Představte si, že snídáte ve Francii, obědváte ve Varšavě a večeříte v Řecku. Sen všech cestovatelů? Pro Ondřeje Šilhana ze Stříteže u Třebíče je to zcela běžná věc. Jako pilot je totiž připravený téměř kdykoli vzlétnout a vypravit se kamkoli po Evropě.

Jako třeba zrovna teď. Právě dorazil na skútru na třebíčské letiště a co nevidět má startovat. „Letím do Varšavy. Tam naberu zákazníky a vezmu je do Mnichova. Pak uvidím, kolik bude hodin. Současná situace s řízením letového provozu zpožďuje většinu letů včetně těch soukromých a zítra ráno musím letět se zákazníky z Prahy. Pokud se moc nezdržím, doletím z Mnichova do Třebíče za rodinou. Když ano, přistanu rovnou v Praze a tam přespím,“ vysvětluje Šilhan.

Letadlo, které Šilhan pilotuje, je desetimístný turbovrtulový stroj značky Pilatus. Patří soukromému majiteli. Ten není z Třebíče, Šilhan zde ale letadlo může přes letní sezonu hangárovat, aby byl maximálně flexibilní. „Je to podobné jako u kamionu. Také mám stanovené, kolik hodin denně můžu být ve službě. Jenže mně se do služby počítá i dojezd do práce. Kdyby tedy letadlo stálo jinde a měl jsem tam dojíždět z domu, doba letové služby by se mi výrazně zkrátila. Když jedu na letiště v Třebíči na skútru, jsem tam do pár minut od zavolání,“ dodává usměvavý pilot.

Nemocnice v Třebíči.
Covid opět nabývá na síle, třebíčská nemocnice omezuje návštěvy

Pilatus má dolet něco přes tři tisíce kilometrů, takže může létat do celé Evropy bez mezipřistání. Podle Šilhana je to jediný stroj této kategorie, s nímž lze nekomerčně startovat i z velmi krátkých nezpevněných drah. Přesně takových, jaká je právě na třebíčském letišti. Díky tomu, že může Šilhan vzlétnout prakticky kdykoli, občas dojde na dost kuriózní situace. „Předevčírem se mi stalo, že manželka jela s dětmi na prázdniny do Kutné Hory. Já zůstal doma, chtěl jsem udělat něco na domě. Takže jsem jim popřál pěknou dovolenou – a půl hodiny poté, co odjeli, mi zazvonil telefon. Volal mi dispečer, že je potřeba co nejdřív vyzvednout ve Francii nějaký náklad a dovézt ho do Kolína. Takže jsem sedl do letadla, letěl jsem do Francie a odsud do Kolína, kde jsem si vzal taxík a neplánovaně dojel za rodinou do Kutné Hory,“ vypráví Šilhan.

Pilo začínal na ultralightech. Spolu se svým třebíčským kamarádem Martinem Dalajkou se před několika lety stal vicemistrem světa v ultralightovém létání. Na těchto soutěžích se testuje například znalost navigace či přesnost přistání. Což se může hodit i při letech s mnohem většími letadly, než jsou ta ultralehká. „Mně se tyto zkušenosti hodí, protože při výcviku s Pilatusem se testuje klouzání bez motoru. V letadle je software, který vypočítá, na jaké místo v případě poruchy motoru doklouzat, aby se bezpečně přistálo. A právě zde lze využít zkušenosti z ultralightů. Pro spoustu kolegů, kteří na ultralightech nelétají, je to ale poprvé, kdy letí v letadle bez motoru. Pro Martina a mě to přitom byl denní chleba,“ popisuje letec.

Emil Zátopek v Třebíči v roce 1951. Tehdy na zdejším sokolském stadionu vytvořil rekord v běhu na 10 000 metrů, který od té doby nikdo nedokázal překonat.
Zátopek dodnes drží třebíčský rekord. Nyní se slavný běžec vrací na místo činu

Ten je v letní sezoně ve vzduchu téměř každý den, zájem o komerční lety je nyní obrovský. „Navíc to přibývá s tím, jak se ruší linkové lety. Když si to lidé mohou dovolit, často to řeší tak, že si radši zaplatí privátní letadlo, aby se vůbec někam dostali. Takže teď často létám třeba do Řecka k moři,“ přidává další poznatek pilot.

Druhý pilot v tomto typu letadla být nemusí, takže kromě zácviku nových kolegů Šilhan většinou sedí v kabině sám. „Nevadí mi to. Víc nepříjemné je čekat sám na zemi a nemít si s kým popovídat. V letadle si totiž pořád s někým vykládáte přes rádio,“ směje se a usedá za knipl. Řízení letového provozu mu právě povolilo vzlet. Jeho cesta do Varšavy a poté do Mnichova právě začíná.