Geopark tvoří čtrnáct kamenných bloků, nejtěžší má skoro čtyři tuny. „Jsou svezeny nejen z činných lomů,“ uvádí informační panel v parku. Na první pohled často obyčejné „šutry“ jsou vždy na jednom malém místě opracované do lesku. Ukazují tak svou krásu.

Balvany znázorňují, jaká je geologie na západní Moravě. Jinými slovy – po čem člověk šlape, když se jde projít nejen na Třebíčsku, ale i na Znojemsku, Pardubicku či v okolí Jihlavy, Žďáru nad Sázavou nebo Vyškova. Každý balvan má na sobě kovovou cedulku s názvem horniny a QR kódem. Pomocí aplikace například v telefonu si lze hned na místě přečíst mnoho zajímavého o tom kterém exempláři.

A co takhle omrknout stromy?

Koho přestane bavit zkoumat kameny, může se vydat po dendrologické stezce. Vstup do ní je pár desítek metrů od geoparku. U hráze rybníka je informační panel s plánkem stromů, jejich schéma odpovídá stromovému kalendáři starých Keltů. I zde je QR kód a spousta zajímavostí.

Například u durbachitu, jenž pochází z Kamenné na Třebíčsku, je mimo jiné zmínka o jeho radioaktivitě. Odborníci ho považují za nejpozoruhodnější vyvřelou horninou v Českém masivu, kterou lidé hojně využívali při kamenických i stavebních pracích. Z durbachitu postavili například románsko-gotickou baziliku sv. Prokopa v Třebíči, která je na prestižním seznamu světového dědictví UNESCO.

Magma durbachitů pochází z hlubokých částí kůry, kde se smísilo s taveninami zemského pláště, proto má zvláštní chemické složení. „Dokresluje zvýšený obsah chrómu a niklu a zvláště thoria a uranu. Oba poslední prvky společně s radioaktivním izotopem draslíku způsobují zvýšenou radioaktivitu. Durbachity tvoří rozsáhlý třebíčský pluton (mocné těleso) trojúhelníkového tvaru a leží na nich město Třebíč,“ uvádí se v informacích k této hornině.

Zvětralé zaoblené balvany durbachitu pokrývají část Třebíčska a spoluvytvářejí zdejší malebnou krajinu. Skály z této horniny jsou známou rezervací u Pocoucova.