VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tresty a ponižování. Exkluzivní rozhovor s bývalým členem sekty

Třebíč - V komunitě u Kuroslep na Třebíčsku se mladík od šesti let připravoval na konec světa a exodus na jinou planetu. V osmnácti letech odešel

28.6.2012
SDÍLEJ:

Centrum kosmického zen-buddhismu. Někdejší hájenku u Kuroslep na Třebíčsku, z níž se postupně stává jakýsi lesní hrad, označuje štítek na bráně jako klášter.Foto: Deník/ Libor Plíhal

Letos v březnu přinesl Deník sérii článků o životě tajemné náboženské sekty uprostřed lesů v Kuroslepech na Třebíčsku. Podle bývalých členů sekty jsou děti v komunitě nestandardně fyzicky trestány. Na jejich podnět se případem zabývá také policie. Vyšetřování ale uvízlo na mrtvém bodě, protože proniknout do uzavřené sekty není jednoduché ani pro policisty.

Deníku se podařilo najít člověka, který v sektě prožil dvanáct let. Přivedla ho tam matka, když mu bylo teprve šest let. V osmnácti se rozhodl odejít. Dnes šestadvacetiletý student z Třebíčska souhlasil s exkluzivním rozhovorem, v němž popisuje, co jako dítě a dospívající v sektě prožíval. Popisuje bezstarostné hrátky s vrstevníky, ale i bití klackem na lavici, ponižování a zákaz stýkat se s jinými dětmi v pozdějším věku. První rány utržil v deseti letech. „Facky byly běžné, ale za trest jsme museli i několik hodin klečet na masážních matracích s hřeby z tvrdé umělé hmoty," popsal Deníku mladík své zkušenosti.

Lidí ochotných otevřeně mluvit o životě v sektě moc není. Před lety se k tomu odhodlala Magda Hauserová z Brna. Její zpověď byla zatím jediným pohledem do neznámého světa uvnitř sekty. Její zkušenosti upozorňují na fanatickou snahu tamní duchovní vůdkyně o zmanipulování lidí. Ona ale byla dospělá a mohla se rozhodnout. Student z Třebíčska takovou možnost neměl.

Šestadvacetiletý student z Třebíčska strávil dvanáct let života za zdmi sektářského hradu v Kuroslepech na Třebíčsku. Do komunity ho přivedla matka, když mu bylo šest let. V osmnácti toho měl dost a odešel. „Už jsem nemohl vydržet ten absurdní způsob života," svěřil se mladík v exkluzivním rozhovoru.

Zveřejnit celé své jméno nechce. Stále se obává reakce okolí, ale s rozhovorem souhlasil, protože mu není lhostejný osud dětí, které v sektě dnes žijí. Policie podle něj nemá moc možností, jak odhalit, jestli jsou tamní děti týrány či nestandardně trestány. „Je to dáno uzavřeností sekty," poznamenal student. Proto považuje tento rozhovor za možnost, jak se svěřit se svými zkušenostmi, které vnímal jako dítě a dospívající.

Kdy a jak jste se do sekty dostal?
Asi v roce 1991 mne tam přivedla matka. Tehdy mi bylo šest let a odešel jsem v osmnácti.

Měl jste tam v té době, kdy vás tam matka přivedla, nějaké vrstevníky?
Byl jsem tam se starším bratrem, nevlastním bratrancem a sestřenicí. Bylo tam víc jiných dětí. Například dcera matky představené.

Byl jste tam jako dítě šťastný?
Ze začátku to bylo celkem super. Jako děti jsme si spolu hodně hrály a měly k sobě blízko. Měly jsme i dost hraček, hlavně o Vánocích. Na to si stěžovat nemohu. Tehdy se na dětech ještě tělesné tresty nepraktikovaly. Postupem času a utahováním režimu se z toho ale stala děsivá věc.

Co bylo děsivé?
Na jedné straně jsme vyznávali mír a lásku, takový ten krásný svět, který chceme společně budovat, a na druhou stranu to byla těžká manipulace.

Jak s vámi manipulovali?
Bylo to psychické i fyzické lámání. Byli jsme biti klackem. Trestala se tak neposlušnost, když se někdo provinil vůči nějakému řádu.

Jak vyplácení trestů probíhalo?
To si člověk lehl na lavici a druhý ho zřezal klackem přes záda. Týkalo se to hlavně dospělých a starších dětí. Mladší děti bila matka představená a její manžel.

Byly tam i jiné tresty?
Museli jsme hodinu i dvě klečet na masážních podložkách s tvrdými plastovými trny.

V kolika letech jste byl poprvé fyzicky potrestán?
Facky byly běžné, ale to nepovažuji zase za tak výjimečné, protože je spousta normálních rodin, kde rodiče své děti fackují. První větší fyzický trest, který byl podle mého názoru už za hranicí, přišel asi v deseti letech.

Za co jste byl bit?
Když jsem něco neudělal, nebo naopak udělal. Bylo to paradoxní, protože matka představená chtěla, abychom byli iniciativní, abychom se zúčastňovali života v komunitě a sami ji budovali. Na druhou stranu, když někdo přišel s nějakým nápadem, tak to bylo špatně.

Jak často jste byl bit?
No, já dost. Když nepočítám facky, tak bití klackem bylo asi jednou za dva měsíce.

K čemu měla směřovat vaše výchova?
Prakticky všichni se tam připravovali na konec světa a jakýsi exodus na nějakou jinou planetu.

Věřil jste tomu?
Bylo na mně vidět, že jsem toto učení nikdy nepřijal za své. Z toho plynuly i moje tresty. Přišlo mi to celé iracionální. Mám problém s tím, věřit něčemu jen tak, bez zjevného smyslu.

Zmínil jste i psychické týrání. V čem spočívalo?
Byl jsem často izolován od ostatních a musel jsem celý den pracovat na poli. Nebo nám s bratrem zakazovali bavit se spolu. Navíc jsme se nesměli stýkat s dětmi mimo sektu. Ze školy jsme jezdili rovnou domů.

Jak to vnímala vaše matka?
Já si nikdy její rolí nebyl jistý. Přišla tam dobrovolně, ale měla období, kdy chtěla odejít a utíkala, a pak se zase vracela, protože jí nic jiného nezbývalo.

V sektě jste byl od šesti do osmnácti let. To jste tam prožil prakticky celé dětství a dospívání. Jak tuhle věc s odstupem času vnímáte?
Na dětství si už moc nevzpomínám, ale pozdější roky byly dost kruté.

Kdy jste se rozhodl odejít?
Bylo to v osmnácti letech. Zjistil jsem, že moje přesvědčení je jiné než jejich. Nedokázal jsem se ztotožnit s jejich náboženským učením. Přišlo mi, že jsou tam různé absurdity a paradoxy, které v mých očích znevěrohodňovaly celý systém uvnitř sekty.

Za jakých okolností jste ze sekty odešel?
Zakazovali mi kontakt se spolužáky. Tady se zase projevil rozpor mezi učením sekty a praxí. Učení mělo spět k tomu, aby lidi na sebe byli hodní, aby si pomáhali. Když jsem se snažil pomoci spolužákům, tak mi to zakazovali. Nechápal jsem, jak bych v tomto světě mohl dál žít. Jsem po mamince trochu idealista a myslím, že ona s tím i do sekty šla, ale byl to svět plný absurdit.

Jak vám bylo v novém světě bez sekty?
Byl jsem trochu ztracený. Nevěděl jsem, jak s lidmi kolem sebe komunikovat. Doteď pociťuji jakýsi sociální handicap.

Podle vás byly tresty za hranicí?
Jsem přesvědčen, že to bylo výrazně za hranicí normálního chování. Bylo děsné, když tam byla holčička, která se bála tmy a za trest musela klečet několik hodin v temné místnosti bez hnutí. Když se pohnula, tak ji tam seřezali. Stačilo, když se člověk špatně podíval nebo zatvářil.

Jak se vám dařilo skrývat rány ve škole a před lékaři?
Mnohokrát jsem měl záda plná modřin. Při převlékání ve škole jsem si dával pozor, aby to nikdo neviděl. Když chcete do kolektivu zapadnout, tak nemáte zapotřebí tohle ukazovat. Rány jsem skrýval a dařilo se mi to.

Nenapadlo vás to někdy ve škole říct?
Ne. Nechtěl jsem na sebe upozorňovat. Bylo to i tak, že když jste dostal trest a dokázali vám ho zdůvodnit, tak jste ho přijal jako oprávněný.

A co u lékaře?
Pamatuji si i to, že jsme museli návštěvu lékař o týden odložit, protože jsme měli těla plná modřin. Navíc k lékaři se tak často nechodilo, takže odložená návštěva nevyvolá žádné podezření.

Myslíte, že to tam pokračuje?
Nemám o tom žádné důkazy a přesné informace, ale pokud to tak fungovalo deset let, tak se asi nic nezměnilo.

Jste s někým, kdo tam teď žije, v kontaktu?
Ne. Snažil jsem se od toho distancovat, až zpětně mne zajímá, jestli je možné ty děti odtamtud nějak dostat.

Myslíte, že má policie nějakou šanci týrání dětí prokázat?
Je strašně obtížné získat důkazy a někoho obvinit.

Na čem je podle vás tato sekta postavena?
Na psychickém teroru. Moje matka s tím má dodnes problémy, protože jí matka představená vtloukala do hlavy, jak byla v minulém životě strašný člověk, že za to nyní musí pykat. Všichni dospělí tam tomuhle věří.

Vnímáte to tak, že jste žil v prostředí, kde vás jako dítě týrali?
Přiznat si to sám sobě je hrozně těžké, ale řekl bych, že ano.

Považujete léta strávená v sektě za promarněné dětství?
Já na to zase takhle nemyslím. Snažím se za tím udělat čáru a nějak si to nepřipouštět. Pokud nemáte srovnání, tak nevíte, o co přicházíte.

Napadlo vás proti sektám nějak veřejně bojovat?
Myslím, že život v takovýchto komunitách není principiálně nic špatného. Lidi mají různé potřeby, proto se i sdružují do různých spolků. Pokud je sekta pro okolí totálně uzavřená, tak lidé ztrácejí kontakt s realitou. Jde o to vedení, a pokud se tam týrají děti, tak to není dobře.

Je pravda, že děti, které tam dnes žijí, netuší, kdo jsou jejich praví rodiče, a za matku považují představenou?
Když se děti rodily, tak mi bylo asi deset let, a musím potvrdit, že to tak je. Matka představená se pasuje do role, že jediná ona je ta, která ví, jak děti vychovávat, kdežto rodiče to neví. Kdyby chtěli děti vychovávat sami, tak dostanou nářez. Výchova je jen na ní, což je děsivé v tom, že jsou na ní děti psychicky závislé.

Vzal jste si z této životní zkušenosti do normálního života něco pozitivního?
Pozitivní zkušenost je taková, že vím, že je něco takového možné a jak snadno se lidé dají zmanipulovat. Takže dobré je to v tom, že jsem nyní proti podobné manipulaci odolnější. Hlavně bych chtěl poděkovat příbuzným, kteří mi pomohli s odchodem ze sekty a umožnili mi postavit se na vlastní nohy.

Autor: Roman Martínek

28.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 15 500 Kč Prodavači potravinářského zboží Prodavač/ka maso, uzeniny, lahůdky - TŘEBÍČ. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15500 kč, mzda max. 18500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Jedná se o řeznictví Procházka (PMU CZ, a. s.), v prostorách ve městě TŘEBÍČ. , , Pracovní náplň , • prodej masa , • příprava a prodej uzenin, lahůdek a pečiva , • manipulace se zbožím , , Požadujeme , • vyučení v oboru (prodavač nebo řezník) výhodou , • chuť do práce , • nezaučené zaučíme , , Nabízíme , • pracovní poměr na dobu neurčitou s pravidelně vyplácenou mzdou , • bonusy za plnění tržeb, zaměstnanecké nákupy, stravenky , • kreativní práci s lidmi s možností postupu , , V případě zájmu se v dopoledních hodinách zastavte přímo na prodejně, nebo svůj životopis zašlete na alehka@prochazka.cz.. Pracoviště: Pmu cz, a.s., pracoviště třebíč, Pražská, č.p. 1056, 674 01 Třebíč 1. Informace: Adéla Lehká, +420 416 856 107. Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství - Zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství 20 000 Kč Zootechnici ZOOTECHNIK. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Doba určitá za nemoc., Možnost zkráceného úvazku., Praxe nutná.. Pracoviště: Niva - čikov, s.r.o., 675 78 Čikov. Informace: Jana Pavlíčková, +420 604 988 718;566 547 204. Zdravotnictví - Zdravotnictví Lékař 29 830 Kč Ostatní lékaři specialisté LÉKAŘ PATOLOG. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 29830 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: . Pracoviště: Nemocnice třebíč, příspěvková organizace, Purkyňovo nám., č.p. 133, 674 01 Třebíč 1. Informace: Lenka Zorálková, +420 568 809 454. Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 16 000 Kč Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) ZEDNÍK. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 9. Poznámka: Požadujeme:, - vyučení v oboru zedník, - praxe v oboru , - ochota cestovat. Pracoviště: S.o.k. stavební, s.r.o. - pracoviště - průmyslová zóna třebíč, hrotovická ul., Hrotovická-Průmyslová Zóna, č.p. 162, 674 01 Třebíč 1. Informace: Jaroslav Tylčer, +420 568 838 830.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaderná elektrárna Dukovany v noci.
2

Dukovanská jaderná elektrárna láká návštěvy na noční odhalení

Ilustrační snímek

Idioti, volal opilý řidič na strážníky. Skončil v poutech

Turisté si projdou Dukovanské stezky už po dvaadvacáté

Dukovany - Oddíl vysokohorské turistiky při TJ Spartak Třebíč zve příznivce turistiky na výšlap malebnou přírodou v okolí Jaderné elektrárny Dukovany a na zříceninu hradu Templštejn. Pochod se koná v sobotu 1. září. Při procházce krajinou si pak turisté ověří, že se ani 32 let provozu Jaderné elektrárny Dukovany nezanechalo na okolní přírodě stopy.

Parkoviště na moravskobudějovickém náměstí je zavřené

Moravské Budějovice - Parkoviště na moravskobudějovickém náměstí Míru je od pondělí 20. srpna kompletně uzavřené. Důvodem jsou práce na rekonstrukci náměstí.

Scény z Postřižin vrátí dalešický pivovar do dob první republiky

Dalešice – Po roce se do pivovaru vrací oblíbená akce s názvem Hrabalovská noc. Ta letos vychází na poslední srpnovou sobotu. Během oživených prohlídek pivovaru návštěvníci uvidí prostory, které normálně přístupné nejsou a zavzpomínají na poetickou atmosféru filmu Postřižiny.

Až na vrcholky hor se 165 kily na zádech a neckyáda na suchu: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 18. až 19. srpna 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT