Pane starosto, na radnici se vracíte po čtrnácti letech. Poznáváte to tu ještě? Je tu něco stejné?

Nábytek je stejný (směje se). Alespoň v této kanceláři je ten samý, jako byl před těmi čtrnácti lety. Úřad je samozřejmě úplně jiný. Když jsem ho opouštěl, ještě fungovaly okresní úřady a celá široká státní správa, která je nyní vykonávaná na území obce s rozšířenou působností, tady ještě nebyla. Celý úřad byl podstatně menší, to je zásadní rozdíl.

Jak si na to zvykáte? Můžete čerpat ze zkušeností z minulého starostenského působení, nebo je to natolik jiné, že jde vlastně o jinou funkci?

Zkušenosti se určitě dají využít. Postata starostenské práce není vlastní řízení úřadu a už vůbec ne odborů, které vykonávají státní správu. To běží a žije svým životem. Podstata je v samosprávné oblasti a tam zase k tolika změnám nedošlo, takže zkušenosti se mi samozřejmě hodí a hodit budou.

Před návratem na třebíčskou radnici v roli starosty jste působil coby tajemník na té v Náměšti nad Oslavou. Máte i tam ještě nějaké povinnosti?

Formálně jsem svoje působení v Náměšti ukončil, nicméně ještě jsem nedokázal všechno po sobě zlikvidovat a předat. Hledám vždy nějakou chvíli, alespoň na půl dne, abych tam zajel a všechno vyřídil. Postupně to opouštím, ale asi to ještě nějakou chvíli bude trvat, než se všeho zbavím.

Takže zažíváte hektické období…

Hodně hektické, hodně (usmívá se).

Jak vypadá váš pracovní den?

V zásadě od nějakých sedmi, půl osmé ráno do večera než jdu spát. Volný čas v podstatě není. Pokud to vyjde, najdu si alespoň dvacet minut na procházku s naší fenkou abych ji vyvenčil. On si přitom člověk alespoň trochu provětrá hlavu, ale někdy se nepodaří ani to.

Jak vaše vysoké pracovní vytížení akceptuje rodina?

Rodina si bude muset zase zvyknout, ale oni už znají, jak to chodí. Trochu se toho obávali, nicméně já už mám dnes všechny děti dospělé, takže to už není takový problém. Dříve to bylo složitější, před čtrnácti lety šlo pro rodinu o větší zásah. Teď to ale berou statečně, tak to snad bude v pořádku.

Minule jste na radnici vydržel tři roky, pak jste odešel do senátu. Nechystáte se tam kandidovat znovu, aby se nám kolečko hezky uzavřelo?

(Směje se). Vysokou politiku jsem poznal, byla to pro mě velmi cenná zkušenost, ale v tuhle chvíli nemám pocit, že by to bylo potřeba opakovat. Myslím, že mě Město Třebíč zaměstná dokonale a tuto chvíli nevidím reálně, že bych se do něčeho takového pustil.

Jaký byl váš první týden v roli starosty Třebíče?

Poznal jsem nejbližší spolupracovníky v kanceláři starosty, zvládl jsem několik rozhovorů s paní tajemnicí o tom, jak věci fungují a co je potřeba zařídit. Také jsem absolvoval setkání se všemi vedoucími odborů, první poradu vedení, tedy uvolněných zastupitelů a dnes ráno (čtvrtek 27. listopadu – pozn. aut.) jsem od bývalého pana starosty převzal řízení městské policie. Postupně do všeho pronikám, do toho pak přichází řada dílčích věcí, které je potřeba řešit a které nesnesou odklad. Bohužel dokud nemáme zastupitelstvem svěřené úkoly místostarostům a radním, všechno to leží na mně. Ono se to hrne, každý den asi půlhodiny podepisuji to, co je potřeba. Zatím jsem neměl příliš času zorientovat se v praktických problémech, které je potřeba řešit. A zejména nemám vůbec čas na přemýšlení o koncepčních záležitostech. To musí ještě chviličku počkat než si to tu sedne a začneme fungovat jako tým.

Kompetence uvolněných zastupitelů sice ještě musí schválit zastupitelstvo, ale už by mělo být jasno. V rozdělování klíčových kompetencí typu finance či investice se ale údajně objevily jisté problémy. Je to tak?

Já bych to nenazval problémy. Zkrátka bylo potřeba kompetence rozdělit, nějak se s tím poprat. Každý do vyjednávání vstupuje s nějakou představou, jak by to bylo podle něj ideální, ale ono se to musí potkat. My jsme požadavky a představy jednotlivých stran dali na stůl a řešili jsme je. Někde si to sedlo hned, jinde to narazilo. Některé oblasti žádalo více subjektů, také se vyskytla oblast, kterou nechtěl nikdo. Nebylo to úplně jednoduché a času nebylo příliš. Velmi dlouho jsme hledali sestavu, která bude schopná jednání dotáhnout do konce. Variant se za šest týdnu od voleb probralo několik, přinejmenším čtyři byly velmi vážně zvažované, ale nakonec se ukázalo, že jsou všechny neprůchozí. Do konce se to podařilo dotáhnout až u té poslední.

O kterou z kompetencí neměl nikdo zájem?

To bych nechtěl specifikovat.

Povolební vyjednávání se táhlo téměř šest týdnů a podle vyjádření zúčastněných bylo velmi složité. Pamatujete za svoji politickou kariéru takhle komplikované vyjednávání?

Sám jste to řekl, nepamatuji. Nikdy, a já už v té komunální politice v Třebíči pamatuji hodně, to tak složité nebylo. Před čtyřmi lety sice na začátku dohodu tvořilo také šest subjektů, ale dohoda byl rychleji na světě. My jsme letos díky stížnosti na průběh voleb věděli, že se vyjednávací čas prodlouží. Možná i to vedlo k tomu, že jsme nebyli k dohodě tak tlačení, a proto se asi někomu zdálo, že je pořád dost času a nešlo to dost rychle. Bylo to opravdu komplikované, náročné a já musím říct, že tolik telefonátů a kontaktů a jednání jako nyní jsem v povolebním jednání ještě nezažil.

Jako o hotové variantě se mluvilo už o té, ve které místo Pro Třebíč figurovalo hnutí ANO. Už se dokonce mluvilo o personálním obsazení nebo podpisu koaliční smlouvy. Na čem to ztroskotalo?

Víte, ono je trošku problematické vytahovat na světlo průběh jednání. Při nich samozřejmě dochází k nesouhlasům a rozporům a někdy se to zkrátka odvíjí i tak, že někdo má pocit, že s určitým partnerem nemá další jednání smysl. Já bych nechtěl vůbec žádnou stranu nějakým způsobem teď a tady z něčeho vinit nebo ji označovat za příčinu toho, že se ta či ona dohoda nakonec nedotáhla dokonce. V různých variantách to byly různé strany, které vždy řekly, že se jim to takto nelíbí a že v této variantě nehodlají v jednání pokračovat a došlo k tomu, že se dohoda nepodařila. Já bych to ale nechtěl příliš konkretizovat, v zastupitelstvu budeme spolu muset fungovat všichni dál a já v tuto chvíli nemám za potřebí vytahovat nepříjemné věci.

Povolební vyjednávání nabídlo také rozepře mezi stranami, které nyní tvoří koalici. Nebojíte se, že by to mohlo v budoucnosti způsobit problémy?

To, že strany, které ve volebních kampaních i po volbách vymezovaly vůči jiným, ale volební výsledky je nakonec donutily se spolu domlouvat, je komplikované. Znamená to slevit ze svých představ a přistoupit na jisté kompromisy. Ono to vždy nejde úplně hladce a je jasné, že šestičlenná koalice může čas od času narazit na různé názory a postoje svých členů i čistě praktické problémy. To nemusí být ani v rovině politické, ostatně ta asi postupem času ztratí na důležitosti. Ono se to vždy vyhrotí po volbách, ale jakmile se začnou řešit praktické věci, bývá to politicky daleko méně dramatické. Nicméně různé názory jsou normální a je to o dalším vyjednávání. A možná i vědomí, že bude potřeba vynaložit velké úsilí na nalezení společné řeči, pomohlo i mně osobně.

Jak to myslíte?

Vím, že jsem vnímaný jako člověk, který je schopný znesvářené strany přivést k dohodě a jako člověk, kterému jde o to, abychom se na věci nějak rozumně domluvili. Vnímám očekávání, že budu tím, kdo bude koalici tak trochu stmelovat. Je to pro mě velký závazek a zodpovědnost, ale budu dělat všechno pro to, aby se to dařilo.

Kdy vůbec během vyjednávání poprvé padlo vaše jméno v souvislosti s postem starosty?

Bylo to velmi záhy, velmi brzy po volbách. Pokud to nebylo hned v sobotu večer, kdy skončily volby, tak to bylo v neděli.

Pracovalo se i s jinými jmény než s tím vaším?

Zmínky o tom, že by to mohlo být jinak, byly, pravdou ale je, že jiná vážná varianta se vlastně neřešila. Pokud jsme se ve vyjednávání, a teď mluvím o jakékoliv sestavě, dostali dál než za úvodní ujasnění si kdo s kým, už se o jiné možnosti nemluvilo.

Šel jste do voleb s takovou ambicí? Vy jste paradoxně nebyl ani lídr lidovců…

Už z toho, že jsem nebyl jedničkou, je asi jasné, že to mým záměrem nebylo. Já jsem samozřejmě rád přijal nabídku být na kandidátce KDU-ČSL, protože jsem dlouholetým členem této strany. Říkal jsem, že pokud tu je pocit, že moje jméno na kandidátce může straně nějaké hlasy přinést a bude spíše přínosem než negativem, jsem ochotný na ní být. Dostal jsem i nabídku na první místo, kterou jsem odmítl, protože jsem vůbec neměl v úmyslu se do politiky v této úrovni vracet. Počítali jsme, že budu zvolený do zastupitelstva, ale že to dopadne tak, že lídr neprojde do zastupitelstva, to už je výsledek rozhodnutí voličů. Když začala vyjednávání, došel jsem k poznání, že pokud se tu nějaká dohoda má udělat, bude to hodně záviset na tom, jak se k tomu postavím já. A dopadlo to tak, jak to dopadalo.

Coby lidovci jste v předvolebním programu měli napsáno, že by Třebíč měla být městem pro rodinu. Na vašich stránkách také stojí, že chcete prosazovat křesťanské hodnoty. Jak to v poměrně silně ateistické Třebíči vůbec jde?

Těžko (usmívá se). Rodinné hodnoty a rodina jako základ společnosti jsou samozřejmě naše tradiční témata, která nemůžeme pominout. A není to proto, že by to byla jenom tradice, věřící člověk to takto bere. Prosazovat křesťanské hodnoty nejde dělat prvoplánově. Tady je důležitý náš vlastní příklad, náš vlastní život a náš přístup k řešení problémů a toho, jak se chováme ke svým bližním a spoluobčanům. A to začíná právě už v rodině. Jde o to, abychom sami svým životem dokázali přesvědčovat své okolí, že křesťanství není něco, co je překonané, přežilé a už se dneska nenosí. My jsme přesvědčeni, že základní hodnoty jsou neměnné a celá naše morálka je na křesťanských hodnotách založená, ať chceme nebo ne. Jsou to dobré základy a je potřeba na ně nezapomínat.

Pojďme k praktickým problémům. Snad všechny kandidující strany měly v programu zlepšení dopravní situace, zlepšení nezaměstnanosti nebo revitalizaci Karlova náměstí. Co je důležité pro vás?

To, co jste říkal, nepochybně důležité je. Ono se nedá vymyslet něco zásadně jiného. Všichni, kdo tu žijeme, víme, co je důležité a kam je potřeba napnout síly. Dopravní napojení města, ať už na dálnici nebo probíraný obchvat, je nesmírně důležitá věc, která má svůj vliv i na řešení zaměstnanosti. Nebudou-li tady investoři a někdo, kdo bude schopný prachovní místa vytvořit, my z radnice je nějakým přímým rozhodnutím nezařídíme. My musíme vytvářet podmínky pro to, aby sem přicházeli zaměstnavatelé, kteří jsou schopni pracovní místa vytvořit. Jsou také důležité rozvojové plochy, kde bychom mohli nabídnout investorům území, které bude zasíťované a připravené, to jsou také záležitosti, kterým se musíme věnovat.

Také tady máme takzvané brownfieldy, tedy prostory, které nejsou na okraji města, ale neprovozované a nefunkční průmyslové objekty. Je potřeba se do nich snažit přinést život třeba i za cenu zbourání a vystavění něčeho nového. Pokud jsou uvnitř infrastruktury, která tu už byla vybudovaná, je to také důležité, aby nám ve městě nezůstávaly ohyzdné opuštěné prostory. Musím říct, že úplně úžasný příklad je revitalizace bývalé továrny v Borovině. To je přesně to, co je třeba dělat a Borovina je v tomto unikátní záležitost. To se všude nedaří.

A Karlovo náměstí?

Karlovo náměstí by si taky revitalizaci zasloužilo. Mluví se o tom dlouhá léta, ale vždycky byla priorita nakonec někde jinde. Je to pochopitelné, žít se s tím dá, ale ideální to není. Tady je největší problém doprava. Na polovině náměstí máme parkoviště, a pokud chceme, aby to bylo do budoucna jenom trochu jinak, musíme dopravu v centru omezit.

Napadají vás ještě nějaké další problémy?

Pak je tu celá řada možná na první pohled méně důležitých věcí. Jestliže každodenně chodíte kolem parku, kde je vydupaná tráva a polámané keře a na chodníku si zvrtnete nohu, protože se viklá dlaždice, není to dobře. To jsou zdánlivé maličkosti, ale pro pocit občana je důležité, že věci fungují a že se město stará. Ono v zásadě není nedůležitých úkolů (usmívá se).

Vidím, že už máte v polici složku s názvem Výbor pro revitalizaci centra města, o jehož založení se mluvilo na ustavujícím zastupitelstvu. Tento výbor už v Třebíči fungoval, ale konkrétní výstupy byly problematické. Jste pro to, aby znovu vznikl?

My tento výbor určitě zřídíme. Nevím, jestli se bude jmenovat přesně takhle, ale výbor, který se touto problematikou bude zabývat, určitě zřídíme. Já jsem v minulosti již byl členem tohoto výboru, bohužel v závěru minulého volebního období jeho činnost trochu vyprchala, poslední rok jsme se snad vůbec nesešli. Patrně to bylo dáno tím, že na radnici skončil architekt Herzán, nepracuje tu už ani architekt Slezák, který ho měl nahradit, a výbor neměl patřičné zázemí.

Byly tam ale také praktické problémy, že?

Přestože se jmenoval Výbor pro revitalizaci centra města, tak problematika, která se v něm probírala a řešila, byla podle mého názoru hodně široká. Centrum se nám rozrostlo tak dalece, že jsme se povrchně zabývali spoustou věcí. Také jsem trošku vnímal, že ve výboru jsme něco projednali a vytvořili si na to určitý názor, a dál to nepokračovalo. Ve využití v orgánech města už to vázlo. Mám představu, že by se výbor měl zabývat opravdu užším centrem města, ale nechci říct jenom Karlovo náměstí, to nemůžeme řešit izolovaně už třeba kvůli té dopravě. Budeme se muset domluvit na koncepci a vizi, co by měl výbor řešit a úkoly mu skutečně také zadat.

Minule to tak nebylo?

Předtím to bylo tak, že si výbor hledat úkoly sám nebo se ujímal věcí, které řešil úřad. Členové výboru tak rádi mluvili o všem, ale tah na bránu jsem tam postrádal. Proto jsme výbor na ustavujícím zasedání zastupitelstva zatím odmítli znovu zřídit, protože se nejdříve musíme ve vedení domluvit, jak ho pojmeme, jak ho chceme koncipovat, co od něj očekáváme a jak chceme, aby pracoval. I podle toho pak výbor naplníme členy a odborníky tak, aby výstupy byly prakticky použitelné. Také zastupitelstvo si musí uvědomit, že když výbor zřídí, není to samoúčelné, ale musí se zabývat tím, co onen výbor říká a řídit se tím.

Zmínil jste post městského architekta. Budete jej obnovovat?

Já si myslím, že ve městě s památkami UNESCO to vyloženě volá po tom, aby se tomu někdo odborně věnoval. Pokud chcete slyšet můj názor, tak já říkám ano.

Pojďme zpět k ustavujícímu zastupitelstvu. Velkou diskuzi vzbudil fakt, že jste přidali dva uvolněné radní. Proč jste tak rozhodli?

Je to směsice více důvodů. Je pravdou, že se v povolebních vyjednáváních zvažovaly i jiné modely. Nicméně jak jsme v jednáních postupně troskotali, tak také krachovaly jiné představy o tom, jak sestavit a uspořádat vedení města i co se týká počtu uvolněných zastupitelů. Nebylo to vůbec jednoduché a musím říct, že to, jak to nakonec dopadlo, není model, který byl zvažovaný v pouze této sestavě. Úplně stejně to bylo nejméně v jedné další velmi vážně zvažované koaliční sestavě. My jsme zvažovali i variantu realizovanou v minulém volebním období, tedy s místostarosty, kteří nebyli formálně pro výkon funkce uvolnění. Je jasné, že by to bylo levnější, ale nenašla se většinová vůle k tomu to realizovat. Okolnosti nás k současné variantě trošku dohnaly.

Na ustavujícím zasedání jste ale při zdůvodňování tohoto kroku příliš uspokojující argumenty nenabídli. Poměrně neurčitě se hovořilo o tom, že bude víc práce. V čem to bude spočívat?

Nebude se to týkat jenom čtyřletého volebního cyklu, ale celého programovacího období Evropské unie, to znamená až do roku 2020. Dochází k zásadní změně toho, jakým způsobem jsou pojaty programy České republiky a jaký bude boj o dotační peníze. Najednou si začneme konkurovat v rámci celé republiky, nebude to už na území NUTS 2, jak tomu bylo doteď. Je tady zásadní změna, bude to nesmírně náročné a my se na to musíme připravit. Očekáváme, že pokud budeme chtít být úspěšní a i nadále dotační peníze do Třebíče přinášet, bude práce podstatně více než do teď. Náš tým má chuť do práce a myslím si, že budeme schopni pracovat natolik efektivně, že se vynaložené prostředky navíc nakonec Třebíči vyplatí.

Politolog Stanislav Balík z Masarykovy univerzity říká, že by model s dvěma uvolněnými radními navíc mohl mít smysl v případě, že odejde stejný počet vysokých úředníků, tedy vedoucích odborů. Uvolnění radní by potom převzali jejich práci. Uvažujete o něčem takovém?

To takto prvoplánově udělat úplně nejde. Není možné nahradit práci úředníka a zaměstnance města prací voleného funkcionáře. Lze to porovnat v momentě, kdy se nám nějakou organizační změnou mzdové prostředky na úřadě u zaměstnanců podaří ušetřit. Pak to můžeme dát na misku vah a porovnat s tím, co nás budou stát zastupitelé. Ale že bychom propustili vedoucího odboru a na jeho místo nastoupil zastupitel, tak to fungovat nemůže.

Podle vašeho vyčíslení na dva uvolněné radní padne včetně odvodů částka okolo šesti milionů za celé volební období. Kde je v rozpočtu najdete?

To zas není až takový problém. Je to vždy o rozdělení zdrojů, které máme k dispozici. Sice padne o něco více prostředků, na mzdy a odvody zastupitelů to ročně vychází o milion a půl více, nicméně v městském rozpočtu to není až taková částka, která by nadělala zásadní problémy. Úspory ale samozřejmě budeme hledat i jinde. Já se například chci podívat, a to je asi ambice každého nastupujícího starosty, jestli není možné ušetřit provozní náklady na městském úřadě, jestli je tu optimální počet zaměstnanců a podobně. Možná dojde i k některým organizačním změnám.

K jakým?

To zatím nejsem schopný říct. Koaliční smlouvu jsme podepisovali v předvečer zasedání ustavujícího zastupitelstva a definitivně jsme se dohodli jen dva dny před ním, takže jsme zatím neměli prostor všechno prodiskutovat. Na případné organizační změny se ale určitě chceme podívat a budeme je řešit. V tuto chvíli chci vyjádřit přesvědčení, že se nám nějaké úspory podaří najít.

Necháte si vypracovat hospodářský nebo personální audit?

Já na audity úplně nevěřím. Stojí spoustu peněz, já měl navíc možnost výsledky takového auditu už několikrát vidět a většinou, ještě než vůbec bylo dané zadání, bylo jasné, jak to nakonec dopadne. Touhle cestou jít nechci. Myslím, že zkušenosti, které mám nejen já, ale i další členové vedení města, budou dostatečné na to, abychom si dokázali udělat názor sami. Ne vždy externí firma mapující pár týdnů situaci dokáže absorbovat veškeré aspekty fungování úřadu a její závěry potom mohou být jen těžko realizovatelné.

Ale taková firma může minimálně nabídnout nezaujatý pohled z povzdálí.

Možná ano. Já si ale troufnu říct, že tím, že jsem čtyři roky nebyl v zastupitelstvu a fungoval jinde, mohou některé moje pohledy být nezatížené, na rozdíl od toho, když je člověk do věcí vtažen. Možná si fandím, ale mám pocit, že mnoho věcí dokážu zhodnotit sám.