Od července totiž poskytuje novou službu veřejnosti – za pět set korun vám státní úředníci v evidenci obyvatel najdou třeba „zatoulaného“ bratra; dají mu na vás kontakt. Zda se vám ale ozve, to už je jen na něm. Ministerstvo to nezaručí.


Na matriky se často obracejí především starší lidé, kteří hledají své bývalé spolužáky nebo kamarády z vojny. Doposud úředníkům svazovaly ruce zákony o ochraně osobních dat. Dnes stačí hledajícím vyplnit formulář a zaplatit správní poplatek pět set korun – a mají šanci, že se se svými přáteli či příbuznými shledají.


Aby mohli na ministerstvu začít s vyhledáváním, potřebují co nejvíce osobních údajů, podle kterých mohou pátrat v základním registru obyvatel.
Každý, kdo chce službu využít, vyplní údaje do formuláře, který získá na internetových stránkách ministerstva nebo přímo na úřadě.


Kde žádat


„Žádost o zprostředkování kontaktu mohou občané podávat na matričním úřadě, na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, na krajském úřadě nebo na Ministerstvu vnitra,“ informovala vedoucí oddělení matrik a evidence obyvatel na městském úřadě v Třebíči Jaroslava Makovická.


Žádosti vyřizují pracovníci ministerstva. „Pokud ministerstvo jednoznačně identifikuje kontaktovanou osobu, zašle jí informaci o zprostředkování kontaktu, obsahující jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu místa trvalého pobytu kontaktující osoby,“ vysvětlil Vladimír Řepka z tiskové odboru Ministerstva vnitra.


Pak už stejně jako v pořadu Pošta pro tebe záleží pouze na nalezeném. Hledající se totiž adresu ani telefon nedozví. Obálku od ministerstva může žádající čekat pouze v případě, že bylo pátrání v evidenci neúspěšné.


„Jestliže se hledanou osobu nepodaří v informačním systému evidence obyvatel jednoznačně identifikovat, pokud nemá trvalý pobyt na území České republiky či pokud hledaná osoba zemřela,“ uvedla Makovická.


V případě úmrtí se datum a místo dozví pouze hledající osoba blízká – manžel, vnuk, sourozenec a podobně. Pokud šlo například o hledaného spolužáka, ministerstvo informaci o smrti neposkytne.


„Za prvních čtrnáct dní, co tato služba funguje, k nám zatím nikdo ještě s žádostí nepřišel,“ dodala Jaroslava Makovická.


O tuto změnu zákona usiloval zesnulý ombudsman Otakar Motejl už od roku 2006. Na jeho stole se totiž množily stížnosti na úřady, které odmítaly pomoci občanům pátrajícím po svých příbuzných či známých.


Zástupkyně veřejného ochránce práv Jitka Seitlová úpravu zákona o evidenci obyvatel vítá jako krok správným směrem. I přesto, že v něm vidí několik nedostatků, jakým je podle ní i poměrně vysoký správní poplatek. Zklamaní budou i žadatelé, kteří zaplatí správní poplatek a neobdrží žádnou informaci, jestliže ministerstvo zjistí adresu místa trvalého pobytu hledané osoby, ale nepodaří se jí doručit informaci o tom, že se s ní chce někdo kontaktovat.

EVA KŘIVÁNKOVÁ
FRANTIŠEK VONDRÁK