Vlastně 125 let není zas tak dlouhá doba. Nadneseně řečeno, je to jeden poněkud delší lidský život. Zatímco dnes je pitná voda z vodovodu samozřejmostí, před jeho zrodem lidé pili z kašen na náměstí společně se zvířaty. Na dobových snímcích je vidět, jak se ke kašnám chodí napájet krávy, současně z nich obyvatelé nabírali vodu pro sebe.

Tohle vyřešil až rok 1888 a první vodovod. „Kašny byly zrušeny, místo nich se vybudovaly výtokové stojany. V hrázi rybníka byla vybudovaná filtrační stanice, už tehdy docházelo k jakési úpravě vody. Tyto momenty měly zákonitě vliv na lepší kvalitu a zdraví a vůbec hygienické podmínky pro zásobování pitnou vodou," popisuje ředitel třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti (VAS) Jaroslav Hedbávný.

A další kapitoly třebíčského vodovodu pak rychle následovaly. Vodovodní rybník přestal rychle se rozvíjejícímu městu stačit. Po hledání a průzkumech padlo rozhodnutí: voda se přivede do Třebíče z heraltických lesů.

Výstavba takzvaného Vaňkova jubilejního vodovodu začala v třicátých letech. Byl vybudován v rekordním čase za pouhé dva roky a přivedl do města kvalitní podzemní heraltickou vodu.

Jenže pak už nestačil ani heraltický vodovod. V roce 1966 proto spatřil světlo světa přivaděč z Mostiště. Do 70. let kombinace dvou zdrojů postačovala. Pak přišlo rozhodnutí o výstavbě dukovanské elektrárny a pro zásobování zaměstnanců na nových sídlištích bylo třeba hledat další vodu. Tehdejší inženýři vytipovali jako vhodný zdroj Vranovskou přehradu. Vranovský vodovod přivedl vodu do Třebíče na přelomu let 1982-1983. „Propojením zdrojů z Vranova, Mostiště a Heraltic vznikla velká vodárenská soustava, kterou dnes nazýváme Jihozápadní Moravou. Soustava by měla kapacitně i kvalitativně postačovat ještě dlouhou dobu," říká ředitel Hedbávný.

Pitné vody je, jak podotýká, na Třebíčsku dostatek. Vodaři mají připraveny i nové zdroje kvalitní pramenité vody, které brzy uvedou do provozu. „Upřednostňujeme podzemní vodu, hlavně z důvodu její kvality," vzkazuje ředitel Hedbávný.