Před vstupem Česka do unie chovalo Zemědělské družstvo ve Výčapech čtyři sta prasnic. Dnes jsou na nule. „Mělo to vliv i na zaměstnanost. Když nemáte živočišnou výrobu, nepotřebujete tolik pracovní síly, a ani byste ji neuživil. Propustit jsme museli asi 50 lidí," řekl předseda družstva Jaromír Dobeš.

Kromě omezování až úplného útlumu chovu prasat a snižování stavu zaměstnanců se mu se vstupem do Evropské unie vybavují také rostoucí dotace. „Peníze z Bruselu jsou ale pro nás rozdílné než ve starých státech unie, takovou konkurenci jsme nebyli schopni ustát. Proto se sem dnes vozí maso právě z těch zemí," mínil předseda výčapského družstva.

Za zaniklými chovy stojí i jiná rozdílnost dotací. Zatímco na živočišnou výrobu dostávají zemědělci jen malou část celkového balíku, na obdělávání půdy velkou většinu. „Zásahy Evropské unie nemířily přímo proti chovům, ale vedly k tomu, že zemědělci se museli přeorientovat na něco jiného. Donutily je k tomu okolnosti, které byly se vstupem do EU spojeny a k rušení chovů přispěly," zamýšlel se ředitel Okresní agrární komory v Třebíči Karel Coufal.

Zvířata musela ustoupit normám

Podle něj se zaváděly takové evropské normy, kterým se řada velkochovatelů prasat a často také skotu nedokázala přizpůsobit. „Vůbec se přitom nepřihlíželo na to, jak kvalitní zvířata měli a jakých výsledků dosahovali," vzpomínal. „Mnoho podniků nemělo peníze, aby investovalo do nákladných rekonstrukcí, a raději s živočišnou výrobou skončilo úplně," připomněl Karel Coufal.

Přizpůsobit trhu se museli i družstevníci z Výčap. Postavili bioplynku a pěstují více kukuřice než dřív. „Rádi bychom udrželi alespoň mléčné dojnice, kterých máme šest set. To je totiž to jediné, co sežere trávu," podotkl Jaromír Dobeš.

Rozhodnout se musel také Eduard Kadrnka z Nových Syrovic. Místo zrušení chovu prasat investoval osm milionů korun do rekonstrukce ustájení, aby splňovalo evropskou legislativu. Živočišná výroba podle něj sice nepřináší žádný velký zisk, pro krajinu má však nemalou hodnotu. „Když se zvířat zbavíte, musíte hnojit pouze umělými hnojivy, což není dobře. Zato když produkujete slámu, použijete ji jako podestýlku, tím vyprodukujete hnůj a jím pak hnojíte, je to něco jiného. Živiny se vrací zpět do půdy," mínil majitel Farmy Mikálka a zároveň místopředseda regionální Asociace soukromého zemědělství.

I když si chov ponechal, rozumí těm, kteří se rozhodli opačně. Kromě nižších dotací a zvyšující se konkurenci byla pro ně podle Eduarda Kadrnky přítěží i byrokracie. „Na živočišnou výrobu směřuje většina, možná až 90 procent kontrol, pouze málo dalších na rostlinnou. Tam se dohlíží třeba jen na to, zda správně aplikujete postřiky, nebo jestli vedete deník hnojení," vysvětlil.

Volný pohyb osob a také zboží je sice jedním z mála pozitiv českého členství v Unii, zemědělcům však ani to příliš neprospělo. „Produkce našich výrobků funguje ve větší míře do východní Evropy a v omezené míře do západní. Často ale platí, že to, co do západní Evropy vyvezeme, se nám vrací. V praxi tam dodáme mléko a na trh nám odtud přijdou sýry a jogurty," líčil ředitel okresní agrární komory. „Podráží to ceny a škodí to prvovýrobcům," poznamenal.

Normy se mohou dál zpřísňovat

Na podmínkách pro tuzemské zemědělství se navíc nejspíš nic nezmění ani v nejbližších letech. „O zlepšování hovoří už několikátý ministr v řadě, půjde to ale jen velmi obtížně. Pomalu se rozbíhá dotační období 2014 2020 a vypadá to, že opět velká většina peněz půjde na plochu, ne na zvířata," předeslal Eduard Kadrnka.

Všechny zemědělce může navíc už brzy dostihnout nová unijní legislativa. Existuje totiž návrh nařízení na ozelenění pěti až sedmi procent orné půdy. „Máme z toho hrůzu," přiznal Kadrnka. „Nazývá se to Greening, sice to hezky zní, ale o to horší to je. Když si představíte, že středně velký podnik bude muset nechat ladem třeba šedesát hektarů, tak je to strašné," upozornil s tím, že nařízení by mohlo platit už od příštího roku. Nyní se pracuje na konečné verzi.

„Vzniknou kvůli tomu třeba pásy kolem lesa, nám zemědělcům to nic nepřinese a ani na velké množství řepky a kukuřice to mít vliv nebude," mínil místopředseda regionální Asociace soukromého zemědělství. „Když už si totiž někdo pořídil bioplynku, ve které ročně spotřebuje přes 200 hektarů kukuřice, tak ji musí vypěstovat bez ohledu na nějaký Greening," dodal.