Je krátce po deváté hodině, ale na parkovišti před Farmou Kožichovice, která skleníky provozuje, je rušno. Lidé sem přijíždí s jediným cílem, vyzvednout si v podnikové prodejně červené korálky s výbornou chutí. „Jezdím sem pravidelně, vždycky se domluvíme se širší rodinou a kdo má zrovna cestu, tak sem zajede. Ty rajčata se nedají srovnat s tím, co se prodává v supermarketech. Vůbec se nedivím, že je o ně takový zájem. I když tu je pravidelně fronta, jde to rychle, paní prodavačky to mají natrénované, takže se člověk moc nezdrží,“ říká paní Alena, která ještě chvíli čeká a za chvilku si už k autu nese několik krabiček s rajčaty.

Úspěch podnikové prodejny byl pro vedení farmy milým překvapením. „Takový zájem jsme nečekali, ale je pravda, že jsme neměli moc s čím srovnávat. Pro nás je bezpochyby výhoda, že jsme přímo u města. Další skleníky, které v Česku fungují, jsou odřízlé a lidé tam musí cíleně jet. Nám se jezdí i lidé, co mají zrovna cestu okolo, třeba když jedou z práce,“ míní vedoucí provozu kožichoviské farmy s rajčaty Aleš Konečný.

I když je teprve jaro, mají zahradníci ve sklenících plné ruce práce. „ Co se týče tohoto období, tak sklízíme okolo pětadvacetin tun rajčat týdně. Kdyby nám trošku více přálo počasí, je to klidně až pětatřicet tun. Ve sklenících máme celkem šestačtyřicet tisíc rostlin, kdy ve velkém skleníku je šestatřicet tisíc a v malém skleníku zbývajících deset tisíc rostlin,“ vyčísluje agronom Tomáš Klíma, zatímco nás vede do většího skleníku.

I když je venku opravdu aprílové počasí, uvnitř skleníku panuje atmosféra připomínající džungli. Zaměstnanci zde chodí v tílkách a kraťasích. Po chvíli se už nedivím. „Udržujeme tu denní teplotu čtyřiadvacet stupňů Celsia a noční klesá na třináct. Vlhkost je ideální okolo pětasedmdesáti procent. Během dne se ale střídá Pokud svítí slunce, může klesnout například na šedesát a naopak když je vlhko, může narůst,“ vysvětluje mi Tomáš Klíma.

Farma Kožichovice

- funguje od roku 2019
- pěstují dva druhy rajčat – koktejlové Oliver, a cherry rajčata Karolinka
- používají hydroponické pěstování, kdy rostliny pouští kořeny do speciálního substrátu, který tvoří kokosová matrace
- v průmětu jde k rostlině denně dva a půl litru roztoku, ve kterém má všechny potřebné látky
- pěstují bez pesticidů, používají biologickou ochranu a důkladný monitoring rostlin
- rostliny pěstují jedenáct měsíců v roce, na konci cyklu má jeden výhon okolo třinácti metrů
- letos rozšíří provoz o další skleník, první sklizeň by mohla být na podzim letošního roku

Když pak procházíme mezi jednotlivými řádky, vidíme zaměstnance, kteří vyvazují rajčata, zastřihávají květy a část z nich sklízí krásně červená rajčata. „Máme osmadvacet zaměstnanců, kteří se starají přímo o rostliny. Jejich práce je specifická v tom, že se nedá nikde jinde než ve sklenících naučit,“ říká Aleš Konečný.

A opravdu, zahradníci zde pracují jako včelky. Jeden z nich popojíždí na vysokozdvižné plošině a kontroluje květy, jiný pak ořezává listy rostlin, v dalším řádku pak jedna z pracovnic sbírá uzrálá rajčata. I ona potvrzuje, že to chvíli trvá, než člověk přijde na to, jak s rostlinami pracovat. „Když jsem začínala, byla pro mě určitě nejtěžší práce s květy. V jednom řádku jsem pracovala třeba hodinu a půl. Člověk si totiž musí u každého trsu napočítat sedm nebo osm květů a zbytek zastřihnout. Nejnáročnější je pro mě asi vyvazování rostlin, moc si to na to netroufám ani teď. Ale jinak mě ta práce moc baví a jsem tu spokojená,“ popisuje Jana Chytková, zatímco sklízí trsy vyzrálých rajčat.

Na mou otázku, čím to je, že kožichovická rajčata mají výtečnou chuť, mají jasnou odpověď. „Rostlina i rajče totiž dostane přesně to, co potřebuje. Ať už z hlediska výživy nebo teplotních podmínek. Je to hlavně i tím, že rajčata necháváme plně dozrát. To je gró. Pokud je rajče utržené v době, kdy není plně dozrálé, podepíše se to na chuti, protože dozrávací cyklus, zejména červenání, dodává nejvíce chuti,“ dodává agronom Tomáš Klíma.