„Srdečně zveme, vstup je zdarma,“ říká. Uskuteční se módní přehlídka komentovaná Tomášem Motyčkou, vystoupí pěvecký sbor Základní školy TGM z Třebíče.

Paní Hana se věnuje krejčovině, do Čechtína přišla před několika lety z Bystřice nad Pernštejnem. Manželé Procházkovi po částech opravují historickou usedlost, kterou před staletími dostala věnem Kateřina z Valdštejna, když si brala Smila Osovského. Dům je kulturní památkou. Nyní Procházkovi finišují, aby mohli muzeum otevřít, vedle oděvů v něm budou i staré motocykly.

Mezi vystavenými kousky nebudou chybět například dlouhé háčkované šaty s šeříkově fialovou podšívkou, které dokládají, že jejich nositelka musela mít postavu modelky. Dnes by stálo spoustu peněz, nechat si vyrobit něco takového. Sběratelce je poslala jistá paní Božena. Přidala i svou svatební fotografii a příběh.

„Mám pro vás svatební šaty, které jsem si sama háčkovala. Kolečka jsem sešívala do řad a řady k sobě. Trvalo mi to rok,“ začíná psaní.

„Manželství se nepovedlo. Co steh, to slza. Manžel byl alkoholik a zemřel v roce 1994,“ píše dál paní Božena. Jejím dcerám se šaty nešiknou, protože mají jiné postavy. A ona sama už je nosit nebude, s léty přišla nějaká ta kila navíc. „Děkovat mi nemusíte,“ uzavírá svůj dopis.

A to má sběratelka paní Hana ráda. Když zjistí něco víc. Ne vždy se to podaří.

Nejstarší svatební šaty, které zájemci budou moci spatřit, jsou ty z roku 1926. A nebudou jediné z předválečné doby. „Mám tu i kousek z roku 1928, vdávala se v nich nevěsta z Bystřice. Materiál je zřejmě žerzej, jsou jednoduché, ale velmi pečlivě ušité. Baví mě dívat se, jak jsou jednotlivé kousky zpracované, jak si krejčí uměl poradit,“ vypráví.

Až na druhý pohled

Až na druhý pohled zaujmou svatební šaty z doby druhé světové války. I ty jsou z Bystřicka, nechala si je ušít služka. Nejsou pompézní, mají však kouzlo v dokonalém detailu. Jemný materiál dal jejich tvůrci určitě dost zabrat. Kdo někdy něco šil, ví, jak umí jemná látka „jezdit“ pod rukama. Ale tady je veškeré drobné zdobení včetně pošitých knoflíků naprosto bez chyby.

„Dál tu mám šaty, které si jejich majitelka nechala v roce 1978 ušít pro svůj velký den podle časopisu Burda. V Burdě se vždycky rychle inspirovali nejaktuálnějšími světovými módními trendy. V jedné publikaci jsem objevila šaty z roku 1977 s podobnými prvky, jsou od londýnského návrháře Yuki,“ přidala další informaci o své sbírce Hana Procházková.

Cení si taky, když se jí podaří krom svatebních fotografií získat i oznámení. Ze Semil dostala dokonce svatební album z roku 1931 plné blahopřání k sňatku a dopisů, jež se k události vážou. Ručně psané kartičky dokládají, že šlo o místní „lepší“ rodinu.

Sama Hana Procházková svatební šaty šije. Baví ji tvořit takové, které podtrhnou osobnost nositelky. Nedávno dělala jedny, ve kterých jsou v oblasti dekoltu a zad průstřihy, v nichž jejich majitelka mohla prezentovat zajímavá tetování na svém těle. „Proč dávat krajku, když už ozdobu mám?“ Klade otázku Procházková. Na úterní zahajovací přehlídce pak budou šaty, na nichž jsou bíle vyšité motivy marihuany. „Je to překvapivě decentní a hezké,“ dodává.