„Těchto sedm mladých lidí provádělo během týdne výuku v nejrůznějších třídách, naše děti dochází na prezentace a výklady o jejich zemích. Je to velice zajímavé a žáci na to reagují pozitivně," představuje projekt učitel ZŠ Benešova Vít Kafoněk, jenž se stará o překládání, vše totiž probíhá v angličtině.

Žákům od první do deváté třídy o svých zemích vypráví Zhixin Cheng z Číny, Lee I Chien z Taiwanu, Ji-Hae Choi z Kanady (původem z Jižní Koreji), Chaimae Ettebbaa z Maroka, Fadia Sghayer z Tunisu, Viktoriia Senatorova z Ruska a Afiana Yuliasari z Indonésie. Ti všichni se ve středu odpoledne zúčastnili tiskové konference, kde roli novinářů sehráli žáci. V uvolněné atmosféře zahraniční studenti odpovídali hned na několik zvídavých dotazů.

Co říkají vaši rodiče na to, že se projektu účastníte?

Chaimae Ettebbaa: Moji rodiče byli nejdříve v šoku, protože tohle je poprvé kdy jsem sama v zahraničí. Pak si ale uvědomili, že je to pro mě velká šance jak se seznámit s novými lidmi a naučit se, jak být nezávislá.

Afiana Yuliasari: I moji rodiče se nejdřív báli, protože Indonésie je hodně daleko. Také jsem poprvé sama v zahraničí, ale vysvětlila jsem rodičům, že je to pro mě velká příležitost, jak poznat novou zemi, zlepšit si angličtinu a prezentovat indonéskou kulturu v zahraničí.

Fadia Sghayer: Moji rodiče mě v tom naopak podporovali. Já byla sama líná to opravdu udělat, ale oni mě do toho spolu s mými přáteli dotlačili.

Co si myslíte o českých studentech?

Fadia Sghayer: První věc, na které jsme se všichni shodli, je, že české děti jsou hodně nesmělé a bojí se v angličtině dělat chyby.

Ji-Hae Choi: To, že se bojí mluvit anglicky, je pravda, ale zároveň jsou na nás moc milí a příjemní. Chtějí se s námi fotit, jsou přátelští.

Lee I Chien: A z mužského pohledu musím říct, že české holky jsou velice hezké (usmívá se).

Proč jste si v projektu Edison vybrali zrovna Česko?

Fadia Sghayer: Já jsem nejdříve chtěla jet do Polska. Když jsem se ale bavila se zástupci AIESECu (organizátor projektu pozn. autora), změnila jsem názor. Český zástupce byl příjemnější než ten polský, což rozhodlo.

Ji-Hae Choi: Ve výběru bylo hned několik evropských zemí. Čeští zástupci byli přátelští, flexibilní a nejpříjemnější v komunikaci, ale svou roli také hrála televize. Původně pocházím z Jižní Korey, kde se vysílá seriál natočený v Praze, a ta je teď v Koreji hodně populární.

Lee I Chien: Já jsem chtěl jet do Evropy a když jsem se bavil s přáteli, hodně z nich mi řeklo, že Česká republika je hezké místo. Máma tu navíc už dříve byla a jenom chválila.

Zhixin Cheng: Já jsem se chtěla podobného programu účastnit už loni, mohla jsem jet do Thajska nebo Portugalska. Protože jsem ale byla na univerzitě nová, nakonec jsem se rozhodla pro podobný program v Číně a do zahraničí jsem se vydala až letos. Čína je socialistická země a Česká republika má podobnou minulost, rodiče si toho byli vědomí a chtěli, abych se podívala, co se tu děje a jaké změny tu probíhají. Evropská země byla navíc priorita z bezpečnostních důvodů.

Viktoriia Senatorova: Ruská a česká kultura i tradice jsou podobné a já vše chtěla vidět sama a porovnávat. Bylo to pro mě ale docela těžké, když jsem měla odjet, začaly v Rusku ekonomické problémy. Všichni lidé u nás z toho byli v depresi, dokonce jsem ani nemohla vyměnit rubly za koruny. Nakonec jsem si ale řekla, že je cesta sem můj sen a i přes všechny problémy jsem přijela.

Řešíte mezi sebou problémy současného světa?

Fadia Sghayer: Vždycky, kdy máme rozhovor na tohle téma, je obtížné, aby tomu každý porozuměl ze svého pohledu. Nevím, co ostatní, ale pro mě je složité přemýšlet nad tím, jak jsou všichni odjinud a čím jsou odlišní. Uvědomila jsem si, že nakonec člověk najde mnohem víc toho, co máme společného, než toho, co nás odlišuje.