Ne každá novinka se podaří uvést v život zcela bez problémů. Ty provázely i spuštění třebíčského vodovodu, který svůj provoz zahájil přesně před 135 lety – 10. června 1888.

Potíže, popsané Listy ze západní Moravy, nastaly už o měsíc později. Listy napsaly: "V pondělí dodával vodovod ještě zcela čistou a téměř vší příchuti prostou vodu, pojednou v úterý se voda tak zkazila, že se stala ku domácí potřebě nezpůsobnou. Když pak ještě k tomu vodák celý rourovod do města vedoucí v pondělí večer nechal úplně uzavřený, vyvinulo se při hnilobě květu vodního v rourách množství páchnoucích plynů a zápach se přenesl na vodu."

Milan Krčmář
Sedne si Kajínek zpět za volant, nebo za mříže?

I přes své počáteční problémy byl vodovod v Třebíči na svou dobu velmi moderní. "Na Vodovodním rybníku v Týnském údolí byla upravena hráz, dokonce tam vznikl i objekt, kde byla písková filtrace. Potrubí už nebylo jen dřevěné jako do té doby, ale pravděpodobně litinové,“ vysvětluje ředitel třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti Jaroslav Hedbávný, který dějiny třebíčského vodárenství zmapoval.

Vodovod ale tehdy nebyl rozvedený do domů. Po městě vyrostly odběrné stojany. „Říká se jim paseny, bylo to něco jako hydranty. Z nich lidé vodu odebírali. Bylo to mnohem hygieničtější než dříve. Předtím totiž lidé chodili pro vodu ke kašnám na náměstí, u kterých býval i dobytek,“ popisuje Hedbávný s tím, že zcela první kašny byly dřevěné.

„Byly součástí úplně prvního vodovodu, který vznikl už někdy v 16. století. Jeho zdrojem byl rybník Baba v Týnském údolí, odkud šla voda dřevěným potrubím do kašen. V roce 1610 tehdejší majitel panství Smil Osovský z Doubravic vydal listinu umožňující odebírat vodu nejen z Baby, ale i dalších rybníků v Týnském údolí. O této listině se říká, že je první dokladem vědomé péče o vodu ve městě,“ dodává ředitel.

V polovině 18. století dřevěné kašny zanikly. Místo nich město postavilo tři kamenné. Ty vydržely až do 80. let 19. století, kdy je město kvůli novému vodovodu nechalo zbourat. „Bylo to za starostování Jana Františka Kubeše. Město povolalo inženýra Karla Kresse, který vyprojektoval nový vodovod napájený z Vodovodního rybníka,“ říká šéf třebíčských vodařů.

Spuštění vodovodu provázela velká sláva. „Hasičstvo rozestaveno po celé délce hráze v pořadí před ověnčenou filtrovnou, na hrázi pak a kol do kola po zelených stráních zaujaly místo v pestrém svátečním oděvu v malebných skupinách zástupy obyvatelstva všech tříd společenských a pohlaví,“ psaly Listy.

Oslava Dne dětí v Jaderné elektrárně Dukovany 2023.
Experimenty v jaderné elektrárně Dukovany. Elektřinu vyráběli rotopedem

Lidé kvitovali nízkou teplotu vody, v kašnách do té doby nevídanou. „Poté otevřen kohout ve větráku nad Kočičí ulicí umístěný. Voda nabraná do sklenice jevila se čistou, teploměr do ní ponořený ukazoval za několik vteřin 12 °R (15 °C),“ uvedly dále Listy s tím, že lidé mohli poté zhlédnout i ukázku tlaku vody. „Vytryskl proud do výše nejméně osmi metrů. Voda samotlakem hašení při požáru učiní velice snadným.“

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

O to více byli lidé několik týdnů poté rozladěni, když voda začala zapáchat. Filtrační komora musela být upravena a zmíněný vodák se naučil zacházet s přístroji. Výsledek se dostavil.

„Dnes konečně i ono obecenstvo, jež s nedůvěrou na stavbu vodovodu pohlíželo, mluví již zcela jinak. A to plným právem, neboť dokázáno, že náklad, jejž obec třebíčská na vodovod věnovala, není vyhozený, jak se tu a tam pomlouvalo,“ chválily Listy o rok později 20. dubna 1889.

Kam zmizela zakládací listina třebíčského vodovodu?

Při slavnostním spuštění vodovodu podepsalo třebíčské zastupitelstvo ručně psanou listinu, která zahájení provozu dokumentovala. Jenže ta se někam ztratila.

Jaroslav Hedbávný při stém výročí vodovodu v roce 1988 listinu fotografoval na třebíčském zámku. „Sídlilo tam tehdy nejen muzeum, ale i archiv. Tehdy jsem ofotil celý ten spis a tato fotokopie vyšla i v brožuře, kterou jsme vydali ke sto letům vodovodu. Asi dvacet let nato jsme připravovali film ke 120. výročí třebíčského vodovodu. Říkal jsem si, že by bylo dobré ten spis nafotit lépe. Tehdy jsem se vypravil do muzea i do archivu – ale spis tam nikde nebyl. Pod spisovou značkou našli pouze prázdné desky. Mezitím totiž proběhlo nějaké stěhování archivu a spis zmizel. Bojím se, že spis je zapadlý někde v archivu. Takže ta moje ofocená kopie je jediný důkaz,“ vzpomíná šéf třebíčských vodařů.