knihy a květiny. Otec Mašek během dlouhých zim posbíral a zaznamenal desítky českých lidových písniček v Banátu. Nemohli jsme mu tedy při setkání na faře nezazpívat. Vybrali jsme Sbohem, galánečko. A já jsem zahlédla, jak se otci Maškovi v oku zaleskla slza.

Nedalo nám to a ptáme se, zda by odešel do Čech. A on odpověděl velmi pohotově: „Narodil jsem se tady a celý život zde pracuji. Až odejde poslední Čech, půjdu taky.“ A já si po zbytek života budu pamatovat jeho větu, se kterou se s námi loučí: „Ve škole jsem se učil rumunsky, potom maďarsky a na teologii jsme hovořili latinsky. Ale srdcem, srdcem jsem Čech.“

EVA FRUHWIRTOVÁ

20.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V nohách jsem měl sotva pár stovek metrů, když jsem uviděl první odložené boty. Podle barvy pásků soudím, že patřily nějaké poutnici.
9

Boty u cesty, tiší svědkové daleké pouti do Santiaga de Compostela

Ocenění pro Tipafrost převzal výrobní ředitel Miroslav Krupica.
2

Českou chuťovkou roku 2017 je zmrzlina z Kožichovic

Mladý spolujezdec nehodu nepřežil. Řidič před jízdou pil

Jindřichovice – Tragicky skončila v sobotu před jedenáctou hodinou večer dopravní nehoda v Jindřichovicích u Želetavy.

Želetava neudržela první místo v tabulce

Třebíčsko - Čtyři konfrontace Třebíčska se Žďárskem nabídlo 12. kolo I. A třídy. Částečně úspěšní byli jen fotbalisté Moravských Budějovic, kteří remizovali. Dosavadní lídr z Želetavy, Nové Syrovice a juniorka HFK Třebíč prohráli.

Mezi Jemnicí a Třebelovicemi pojede lampionový vlak

Jemnice - Jednou z posledních příležitostí svézt se na Jemnicku výletním vláčkem bude ta v sobotu 28. října. Vyjede totiž lampionový vlak. Z Jemnice vyrazí v 18 hodin do Třebelovic, odkud se bude vracet v 19 hodin.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT