Ta místnost v třebíčské židovské čtvrti je provoněná vůní čerstvého chleba. Příchozího hned zkraje vítá vysoký mladík, který stojí u pultu a cosi u něj kutí. „Loupu ořeši,“ odpovídá s nevinným úsměvem na otázku, co zrovna dělá.

František je jedním z klientů spolku Vrátka, který se v Třebíči stará o handicapované. Dává jim práci, pomáhá jim se začleňováním do běžného života. „Právě u takových klientů, jako je František, vidím nejlépe, že má tahle práce opravdu smysl. Někdy nás sužuje byrokracie, na všechno jsou potřeba papíry. Ale jinak by ti lidé seděli doma mezi čtyřmi zdmi. Takhle získávají nejen přátele, ale i pracovní návyky, které je mohou posunout dál,“ vysvětluje předsedkyně spolku Irena Rybníčková.

Michal Kalenda s jedním ze svých obrazů.
Michal Kalenda z Třebíče i bez ruky maluje nádherné obrazy, podívejte se

Vrátka 26. února oslaví už patnáct let své existence. A pekárna, kde František loupe „ořeši“ na buchty, je jednou z mnoha provozoven, které Vrátka provozují.

Padesát lidí

Spolek nyní zaměstnává kolem padesáti lidí. K nim je potřeba připočítat dalších třiadvacet klientů sociální rehabilitace – ta jim pomáhá získávat základní pracovní návyky. „Vedle pekárny, kde pracuje František, máme i kavárnu. Ta je tu už čtrnáct let. Pracují zde lidé se zdravotním postižením. Jsme v židovské čtvrti, takže sem hodně chodí turisté,“ říká Rybníčková a ukazuje, že v kavárně se nepodává jen káva a zákusky. „Chceme propojovat jednotlivé provozovny, takže tu nabízíme i výrobky našich klientů, kteří pracují třeba v šicí dílně,“ dodává.

Sociální rehabilitace klientům hodně pomáhá. „Často jsou tu lidé, kteří nikdy nepracovali. My je třeba učíme, že když jsou nemocní, musejí se v práci omluvit. Nebo že když jim práce začíná v osm, tak v těch osm musejí opravdu přijít,“ objasňuje Rybníčková. Podle ní to nese ovoce. „Jsou schopní se vycvičit natolik, že pak pracují i v běžném zaměstnání, nejen u nás. To je náš cíl. My je tu nechceme držet, jsme naopak rádi za jakýkoli posun. Pro nás je to hezký pocit, že jsme je něco naučili,“ říká předsedkyně.

V židovské čtvrti

Židovská čtvrť je hlavním zázemím Vrátek. Kromě kavárny a pekárny zde v bývalé židovské škole sídlí samotné „ústředí“. Zde se klienti scházejí, aby si popovídali nebo se procvičili v různých dovednostech. V létě tu vítají i návštěvníky. Zdejší rozlehlá zahrada totiž slouží jako další kavárna. „Přímo v budově si klienti dvakrát týdně vaří ve cvičné kuchyňce. Získávají tak domácí dovednosti. Nebo je tu učebna pro rukodělnou činnost. Často mají špatnou jemnou motoriku, kterou si tak procvičují,“ podotýká předsedkyně.

Spolek Vrátka
Založila jej Zdena Palátová v roce 2008, která sama trpěla handicapem v podobě nedoslýchavosti.
Cílem bylo začlenit handicapované do společnosti, dát jim pocit, že jsou užiteční.
Vrátka začínala s trafikou na Modřínové ulici a s malými prostorami na Žerotínově náměstí. Nyní provozují dvě kavárny, Krámek pod Věží, pekárnu, šicí dílnu, dvě trafiky, pedikúru, Bazárek u Zebry, v zimě klienti navíc obsluhují i šatnu v poliklinice ve Vltavínské ulici.

Mezi provozovny, kde pracují klienti se sociální rehabilitací, patří druhá kavárna Vrátek. Ta nesídlí v židovské čtvrti, ale v Komunitním centru Moravia. Obsluhuje tam i mladík Jan. „Honzík je moc šikovný. Má kurz baristy, umí připravovat skvělou kávu,“ chválí Rybníčková usmívajícího se mladého muže.

Černá skládka na sportovním okruhu Bažantnice u Třebíče .
VIDEO: Černá skládka za Třebíčí zůstane až měsíc. Policisté hledají stopy

V nedaleké Hasskově ulici mají Vrátka hned tři provozovny. Bazárek u Zebry, šicí dílnu a Krámek pod věží. „Ten se ale zanedlouho bude stěhovat na Karlovo náměstí. Bude trochu menší, ale i tam budeme prodávat výrobky našich klientů. Třeba tyto riflové tašky,“ bere předsedkyně do rukou velice trendy brašnu z džínoviny. „Ta je vyrobená z riflí, které nosí lidé do našeho bazárku. Když už nejsou kalhoty nijak jinak upotřebitelné, dostanou džínovinu naše švadlenky, aby si s ní pořádně pohrály,“ usmívá se Rybníčková.