Dva vozy se k sobě náhle přiblížily natolik, že Matěj Havelka již nestačil uskočit. „Byla mu promáčknuta lebeční kost. Bližší podrobnosti nelze ještě sděliti, poněvadž má raněný v mozku centrum pro mluvení porušené, a tím doposud jest mluvení neschopen,“ sdělily k případu Hlasy ze západní Moravy z 10. července 1903.
Zda nešťastný Havelka znovu nalezl řeč, už se Hlasy v dalších číslech nezmínily. Tento případ byl však jedním z prvních z těch opravdu vážných, jimiž se zabývali lékaři v tehdy nově zřízené městské nemocnici Františka Josefa I. v Třebíči.
Ta si v sobotu 10. září připomene rovných 120 let. Už nikoliv jako městská, ale jako krajská – stále však na stejném místě.
Podívejte se, jak to vypadá v Nemocnici Třebíč nyní
Fotogalerie: Zázemí nových operačních sálů v třebíčské nemocnici.
Pod pojmem nemocnice si lidé na začátku 20. století stále spíše vybavovali zatuchlé prostory špitálů, které mnohdy pocházely ještě ze středověku. Při návštěvě nové třebíčské nemocnice proto zůstávali stát údivem. „Kdežto staré nemocnice mívaly úzké, klenuté, tmavé chodby, malé ponuré světničky, málo přístupné slunci a čerstvému vzduchu, má tato nemocnice dlouhé, přívětivé, zvláštním způsobem leštěné, terazzem dlážděné chodby, světnice prostranné, světlé, ano i balkon skvostný, kde se může s dovolením lékaře nemocný již k uzdravení spějící občerstvit nejen čerstvým vzduchem, nýbrž i pohledem na park,“ popisovaly Hlasy. „Operateur sám ničeho se nedotýká rukama. Přistoupiv k umývadlu, šlápne na knoflík pravý – teče voda teplá, levý otevírá vodě studené průchod, střední knoflík zdvihne odpad. Umyté ruce neznečišťuje operateur žádným dotekem předmětů nesterilisovaných.“
Počty hospitalizovaných se tehdy uveřejňovaly v novinách. Třeba mezi 14. a 26. prosincem 1902 přijali lékaři devatenáct „ošetřovanců“, z toho patnáct mužů a čtyři ženy. „Operací bylo provedeno devět. Celkem od otevření do 20. prosince provedeno pětadvacet operací s výsledkem velmi dokonalým,“ hlásila nemocnice.
play_fill
Ale ne všichni na novou nemocnici pohlíželi s obdivem. V žaludku ležela zejména živnostníkům, kteří se doslova prali o to, kdo bude do nemocnice dodávat například potraviny. „Do nemocnice měl každý měsíc dodávati jeden pekař pečivo. První arci dodával p. Arnošt Tvarůžek, po něm celá pekařská přízeň, až došlo i na p. J. Zimolu z Podklášteří, tedy z obce cizí. Proč nebylo dodávání svěřeno některému pekaři dalšímu z města Třebíče, to bůh suď! Pak se čekalo, že dojde přece řada na některého z nás. Ale jaké zklamání. Dnem 1. t. m. začal dodávati zase p. Arn. Tvarůžek (takový chudák to potřebuje!) a my byli zas opomenuti, třebas někteří se hlásili. Což jen ti šťastní dodavatelé platí daně? Proč se na nás s daněmi a přirážkami také nezapomene?“ rozhořčovali se po necelém roce od otevření nemocnice poškození pekaři.
Inu, peníze vládnou světem. Mimochodem, když už jsme u těch čísel – v roce 1909 nemocnici vedl jen primář, jemuž se 120 nemocnými pomáhal pouze jeden lékař a „elév“. „Pro velice nízký honorář se žádný z lékařů do nemocnice nehlásí,“ stěžovaly si tehdy Hlasy. Nedostatkem lékařů pak podle nich trpěli zejména pacienti, kteří museli neúměrně dlouho čekat na operace. „Chuďas častokráte čtrnáct dní až tři neděle, kdežto ten, jenž náhodou jest požehnán statky pozemskými, jest okamžitě operován.“
Věru, s dnešními mnohaměsíčními čekacími lhůtami člověka napadne, zda by nebylo lepší se v čase přemístit na počátek 20. století.
close
info
Zdroj: wikipedia.org
zoom_in
Lékař Jaroslav BakešPrvní primář Jaroslav Bakeš
Prvním primářem třebíčské nemocnice byl Jaroslav Bakeš. Narodil se v roce 1871 v Blansku a nejprve působil ve vídeňské Všeobecné nemocnici. Odtud jej v roce 1902 třebíčští radní „přetáhli“ do nově zřízené městské nemocnice v Třebíči. Byl to vynikající odborník a chirurg, který po první světové válce založil nemocnici na Žlutém kopci v Brně a v roce 1928 dnešní Masarykův onkologický ústav. Vynalezl nové chirurgické postupy i některé chirurgické pomůcky. Jeho vášní byl lov. Ten se mu stal osudným v roce 1930, kdy při lovecké výpravě do Polska onemocněl zápalem plic, kterému podlehl.
V třebíčské nemocnici působil v letech 1902 až 1909 (v roce 1906 získal titul docenta). Primariát po něm převzal Stanislav Kostlivý.
