Její příjmení tomu nenapovídá, nicméně Alexandra je rodilá Rumunka. Stejně jako její kamarádka Ioana Dolejská. Obě dámy však už dlouho žijí v Česku, našly si české manžele, hovoří plynně česky – a obě zde dříve pracovaly na vysokých pozicích v nadnárodních technologických firmách. Nyní se však věnují něčemu zcela jinému. „Delší dobu jsem používala různé olejíčky třeba na pleť a napadlo mě, že bych si mohla zkusit vyrobit svůj vlastní. Takže jsem si nejprve koupila destilátor. A pak k tomu přibyl tenhle lis. Jen tak pro radost jsme si s Alexandrou začaly připravovat vlastní kosmetiku,“ vysvětluje Ioana.

Mezitím z lisu vypadne pestrobarevné kolečko. „Je v tom levandule, heřmánek, růže, chrpa a máta. A ještě semínka ze slunečnice. Tyhle placky se lisují rychle, trvá to jen asi pět minut. Když ale lisujeme olej, může to zabrat třeba šestnáct, někdy i čtyřiadvacet hodin,“ dodává Ioana.

Šimon Benda natočil dokument o svém bratrovi, který běžel z Třebíče na Sněžku.
Kvůli nemocným dětem běžel z Třebíče na Sněžku. Teď o tom vznikl dokument

Zatímco Ioana žije v Třebíči, Alexandra bydlí v Tetčicích u Brna. Obě mají tři děti, ty starší už chodí do školy. „Předtím jsme nic takového nedělaly, ale teď děti už rostou a my máme čas zabývat se tím, co nás hodně baví. Rády jsme i s dětmi venku, a tak jsme začaly sbírat třeba heřmánek nebo meduňku. Ty jsme zkusily upravovat. První výrobky, které jsme udělaly, jsme nabídly kamarádům. A najednou nám hodně lidí nabízí pomoc,“ vzpomíná Alexandra. „Někteří kamarádi mi třeba nabízeli růže, že by je pro nás sbírali a sušili. Mají velkou zahradu, růže pěstují jen tak pro radost, ale nevědí, co s nimi dál,“ doplňuje.

Bylinky od baziliky

Její kamarádka přikyvuje. „Stejné je to i u mě. Můj kamarád se nyní chystá udělat zelenou střechu. Tak se mě ptal, co bych chtěla, aby na ní pěstoval. Řekla jsem mu, že levandule. Soused mi řekl, ať si klidně chodím na řebříček, který mu roste před domem. A znám paní, která se stará o bylinkovou zahrádku u třebíčské baziliky. Ta nám také pomáhá. Prostě jsme postupně začaly potkávat lidi, kteří nám chtějí pomoct jen čistě ze zájmu,“ přidává své zkušenosti Ioana.

Ioana Dolejská, Alexandra Veverková
Obě pocházejí z Rumunska – Ioana z Turdy nedaleko Kluže, Alexandra z Mediaș u Sibině. V Česku žijí už více než deset let, potkaly se však teprve nedávno. Dříve zde pracovaly v IT.

Obě mladé dámy lisování koupelových placek a vonných olejů chápou jako koníček. „Výrobky zatím dáváme přátelům. Chceme se spíš pořád věnovat dětem, proto nechceme vyrábět nějak moc. Nejde nám o výdělek, je to ale něco, co chceme dělat dlouhodobě, protože nás to baví,“ objasňuje Alexandra.

Tu těší, že veškeré přísady pro jejich výrobky pocházejí z místních zdrojů. „Až na sůl. Tu Ioana přivezla z Rumunska ze solných dolů v její rodné Turdě,“ doplňuje.

Bruslení na Kuchyňce už nemá ten ráz jako před několika lety. Dříve byla Kuchyňka plná, všude kolem sníh a po ledu se proháněly stovky dětí.
Lidé v Třebíči vzpomínají, kam chodívali bruslit. Lze hlasovat v anketě

Obě ženy rády svou činnost představují nejen známým, ale každému, kdo má o bylinky zájem. „Já mám v Tetčicích takzvaný ženský kruh. A teď chystáme celovíkendový workshop u Prahy, kde další ženy seznámíme s prací na lisu,“ říká Alexandra, zatímco z válce vyndává další koupelovou placku.