Za pár minut se z obchodu vynoří majitel a hlavní řezník Radomír Ráček. V rukou nese tři igelitové pytle, plné minipárků. „Metr párků je na váhu čtvrt kila. Odpovídá to dvanácti kusům. V každé igelitce je celkem šestadevadesát kusů, což jsou přesně dvě kila párků. Soutěžit se bude jednotlivě. To, co soutěžící nesní, odvážíme a budeme tak vědět, kdo kolik snědl,“ vysvětluje.

Netrvá dlouho a první odvážlivec, Jan Hodrment z nedalekých Jaroměřic nad Rokytnou, se pouští do jídla. Prvotní elán soutěžícího s postupujícím časem klesá. Pět minut je pryč. „Jsem tady poprvé, chtěl jsem to zkusit,“ prozrazuje. Občas se prý do podobných akcí pouští s kamarády, tak se vyhecoval i tady. „Závod se mi líbil, ale kdyby byl delší čas, bylo by to lepší,“ hodnotí Jan Hodrment.

Nová tygří kamufláž vrtulníku Mi - 24/35. Právě 221. tygří letka z Náměště je jako první vrtulníková jednotka a první letka z východního bloku členem prestižní Asociace tygřích letek NATO.
Bombardéry a tygr: na letišti v Náměšti mají na vrtulníku novou kamufláž

S narůstajícím napětím i počtem snědených parků přibývá i kolemjdoucích, které bizarní soutěž láká. Jedlíky si fotí, průběh natáčí na mobil.

Druhý soutěžící, Petr Pelikán, volí jinou taktiku: Párky si nejprve natrhá. Jednotlivá sousta v klidu žvýká a nenechá se ničím rozhodit. „Můj výkon byl průměrný, ale nevadí mi to. Občas se podobných soutěží zúčastním,“ usmívá se. Závodně už jedl třeba knedlíky plněné uzeným.

Smradlavou rybu už vůbec ne

Je pro každou legraci, ale vše má podle jeho názoru své hranice. „Třeba do pojídání červů nebo něčeho pálivého bych nešel. A abych jedl nějakou smradlavou rybu, to už vůbec ne,“ směje se.

Hromada párků už čeká jen na posledního nadšence, na maxijedlíka Jaroslava Němce. Jen co zazní start, okamžitě se pouští do párkové šňůrky.

V obci se nachází i hokejbalové hřiště, které by se brzy mohlo dočkat rekonstrukce
Hokejbalové hřiště v Přibyslavicích dostane druhou šanci

Zpočátku v něm mizí doslova jeden za druhým, ale i jemu postupně ubývají síly. I jeho pět soutěžních minut je v okamžiku pryč. „Myslím, že můj výkon nebyl tak špatný. Zpočátku jsem zkoušel párky jen polykat, potom jsem je i kousal. Moc vymýšlet však nešlo, protože času je opravdu málo,“ přiznává. Trochu pomohlo i zapíjení, s vodou se však podle jeho slov musí opatrně. „Člověka zasycuje. Musí se pít jen decentně,“ poodhaluje Jaroslav Němec.

Ten se nakonec stal i vítězem, když spořádal neuvěřitelných pětatřicet párků. Ze soutěže má pořadatel Radomír Ráček radost. „Konečně se tady po krušné době dělo něco zábavného,“ pochvaluje si. A těší ho to dvojnásobně, jelikož se na soutěži poprvé jedly jeho vlastní párky. „Vyrábí je můj kolega pan Harant, který je v tom opravdovou jedničkou,“ dodává sympatický řezník.