Jedním z nich je i Vilém Vodička. Jeho odlišnost v tomto směru se projevila již v době hluboké totality, kdy se po našich silnicích proháněly škodovky, moskviče, wartburgy, žigulíky a další vozy typické pro zemi východního bloku. Vilém se však nespokojil s tehdejší dvou až čtyřválcovou konfekcí a svoji jízdu si užíval pro tehdejšího pracujícího velice netypicky. Každé ráno totiž jeho kroky vedly k bílé Tatře 603. Je zřejmé, že tato limuzína v netypické bílé barvě byla v Třebíči a širokém okolí jediná.

Těsně před pádem železné opony Tatru vystřídal Talbot Tagora. Velký sedan, který měl nahradit u nás oblíbeného a hojně prodávaného  francouzského Chryslera 180. Vildův Talbot Tagora nebyl jediný jen na Třebíčsku. Vzhledem ke skutečnosti, že Tagor bylo vyrobeno jen něco okolo 20 tisíc kusů, se jednalo o ojedinělý automobil.

Po revoluci Vilém Talbota vyměnil za svoji první ameriku. Jakoby na truc jeho bývalé bílé Tatře, chloubě socialistického průmyslu, přišel z imperialistického tábora černý Chrysler Saratoga s šestiválcovým motorem o obsahu tři lity a automatickou převodovkou. Teď už Vilda přesně věděl, že nalezl to, co vždycky hledal. Totiž sílu, pohodlí a krásu výjimečnosti. Po Saratoze následoval šestimístný sedan Chrysler New Yorker. Tento vůz, který stál na špičce sedanů třídy „LH", disponoval výkonem 218 koní. Přesto svoji spotřebou stále vyhovoval požadavkům na auto k dennímu používání.

Perleťově bílý Lincoln

A to už se dostáváme k současnosti. V dnešní době je těžké najít i v produkci amerických aut vůz, který ještě připomíná opravdové auto. Vilém hledal vůz, který se nesnaží zavděčit módě. Takový, který bude mít útulný, pohodlný interiér a přístrojová deska nebude připomínat dnešní moderní auta, která jakoby vyjížděla ze stejné továrny. S podvozkem laděným tak, že posádka nebude cítit každý kamínek na silnici, jak je dnes běžné.

Nakonec takový vůz opravdu našel. Po dlouhém a vytrvalém hledání do Třebíče až ze sousedního Slovenska doputoval vůz, který vše splňoval. Perleťově bílý Lincoln Town Car Signature L s osmiválcovým motorem 4.6 Modular. Ono „L" v názvu značí verzi s prodlouženým rozvorem kol. Tento Lincoln je jedním z posledních amerických automobilů, který používá klasickou koncepci. To znamená, že karoserie je usazena na rámu, motor V8 je uložen vpředu podélně a poháněna je zadní tuhá náprava (ovšem vzduchově odpružená). Pro přiblížení technických vymožeností a výbavy vozu by nám nestačilo místo. Tedy pro orientaci, představte si všechny možné prvky nadstandardní výbavy luxusních evropských vozů, vynásobte je dvěma a přimyslete si takové zdánlivé zbytečnosti, jako například tu, že při vyjmutí klíčku ze zapalování vám sedadlo řidiče samo odjede vzad pro usnadnění vystupování. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Pořízení Lincolna stálo stejné peníze, za které by si většina lidí raději koupila dieselovou Octavii. Ale to je zbytečné dodávat, protože tomu stejně nikdo z vás neuvěří.

Aby Lincoln mohl sloužit jako „daily driver", musel být vzhledem k jeho hmotnosti a velikosti motoru opatřen zařízením na spalování LPG se sekvenčním vstřikováním. Nádrž LPG v kufru Lincolnu příliš místa nezabrala, takže pár mrtvol ještě pohodlně pojme, tak, jak se na správné americké auto sluší.

V roce 2013 se Vilém i jeho Lincoln zúčastnili akce Oživené židovské město. Zahráli si scénku, kdy americký Žid Solomon Silberstein spolu s chotí a ochrankou ve své limuzíně navštívil jednu z našich památek Unesco. Tato akce se setkala s velikým ohlasem. Především však proto, že většina přihlížejících byla přesvědčena o tom, že se jedná o skutečnou návštěvu z USA.

Vilémova spokojenost neznala hranic a ke štěstí mu již noc nechybělo. Až do příchodu první zimy. Při pohledu na přesolené silnice mu začalo být Lincolna trochu líto. Proto bylo třeba pořídit odolné a levné auto do nepohody. Tím se stal Ford Explorer, dlouhodobě nejprodávanější auto segmentu SUW v Americe. Ale to už je jiný příběh.

JAN KOTLÍK