„Když nám na stupních vítězů zahráli státní hymnu, měl jsem na krajíčku," přiznává Ladislav Teplý. Cesta ke zlatu však nebyla jednoduchá. Navigátor spolu se svým pilotem Petrem Chvojkou museli v maďarské Matkópuszti zvládnout třináct náročných etap.

Hned v první z nich ztratili na své konkurenty. „Zaletěli jsme poměrně špatně. Když se podíváme do výsledků, tak Polák Jurkiewicz, se kterým se hodně přeme už několik let, dostal za disciplínu tisíc bodů a my jsme tam měli jen 703 bodů," popsal čerstvý mistr světa.

Soutěžní ultralehké létání není o žádných kotrmelcích ve vzduchu či rychlosti. Jde mnohem více o navigaci a přesnost. Stroj musí letět nejen co nepřesněji podle trasy, ale také v pevně danou dobu. „Musíme letět přesně danou rychlostí, kterou před závodem deklarujeme organizátorům závodu. Musíme být na určitých místech v co nejpřesnější dobu s tolerancí pět sekund, jinak přicházíme o body," vysvětluje Teplý.

Závodníci navíc nesmí používat vůbec žádné navigační přístroje. „Létáme pouze podle mapy a toho, co vidíme z výšky tři sta metrů pod námi," říká úspěšný navigátor.

Navigační létání je pouze jednou z disciplín. A nejde jen o to doletět z bodu A do bodu B. Posádka musí také cestou hledat objekty, které dostala na fotografiích či znaky sestavené na zemi z plachty. „Může to být kousek lesa, křoví uprostřed palouku či telegrafní sloup u cesty. Často jsou fotky také poměrně záludné. Člověk přiletí na hranu kopce a objekt uvidí až v posledních deseti vteřinách," popisuje Teplý.

Pokud objekt letci minou, mají smůlu a bodovou srážku. Vrátit se nemohou. O body přijdou, i pokud nezakreslí objekt správně do mapy. Tolerance je dva milimetry.

Oblíbená ekonomika

Další disciplínou je takzvaná ekonomika. Právě v ní vítězné duo sbírá na závodech nejvíce bodů a nejinak tomu bylo i na letošním mistrovství. „Na omezený objem paliva jsme museli proletět co nejvíce bodů. Nám se jich podařilo nasbírat šestnáct. Konkurence naopak měla dvanáct či třináct," pochlubil se Teplý.

Mezi takzvané ekonomiky patří ještě disciplíny, kdy pilot musí s omezeným palivem uletět co největší vzdálenost či obletět trojúhelník s co největší plochou.

Naopak disciplína, kterou nemají Třebíčští příliš rádi, je přistání do vyznačeného prostoru. Na letišti je vytyčený prostor 100 x 25 metrů. Má imitovat palubu letadlové lodi. Pokud se podaří přistát hned v první části, získá posádka 250 bodů. „Někteří závodníci ve snaze získat co nejvíce bodů, svůj stroj doslova přibijí a tím ho ničí," vysvětluje Teplý.

Přestože ve většině disciplín patřili letci k nejlepším, o svém možném úspěchu dlouho nevěděli. „Člověk to trochu čuje. Ale letos to bylo organizačně horší v tom, že zlobil počítačový software. Výsledky jsme díky tomu zjišťovali až předposlední den. Pak si člověk uvědomí, že pokud to nezkazí, bude hodně vysoko. A rozhodli jsme se poté letět více na jistotu. Kdežto ze začátku to bylo často hop nebo trop," říká Teplý.

I po skončení závodu byli soutěžící dlouho drženi v nevědomosti. Vyhlášení výsledků, které mělo být v deset hodin dopoledne, se protáhlo o osm hodin. „Když jsem konečně viděl konečné výsledky, byl jsem už tak psychicky unavený, že mi ani nepřišlo, jaký je to úspěch. Až na stupních vítězů ke mně dorazil euforický pocit. Chtělo se mi skákat tři metry vysoko a řvát jako pavián," dodává čerstvý mistr světa.