Na tři stovky zdravých i handicapovaných si přijelo zasoutěžit

Dolní Vilémovice, čtvrtek ráno. Jindy klidná ves zažívá invazi. Z ampliónu vtipný a snad nikdy unavený moderátor vybízí další partičku rozjívených kluků, aby se připravili ke startu. Po stranách závodního koridoru při vyslovení každého dalšího jména letí ruce nahoru a ozývá se aplaus. Slovo Myslibořice působí jako zaříkávadlo. Vzbuzuje totiž emoce jasně největší. A co že se tu vlastně děje?

Všichni vítězí

Letos už po páté vilémovické občanské sdružení BMB pořádalo závod Vítězíme všichni. Děti zdravé i handicapované ze šesti škol běžely na vzdálenosti odstupňované dle věku. Malí závodníci od sedmi do patnácti let kroužili kolem návsi.

„Potěšitelné je, že je jich rok od roku víc. Ivančické děti mají buď zčásti zrakové, nebo mentální postižení. Ale tady nic nepoznáte. Staví se na start s ostatními a bojují ze všech sil,“ zhodnotila situaci Edita Svobodová, jedna z těch, co se na akci podíleli. A dav tlačící pokřikem do cíle i toho posledního jí dával za pravdu.

„Letos jsme si přizvali Daniela Rubeše z rádia Blaník a zdá se, že jsme neprohloupili. Vidíte, že atmoška je tu nebývalá,“ pochvaluje si jeden z organizátorů Jiří Čurda.

Zabezpečení se rovněž povedlo

V kulturním domě to žije. Je hned u trati a ti, co zrovna neběží jak o život, baští párek, popíjejí limonádu a můžou si vybrat. Volba je jasná - buď si s kamarády zahrát fotbal, nebo rozjet závod na parádní autodráze. Připravený dýdžej se chystá pustit hudbu. A z amplionu opět zní komentář. Je to k neuvěření, jmenuje snad dvacet jmen sponzorů. Vyhrát lze pohár i mlsky. Jenže tady opravdu vyhrává každý!