Na čem v současné době pracujete?

V tomto čase s mými spolupracovníky pracujeme na několika zakázkách. V první řadě dokončujeme třímetrovou kinetickou plastiku „ANO“ pro Masarykovu univerzitu v Brně. Objekt bude stát v Botanické zahradě. Další z prací je restaurování a doplnění kovaného oplocení sochy svatého Jana Nepomuckého v Náměšti. Současně také připravuji realizaci kované plastiky „TILIA“ podle návrhu Alfreda Habermanna, který měl tuhle plastiku realizovat s naší pomocí, ale bohužel se této práce nedožil. Plastika bude stát na náměstí v Lipníku nad Bečvou.

Práce máte opravdu hodně a nezahálíte. Další ojedinělé dílo, které jste dělal, jsou obří šachy na hradě Helfštýn. Jak vznikl tento nápad?

Šachová hra pro Helfštýn vyšla z naší dílny v nedávné době, s touto myšlenkou přišla před dvěma lety kastelánka hradu Marcela Kleckerová. V předloňském roce jsem vytvořil jednu figuru krále. Pak jsem nakreslil další figury šachové hry a přivezl ke schválení. V květnu loňského roku jsme šachy začali vyrábět, pracovali jsme ve čtyřech téměř čtyři měsíce a 6. září 2008 jsme šachy slavnostně odhalili.

Dalším dílem, které je na stejném hradě, je téměř devítimetrová socha, mohl byste ji více popsat?

Na ocelovou sochu „POCTA PROMETHEOVI“ a její výrobu strašně rád vzpomínám. Byl to pro mě velký skok dál. Návrh modelu vytvořil akademický sochař Pavel Krbálek. Po konzultaci s ním jsem zhotovil model v desetině, znovu vše pečlivě prodiskutoval s autorem a po drobných úpravách jsme začali pracovat na soše. Velmi důležité bylo také umístění objektu na Hradě, po několika návštěvách hradu jsme společně s Pavlem Krbálkem a Marcelou Kleckerovou vybrali místo před hradem. Nechali jsme vyrobit pevný, betonový základ, který zrál pro naši sochu.

Jak jste se vypořádali se sestavováním tak veliké sochy?

V dílně jsme připravovali jednotlivé díly plastiky, které jsme sestavovali a připravovali na konečné svaření ocelové kompozice. Sestavení a svaření plastiky jsme prováděli před dílnou a pod širým nebem. Postavili jsme jedenáctimetrové lešení a vztyčili středový nosník. Pomocí kladky jsme vytahovali jednotlivé díly a sestavovali dílo podle modelu. Sochu jsme vytvořili ve čtyřech lidech za tři měsíce, dva měsíce jsme pracovali v dílně a téměř měsíc na lešení. Některé detaily jsem s Pavlem řešil na místě, dojížděl za námi a musím říci, že spolupráce s ním mě velmi obohatila. Když přijel po dokončení sochy, viděl jsem v jeho očích velkou radost a dojetí. Socha byla odhalena v červnu 2002 za účasti ministra kultury Pavla Dostála.

Pro umělce je hodně důležitá múza. Kde berete pro svoji práci inspiraci a nápady?

Nevím, nápady a myšlenky přicházejí samy, neznám žádný recept ani návod. Myslím, že stačí vnímat svět, lidi, dění kolem sebe a myslet, pak je možné, že se tohle vše objeví v mé tvorbě. Pozitivní je, že jsem schopen skrze mé objekty předávat toto vnímání světa některým lidem.

Chtěl jste být kovářem odmala? Jaká byla vaše cesta k tomuto nevšednímu povolání?

V určitém věku jsem chtěl být popelářem, pekařem, kosmonautem, pilotem a kdoví čím ještě. Pravděpodobně můj táta rozhodnul. On byl malířem restaurátorem, pracoval v Brně v Uměleckých řemeslech, kde byla kovářská dílna. Občas o prázdninách mě vzal s sebou do Brna, kde jsme navštívili kovářskou dílnu, a protože ho v té době kovářské řemeslo zajímalo zřejmě víc než mě, bylo rozhodnuto.

Dovedete si představit, že byste dělal něco jiného? A pokud ano, co by to bylo?

Snad bych mohl dělat i něco jiného, ale protože nic jiného neumím a neměl jsem odvahu se pustit do jiné profese, asi zůstanu u kovařiny, zvlášť když se mi občas i daří.

Že se vám tato práce daří, může potvrdit hodně lidí a mnozí se z ní těší. Můžete prozradit, jak dlouho už děláte profesi uměleckého kováře?

Kromě vojny, která mě vůbec nic nepřinesla, se tomuto řemeslu věnuji od patnácti roků.

Co vy sám považujete za svoje nejlepší dílo?

Velmi nerad odpovídám na takové otázky, protože během tvorby ke každé věci získávám nějaký vztah, a i když se časem může můj pohled na daný objekt změnit, myšlenka v té věci zůstává. Někdy nevím, jestli je v díle lepší obsah nebo výtvarné zpracování.

Od patnácti let to muselo být opravdu hodně děl. Víte, kolik věcí už jste udělal? Počítáte to?

Mohu říci, že mou dílnou prošly tuny železa, určitě jsme zde vyrobili stovky doplňků do interiéru, desítky kovaných bran a plotů a mnoho jiných kovaných výrobků. Možná přijde čas a chuť vše spočítat anebo to udělá někdo jiný.

V současné době chystáte nějakou výstavu nebo do jaké práce se chcete pustit?

Výstav mívám šest až osm do roka, letošek není žádnou výjimkou. Měl jsem výstavu v soukromé galerii v Liberci a několik objektů posílám do soukromé galerie Ilony Chale v Bruselu. Nesmím však zapomenout na galerii mé ženy, Galerii 12, kde se na vánoční výstavě objevilo několik mých plastik. Pro tento rok mám naplánován také zajímavý program, ale o tom až jindy.

Setkáváte se s různými umělci, kdo na vás měl největší vliv a koho si nejvíce ceníte?

Opět nedovedu vyslovit jméno toho nejlepšího, když mluvím o současných žijících umělcích. Z minulosti je jich celá řada.

PAVLA KRČÁLOVÁ