V pátek tam totiž vernisáží začala výstava nazvaná Bojovníci za svobodu. Zhruba tři měsíce ji připravovala jemnická rodačka a etnoložka Jana Lochmanová. „Lidé se zde mají možnost seznámit s odbojovým hnutím na Jemnicku a širším okolí. Výstava je strašně široká tím, že je tu představená spousta lidských osudů," řekla autorka.
Ta se při své úvodní řeči zamýšlela i nad přetěžkými dilematy, která museli běžní občané za války podstupovat. „Nedokáži si ani představit, co ti lidé prožívali. Když jsem výstavu připravovala, říkala jsem si, co bych udělala, kdyby u mě zaklepal cizí člověk a řekl, že je parašutista. Buď mu zabouchnu před nosem, anebo budu riskovat život svých dvou malých dětí, svůj život a pohodu, kterou si žiji a pomůžu mu. Ráda bych odvážně řekla: Já vám pomůžu, pojďte dál. Trochu se ale bojím, že bych možná měla tendenci dveře zabouchnout a dělat, že jsem tam vůbec nebyla," přemýšlela Lochmanová.
Výstava Bojovníci za svobodu představuje příběhy jemnických rodáků, těch, co ve městě žili, i lidí, kteří k ní měli nějaký vztah. Upozorňuje i na to, že pokud voják odešel do zahraničí, jeho rodina často skončila v pracovních táborech nebo ve vězení.
To je případ nejbližších Jaroslava Hloužka, pilota z úvodu článku. „Rodiče byli zavření ve Svatoboři, druhý bratr musel v Kounicových kolejích v Brně odklízet popravené," vzpomíná na válečné doby Marie Štěpánková, sestra pilota Hloužka.
V době, kdy bratr odešel do Anglie, jí bylo dvanáct let, vzpomínky na něj tak už za dlouhá léta vybledly. Marie Štěpánková je však na něj stále hrdá a doufá, že se podaří najít jeho letadlo. Jeho stroj loni v kanále La Manche hledala výprava z Uherského Hradiště, ale nic nenašla. „Třeba se to ještě povede," věří Štěpánková.
Výstava s osudy Jaroslava Hloužka a dalších bojovníků za svobodu bude v Jemnici přístupná do 31. července.
