Přes přejezd v Borovinském kopci v Třebíči právě jede vlak. Auta způsobně čekají v řadě, až se zvednou závory. Než se tak ale stane, postaví před ně muž v zářivě zelené kombinéze značku Zákaz vjezdu. Řidiči na ni nechápavě hledí. Nejvytíženější silnice ve městě je rázem neprůjezdná. „A kudy tedy máme jet?“ ptá se překvapeně muž v šedivém kombíku.

Ten má ještě štěstí, stavbaři, kteří právě začali opravovat přejezd, ho nechávají ještě s několika dalšími projet. Ti ostatní mají smůlu – a na rtech stejnou otázku. Jako třeba Pavel Novotný z Jihlavy. Když slyší, že přes Libušino údolí a pak na Stařeč, odkud se bude moci vrátit zpět na hlavní silnici, odevzdaně pokrčí rameny. „No, co se dá dělat,“ prohodí mladý řidič.

Pak auto otočí a nasměruje ho k objížďce. Cesta do krajského města se mu o něco prodlouží. Tento šofér je zřejmě kliďas, uzavírku železničního přejezdu v borovinském kopci chápe jen jako nutné zlo. Najdou se ale i horké hlavy. A ty si servítky neberou.

Jako třeba řidič v černém Mercedesu, který zákazovou značku míjí a pak dojíždí až k uzavřenému přejezdu. Jenže tam už stojí bagr. Tudíž kličkuje kolem něj i kolem mužů v oranžových vestách, kterým uštědří několik nadávek. „A co jako podle tebe máme dělat?!“ rozčiluje se šéf stavbařů a hříšníkovo auto si fotí na mobil.

Následně je slyšet, že se s kolegy dohaduje, jak situaci řešit. „Je to hlavní tah. Jestli to takhle bude pokračovat dál, tak zavoláme policajty, ať to tu hlídají,“ shodují se.

Otačející se kamiony

Ještě větší mumraj způsobují velká nákladní auta a kamiony, které se musejí v kopci otáčet. Řidič jednoho náklaďáku, jenž za sebou táhne i velkou vlečku, se projevuje jako mistr svého řemesla. Dokáže se stočit na milimetr přesně do přilehlé ulice Kanciborek a pak zase zpět na Sucheniovu, takže ani nemusí couvat.

To ale není případ jiného kamionu, jehož řidič si myslí, že uzavírku objede ulicí Nad Lesem. Jenže ta je tak úzká, že musí zase couvat zpět. Okamžitě se vytváří zácpa, protože za ním stojí osobní auta a ještě jeden kamion. „Tak to jsem zvědavá, jak jim dlouho bude trvat, než odsud vycouvá. Já musím totiž jet pryč,“ poznamenává obyvatelka jednoho z přilehlých domů, která ten chaos sleduje a s obavami hledí i na své auto, nyní zablokované kamionem.

Na Sucheniově a Pražské ulici, které uzavřený železniční přejezd rozděluje, panuje podobný chaos jako loni, kdy bylo centrum města ochromené instalací nových semaforů. Otáčející se auta, v tomto případě jedoucí od Jihlavy, sleduje i Petr Brož. „A to tam nahoře není značka?“ diví se.

Což o to, značka informující o slepé ulici nedaleko u borovinské kapličky stojí. Stejně jako dole, u křižovatky k Libušinu údolí. Jenže mnozí řidiči ji asi nevnímají. Tento dopravní zmatek naštěstí potrvá jen jeden den. Jako ve čtvrtek 8. srpna ráno v devět rychle začal, tak stejně rychle skončí tentýž den v pět hodin odpoledne. Při pohledu k přejezdu je však patrné, že se za tu dobu na Pražské a Sucheniově ulici i tak otočí stovky aut.