Svou první loď vyrobil Roman Jašek před pětadvaceti lety. I když nebyla dokonalá, svůj úkol splnila a plavala. Nápad na výrobu lodí jej tolik zaujala, že se myšlenku začal dál rozvíjet. „První loď jsem dělal pro sebe, byla podle vzoru jakési plastové. Postupně jsem plánky pro výrobu vylepšoval, třeba i podle toho, jak velkou pramici zákazník chtěl,“ vypráví Roman Jašek.

Dnes jsou jeho lodě k vidění v Česku, Rakousku nebo na Slovensku. „Vzpomínám, že první objednávky jsem dostával ještě skrze dopisy. Později začaly faxy a telefony. Lodě jsem pak různě rozvážel, nejvzdálenější mám asi na Ružíně nebo v Jesenici u Chebu,“ pokračuje pan Jašek.

Zhruba před rokem se rozhodl odejít do důchodu a vypadalo to, že výroba pramic zanikne. Právě v té době se objevil Rostislav Růžička, který se o výrobu lodí zajímal. „Když jsem se rozhodl skončit, říkal jsem si, že je škoda že za pár let už neuvidím na vodě svoje lodě. Takže jsem měl radost, když se Rosťa objevil s nápadem, že by to po mě přebral. I když je teď už vyrábí on, já díky tomu stále potkávám „své“ lodě,“ usmívá se Roman Jašek.

Rovnýma nohama do práce

První pramice byly velkou výzvou i pro Rostislava. „Dokud mi pomáhal pan Jašek bylo to v pohodě, ale jakmile se za ním zavřely dveře, začal jsem se bát a byl to trochu oříšek. Dá se říct, že mě na tom překvapilo úplně všechno, například jak je každá loď promyšlená do posledního detailu. Občas se zadrhnu i teď. Mám ale to štěstí, že mi je pan Jašek skvělým rádcem, stále spolu ladíme některé detaily,“ chválí Rostislav Růžička.

Než se z kusu plechu stane pramice, trvá to zhruba tři dny. „Nejprve je potřeba zastřihnout a naformátovat plechy, které si následně ohýbám, jak potřebuji a podle šablon stříhám ohyby. Plechy se následně svařují k sobě a zespodu se vaří pásové výztuhy. Celá loď se pak otočí a navaří se lemovací trubka, kotvení a trubičky na vesla, u velkých lodí i vnitřní výztuhy,“ popisuje výrobu pramic Rostislav.

Plují i na zámku ve Žďáru

Během svého ročního působení stihl Rostislav vyrobit několik desítek různých velikostí, dvě z nich putovaly i na rybník v areálu zámku ve Žďáru nad Sázavou. „Byla to vlastně tak trochu náhoda, když mi volal pan ředitel, nejprve jsem tomu nevěřil. Objednali si třímetrové pramice, jen paní hraběnka Kinská nechtěla, aby byly zelené. Dohodli jsme se na bílé barvě. Byla to pro mě obrovská výzva, ale zároveň skvělý pocit a momentálně jsou loďky na rybníku pod Zelenou horou,“ dodává Rostislav Růžička.