Provozuje jej Oblastní charita Třebíč. Pro muže je zde celkem šestadvacet lůžek. Ta jsou však zvláště přes zimu většinou zaplněná.


„V současné době máme jen dvě volná místa, ale už se o ně hlásí dva zájemci,“ informovala Deník vedoucí třebíčského azylového domu Barbora Kloudová.


Při návštěvě Deníku se scházeli klienti ve zdejší společenské místnosti, propojené s kuchyňskou linkou. U sporáku stál muž a ohříval si oběd. Další seděl u jednoho ze dvou počítačů a surfoval na internetu. O svých pocitech a o tom, jak se do azylového domu dostali, se nikomu z nich hovořit nechce. „Jsem tu teprve tři dny, jsem po rozvodu,“ objasnil stručně při míchání vařečkou.


„Včera tu dělali sekanou a byla prý výborná. Už se na mě nedostalo,“ prozradila sociální pracovnice Kateřina Hráčková. Chlapi tu prý občas pečou buchty, uvaří guláš, čínu nebo lečo.


Klient: Na ubytovně to bylo strašné


Že lidské osudy jsou často nevyzpytatelné, by mohl vyprávět pan Miloš. Coby čtyřiapadesátiletý elektromechanik se změněnou pracovní schopností nemůže sehnat práci, přišel o střechu nad hlavou a je rád, že může v azylovém domě bydlet. Před nedávnem se vrátil z nemocnice.


„Bydlel jsem dříve na ubytovně, ale tam to bylo strašné. Stručně řečeno: Holaj duša! Tak jsem rád, že jsem tady. Je to tu mnohem bezpečnější,“ pochvaloval si. „Dělával jsem kdysi u dráhy spojaře, pracoval jsem i u soukromníků. Pak jsem přišel o dům a tak jsem přišel sem. Práce žádná není a rekvalifikace taky ne,“ posteskl si.


Také pan František je stejně jako Miloš v azylovém domě déle, přes rok. „Můžu se tady vyspat, osprchovat a uvařit si. A taky můžu na internet,“ vyjmenoval. Ani on, coby vyučený zámečník, práci nenašel. „Jezdíval jsem po montážích. Když jsem pak zůstal bez výplaty, musel jsem od družky odejít,“ přiblížil František svou situaci.


Ubytovat se přichází i muži, kteří se vrátí z vězení. „Těch, co sem přijdou po výkonu trestu je zhruba třetina,“ nastínila Kateřina Hráčková.


Mohou tu bydlet maximálně dva roky


Dodržuje-li klient pravidla, může tu pobývat jeden rok. Pobyt lze prodloužit o další rok v návazném bydlení, kde je šest lůžek.


„Včera jeden klient ukončil návazné bydlení a odchází na ubytovnu,“ vysvětlila Kloudová. Kapacita na region je prý dostačující. „V létě jsou lůžka využita tak na 85 procent, v zimě bývá plno,“ popsala. Nocleh stojí 30 korun.


Podobné zařízení pro ženy v Třebíči není. Samotné ženy se musí obracet až na Armádu spásy v Brně. Pro ženy s dětmi je v Třebíči určen Dům pro matky v tísni na ulici Manželů Curieových.