Největším takovým stravovacím zařízením je třebíčská Centrální jídelna, kde denně obědvají žáci z blízké základní školy a několika středních škol. „Než o vegetariánských bych raději hovořila o bezmasých jídlech, zdá se mi to přesnější. Taková jídla nabízíme něco přes rok. Já jsem o jejich zavedení uvažovala delší dobu, ale přesvědčily mě až studentky z gymnázia, které mě kontaktovaly a bezmasá jídla požadovaly," popsala důvod pro rozšíření jídelníčku ředitelka Centrální jídelny Drahomíra Trnčíková.

Častým důvodem, proč nechtějí školy zavádět vegetariánská jídla, je tzv. spotřební koš. Ten stanovuje, jaké výživové požadavky mají splňovat jídla podávaná ve školních jídelnách a doporučené denní dávky na dítě a den. Existuje sice také vegetariánský koš, ten je však podle odborníků řešený velmi špatně. Zavedení bezmasé stravy je tak spíše na osobní zodpovědnosti dané ředitelky nebo ředitele. „Je třeba, aby podnět na změnu vyšel z nejvyšších míst a byly připraveny nové stravovací normy. Před několika lety to řešil Ondřej Liška, pak vše ustrnulo a až teď se věci znovu hýbou. Snad tomu pomáhá i můj projekt www.skutecnezdravaskola.cz," konstatovala odbornice na zdraví a výživu Margit Slimáková.

Podle ní je problém také v tom, že i když se na některé škole rozhodnou, že chtějí vařit bezmasá jídla, narážejí na fakt, že to kuchařky nikdo nikdy neučil a ony na velké zkoušení čas nemají. Ideální není ani stav, kdy se v jídelně sice vaří zdravě, ale na chodbách školy stojí automaty na sladké. „Děti se mohou stravovat sebezdravěji, ale když si pak o přestávce koupí sladké limonády a čokolády, tak je to k ničemu," řekla Slimáková.

Proti takové situaci se pojistili v náměšťské základní škole Komenského. „Účastníme se projektu Zdravá škola, takže jsme všechny automaty na sladkosti ve škole zakázali, děti si ve školním bufetu mohou koupit pouze „zdravé sladké", tedy cereálie a podobně," představila vizi školy zástupkyně ředitelky Anna Kijonková. Jídlo pro obě základní školy v Náměšti nad Oslavou obstarává soukromá firma, žáci mají na výběr ze tří jídel a jedno z nich je vždy bezmasé.

Podle Anny Kijonkové mají nad stravováním žáků dohled i rodiče: „U nás mají rodiče přístup na jídelní kartu svého dítěte a pokud se jim nějaké jídlo nelíbí, mohou ho dítěti zakázat." V třebíčské Centrální jídelně si pak bezmasé jídlo mohou objednat pouze děti starší patnácti let.

TADEÁŠ MAHEL