Nyní se připravuje na Vánoce. Protože jsou Filipíny katolická země, slaví se i tam. Ale v poněkud jiné míře než v Evropě. „Lidé, kteří by tam přijeli na Vánoce, by asi byli v šoku. My je totiž slavíme pět měsíců v řadě. Začínají už prvního září a končí až v lednu. Už v září tedy zdobíme stromeček a zpíváme koledy,“ směje se Cristy.

Stejně jako u nás je ale nejdůležitějším dnem 24. prosinec. „Tehdy bývá i půlnoční mše, podobně jako v České republice. Po mši si rozdáváme dárky,“ popisuje Cristy s tím, že konkrétně v její rodině předávali dětem dárky rodiče. Filipíny byly ale původně španělská kolonie, kterou Španělé ztratili po prohrané španělsko-americké válce v roce 1898. Následně byla země ovlivněná americkou kulturou včetně Santa Clause. Na ulicích lze tedy vidět i postavičku fousatého dědy se sobím spřežením.

Pozorování na třebíčské hvězdárně v otevřené pozorovatelně.
Třebíč rozšíří hvězdárnu, postaví vedle ní planetárium

Filipínci si svátky dovedou pořádně užívat. „O Vánocích je na stolech opravdu hodně jídla. Tradicí je připravit na štědrovečerní stůl dvanáct kusů čerstvého ovoce. Podmínkou je, že musí být kulaté,“ dodává Cristy.

Vánoce se na Filipínách slaví v rodinném kruhu, Nový rok s rodinou i přáteli. „O silvestrovské půlnoci lidé otevřou okna a začnou dělat ohromný hluk. Věří, že tak vyženou negativní energii. Dalším zvykem je všude po domě rozmístit bankovky a mince, to přináší štěstí,“ vysvětluje Filipínka.

Cathy Cristy Castro
Pochází z Filipín v západní části Tichého oceánu.
Vystudovala angličtinu a vyučování dětí, které mají angličtinu coby druhý (nemateřský) jazyk.
Dlouho žila v Jižní Koreji, kde učila angličtinu na střední škole a dospělé.
V Třebíči učí v česko-anglické školce MŠ Na Hradě/Kindergarten at the Castle.

Ta se z Filipín přestěhovala do Jižní Koreje, kde učila angličtinu na střední škole a také dospělé. „V Jižní Koreji lidé Vánoce moc neslaví. Ale nový rok spíše slaví až v únoru, jako v Číně. Nicméně začátek toho křesťanského si taky připomínají, zvláště v Soulu,“ vzpomíná Cristy. „Tam je zvykem jít 31. prosince na jedno místo poblíž pláže. Na strom tam lidé věší svá přání. Pak na místě zůstávají až do rána a čekají na východ Slunce a příchod nového roku. Přání na stromě nechávají,“ doplňuje.

Režisér Marek Najbrt natáčel v prostoru hradu v Ledči nad Sázavou filmovou pohádku Čertí brko.
Pohádky z Vysočiny? Podívejte se, kdy a kde je uvidíte. Včetně Postřižin

Podle ní je při psaní přání nutné dodržet jednu věc. „Aby se splnila, lidé nesmí nikomu říct, co si přejí. Tak jsem to dělala i já. A mně se přání splnila,“ říká a šťastný úsměv na její tváři značí, že si musela přát něco opravdu hezkého.

Když přijela do České republiky, zarazilo ji, že se obsluha v restauracích málo usmívá. „U nás jsou lidé usměvaví. Hned se seznámí, povídají si spolu. Ale na druhou stranu jsou lidé v Česku hodně upřímní. Když se někdo směje, směje se opravdu upřímně, má radost. Není to takový ten falešný úsměv,“ podotýká Cristy s tím, že se jí v Česku líbí i rodinné hodnoty. „Češi jsou hodně rodinné typy. Tráví mnoho času s dětmi. V Koreji je hlavní prioritou práce, teprve pak rodina. A na Filipínách spolu většina rodin tráví čas hlavně v neděli,“ dodává Filipínka z Třebíče.