Plošné vypalování trávy je však v České republice zakázáno hned třemi zákony: zákonem o požární ochraně, zákonem o ochraně přírody a krajiny a zákonem o myslivosti.

„Plošné vypalování trávy způsobuje velké ekologické škody, kdy dochází ke snížení druhové rozmanitosti společenstev rostlin, živočichů a mikroorganizmů. Při vypalování trávy je natolik narušena biologická rovnováha mezi hmyzem drobnou zvěří a rostlinami, že trvá desítky let, než se vrátí do původního stavu,“ upozornila mluvčí Městského úřadu v Třebíči Irini Martakidisová.

Ani argument, že popel je dobrým hnojivem, nemá své opodstatnění. Popel velmi často odnese vítr či splaví déšť, takže se živiny, obsažené v popelu, do půdy stejně nedostanou. Naopak ponecháním staré trávy dochází k jejímu postupnému rozkladu a následnému uvolňování živin do půdy.

Dalším významným negativním důsledkem vypalování trávy je možnost vzniku nekontrolovatelného rozsáhlého požáru. Na Třebíčsku hořelo naposledy na počátku týdne. Požár trávy a lesního porostu u Sudic vznikl kvůli špatně dohašenému ohništi. „Na to by si měli lidé určitě víc dávat pozor, není to první případ za poslední dobu,“ zdůraznila krajská mluvčí hasičů na Vysočině Petra Musilová. Dostat plameny pod kontrolu se jednotkám podařilo po hodině a půl intenzivního hašení.

„Mějte tyto aspekty na mysli při úklidu svých zahrad a pozemků. Ve všech směrech je lepší a ohleduplnější starou trávu vyhrabat a uložit na kompost nebo na skládku,“ doporučila Irini Martakidisová.