Tak prožívají letošní léto Členové třebíčské vodní záchranné služby v autokempu Wilsonka na Hartvíkovické pláži Dalešické přehrady. „Od začátku letošní sezóny jsme tu ošetřili přes pětačtyřicet nejrůznějších případů,“ vykreslil Václav Šalbaba.

Podmínky pro svou dobrovolnickou práci mají občas takřka bojové. Pro ošetření raněných by se jim hodila tekoucí voda. Ta ale v sanitce chybí. Musí si vypomáhat nošením čisté pitné vody v kanystrech. Lepší zázemí by si jistě zasloužili.

S jakými poraněními se vodní záchranáři setkávají u rekreantů nejčastěji? „Z běžných poranění to jsou poranění od včel, klíšťat. Vážné jsou tu i úžehy a úpaly, protože tu často není pořádně kam se schovat. Pokud v tom vedru lidi zalézají do rozpáleného stanu, jejich stav to ještě zhorší,“ popsal Vojtěch Šalbaba. Velkým nebezpečím jsou podle něj i řidiči člunů, o nichž tvrdí: „Bývají často velmi nebezpeční. Je tu zakázána jízda ve skluzu. Člun jedoucí na vlně jede mnohem rychleji, a to tu hodně ignorují a přistávají na pláži mezi koupající se lidi.“

Problém nadělá i rybářský vlasec

Záchranáři se na vodní hladině potýkají i s jinými problémy. „Tady na Dalešické přehradě jde o zatopenou oblast. Když klesne v přehradě voda, tak vylézají pařezy, do kterých mohou lidi narazit. Před pěti léty jsme tu měli případ, kdy se kluk rozběhl a skočil šipku, po níž narazil na pařez. Dnes jezdí na vozíčku,“ upozorňuje na číhající nebezpečí Vojtěch Šalbaba.

Stávají se i případy, že se plavci ve vodě zamotají do rybářských vlasců, nebo šlápnou na rybářský háček.

Co Vojtěcha Šalbabu přimělo sloužit ve svém volném čase u vodních záchranářů? „Moji rodiče s bratránkovými rodiči zakládali v Třebíči Vodní záchrannou službu, tak jsem k tomu byl vedený odmalička. Děláme to proto, že nás to baví,“ přiznává Vojtěch, jenž byl na místě „ve službě“ právě se svým bratrancem Václavem, jak jinak, taky Šalbabou.

Ze svých zážitků s vodními záchranáři prý nejraději vzpomíná na výcvik na divoké vodě, kde přitom sněžilo. Hodně prožíval i pomoc při povodních.
Oba Šalbabovi se shodují, že pro tuto práci musí být člověk zapálen a věnovat jí srdce, jelikož ji nedělá pro peníze, nýbrž naopak musí hodně obětovat – dovolenou či prázdninové volno, mnohdy i peníze.

Záchranářů si v kempu považují

Přítomnost vodní záchranné služby si pochvalují zdejší rekreanti, přijíždějící ze všech koutů republiky. „Rozhodně je to lepší, pokud je tu v okolí u vody něco takového, navíc při tolika lidech, co tu v kempu jsou,“ řekl Josef Fríbert z Březí. „Myslím si, že je to dobře, že tu jsou,“ mínila Leona Novotná z Tišnova. Třebíčská vodní záchranná služba má na 56 členů, z čehož je na tři desítky mládeže.

Chtějí podporu jako horská služba

Neblahou současnou situaci připomenul předseda třebíčských vodních záchranářů Karel Šalbaba: „Kdysi naše členská základna byla veliká. Na Vysočině působily organizace v Moravských Budějovicích, Žďáru, Pelhřimově. Dnes jsme jediná místní organizace vodní záchranné služby, která ještě stoprocentně funguje.“ Nedostatek peněz na časově náročnou činnost s mládeží je odrazuje.

„Režim se k nám obrací zády. Třetím rokem nedostáváme žádné dotace, co kdysi bývaly od ministerstva zdravotnictví a také školství. Dnes se k penězům dostáváme jen stěží. Držíme se díky pochopení třebíčské radnice. Děláme aktivitu, která v tomto státě chybí. Přitom by zasloužila, aby byla postavena na stejnou úroveň jako horská služba,“ soudí předseda.