Přijímací místnost třebíčské transfuzní stanice se mezitím slušně plní. Převažují studenti. „Bavili jsme se o tom ve škole a přišlo nám to jako dobrý nápad,“ vysvětluje za všechny Marie, která prozrazuje, že jejich alma mater je „Vostrý“, tedy soukromá střední škola na sídlišti Horka-Domky. „A my jsme přišli z katolického gymnázia,“ hlásí další příchozí adolescenti.

Ilustrační fotografie
Nohu z plynu. Riziko střetu se zvěří je na Vysočině vysoké, zejména u Třebíče

Ze skupiny prvodárců poněkud vybočuje paní Anna. „Já jsem vlastně prvodárkyní jen v České republice. Několik let jsem žila ve Španělsku, kde jsem také chodila dávat krev. Ale tam se to dělá jinak. Přijede sanitka s odběrovým týmem, odběrové místo zřídí třeba v tělocvičně, tam všichni přijdou, darují krev a tým zase odjede,“ vzpomíná paní Anna, zatímco mačká gumový míček. Každým stiskem se průhledný váček u jejího křesla o trochu více zaplní temně rudou tekutinou.

Odběrové středisko v Nemocnici Třebíč je detašovaným pracovištěm Fakultní nemocnice Brno. V odběrovém středisku provádíme odběry dárců krve i pacientů před operací a registraci dárců kostní dřeně.

Lada Hamerníková právě v tu chvíli dokončuje svůj první odběr. Darovala 450 mililitrů krve. Tak se jmenuje i dnešní akce – 450 mililitrů naděje. „Mám z toho dobrý pocit. Je fajn, že jsem mohla darovat něco, co může jinému zachránit život,“ zamýšlí se prvodárkyně.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Na památku si domů odnáší nejen dobrý pocit a průkaz dárce krve, ale také odznáček v podobě zářivě rudé kapky. Ten dostává každý, kdo se rozhodne pomoci bližnímu stejně jako paní Lada, paní Anna, studenti středních škol a mnoho dalších lidí, kteří se dnes rozhodli poprvé darovat krev. Nejvzácnější tekutinu, které stále není dostatek.