Dnes můžu bez problémů říct, že máme rodinné včelařství, líčí s hrdostí v hlase Petr Špaček. A díky jeho popisu to skutečně vypadá, že nelže. O včely se stará především on se svým dědou, objednávky vyřizují sestra a matka, úly ke kočování převáží otec. „A brácha je moc šikovný truhlář, takže když něco potřebuju v tomto směru, obracím se na něj,“ líčí Špaček.

Ke včelám se dostal už někdy na druhém stupni základní školy, protože ho k nim přivedl děda. „Tehdy jsem mu asi spíš víc překážel než pomáhal,“ se smíchem přidává Petr. Láska k těmto živočichům mu ale přetrvala, což bylo pro jeho budoucnost naprosto klíčové.

Plocha nedaleko Starého hřbitova, kde má v budoucnu vzniknout nové parkoviště.
Třebíč: plocha pro parkoviště za dva miliony korun? Bude to na zastupitelích

Po základce zamířil na Hotelovou školu do Velkého Meziříčí, kde se dostal ke svojí další životní etapě. „Když jsem maturoval, rozhodoval jsem se, jestli jít na vysokou, anebo třeba už zkusit pracovat, protože hotelnictví mě bavilo. V té době jsem i dost sledoval nejrůznější známé restaurace, mezi nimi i Entrée, až to dospělo do takové fáze, že jsem Přemkovi (Forejtovi, pozn. red) napsal, jestli bych u nich nemohl pracovat,“ přidává Špaček.

Dřina u nádobí

Forejt na jeho email odpověděl a vyzval ho, ať přijde na zkušební směnu. „Večer mi pak nabídl smlouvu. Začátky nebyly úplně jednoduché. V Entrée jsou dvě kuchyně, a než se člověk dostane do té oficiální, musí si to oddřít v té druhé. A protože tam Přemkovi chyběl člověk u myčky nádobí, než jsem mohl dělat, co jsem chtěl a uměl, nějakou dobu jsem umýval nádobí,“ popisuje Špaček. Jak sám říká, nejdřív se mu do práce příliš nechtělo, pak ale pochopil, že všechno zlé je pro něco dobré. Snáz se i kvůli tomu posunul do prestižnější kuchyně.

Letos řidiče vítá vodník Česílko a dva kapři.
Vodník Česílko u Jakubova se zpozdil. Lidé kvůli tomu psali starostovi maily

V olomoucké restauraci strávil dva roky. „Vzpomínám na spoustu pozitivních zážitků. Asi nejlepší byla poměrně mladá parta lidí, kde jsme si všichni rozuměli, bylo to víc dospělé než na škole, a nebylo to jenom o práci. Když jsme měli volno, trávili jsme ho často čas spolu. Dokonce do Entrée a některých dalších podniků dneska i dodávám med,“ rekapituluje Špaček.

Právě po dvou letech se do Petrova života stále více vkládaly i včely. „Bylo to časově náročnější. I kvůli dojíždění z Vysočiny do Olomouce, i kvůli tomu, že se včelstva rozrůstaly a už jsme jich měli zhruba sto. Dnes jich máme ještě o padesát víc. I to byl jeden z důvodů, proč jsem z Entrée odešel,“ smutně konstatuje.

Lepší technika

Po svém konci tak měl mnohem více času věnovat se včelám. Koupil si lepší techniku na tvorbu medu a výsledky se dostavily. Letos ovládl soutěž o Regionální potravinu Vysočiny v kategorii Ostatní. „Vítězství v regionální potravině je naprosto super, byla to pro nás čtvrtá nominace, kterou jsme poprvé proměnili. Je to ale trochu zvláštní kategorie, protože se do ní řadí celá řada druhů a typů výrobků. Myslím, že se tak hrozně těžko srovnává něco, co je nesrovnatelné. Letošní ročník byl navíc i rekordní v počtu přihlášených soutěžících,“ dodává Špaček.

Jitka Boho oslavila 11. 11. 2021 třicetiny.
Česká Miss z Náramče Jitka Boho: Jsem silná, naučil mě to život s dcerkou

Vítězství s Petrem oslavil i jeho děda. „Samozřejmě, že jsem na něj pyšný. Mám radost, že to takhle pěkně dělá,“ chválí svého vnuka.

Petr dnes stojí před další životní křižovatkou. S dokončujícím studiem se musí rozhodnout, který směrem se bude ubírat. „Pokud půjdu studovat dál, rád bych se věnoval včelařství, ale k tomu bych si přidal i něco z gastra. U včel jsem totiž hrozně závislý na tom, jaká bude sezona, pro obživu by byl vhodnější i o malinko větší počet. Líbila by se mi nějaká restaurace nebo kavárna s trochou agroturistiky. Mám za to, že lidé moc o včelařství neví, a hrozně rád bych jim do toho poskytl trochu větší vhled,“ uzavírá Špaček.