Nezdá se to, ale stavba z roku 1871 je velice rozlehlá. Když se člověk dostane mimo známá místa, připadá si jako v bludišti. Národní dům má hned několik podzemních prostor, přičemž ty nejhlubší se nacházejí ve sklepích směrem ke Karlovu náměstí.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

„Zde se pravidelně objevuje voda. Vzlíná do sklepa touto spárou,“ ukazuje technik Národního domu Petr Pacal na úzkou štěrbinu v podlaze. „Nevíme, co pod tím je. Časem se to chystáme otevřít, abychom zjistili, zda tam není třeba bývalá studně,“ vysvětluje.

Právě v této části sklepa je zřetelně vidět i odlišný způsob, jakým stavitelé z 19. století stavěli podlahu. V polovině místnosti se dlažba mění. Právě tam zřejmě „něco“ začíná pod stávající podlahou. „Třeba prostory pod spárou vedou pod náměstí nebo do jiné budovy,“ zamýšlí se Pacal spolu se svým kolegou Liborem Kravarem.

V rámci tradiční akce Sobota v pohybu se Třebíč 15. října pokusila o rekord v počtu tanečníků. Povedlo se, 455 tancujících stačilo k zápisu do České knihy rekordů.
Karlovo náměstí se vlnilo v rytmu tance, Třebíčané se zapsali do knihy rekordů

Zajímavý je i prostor za nádvořím Národního domu. Několik metrů od vstupu do galerie Franta se skrývá asi dvacet metrů hluboký sklep, který se pod celou zadní částí budovy a zadním traktem táhne až téměř ke kostelu svatého Martina. U zdi je zde zaplechovaný nenápadný otvor, kterým se do velké hloubky táhne asi půl metru široká průrva. Ústí právě do sklepení.

Právě v tomto prostoru se krátce po vybudování Národního domu schovával slon. Historik Karel Dvořák vzpomínal, že roku 1875 do Třebíče přijel „světový cirkus Myers“. „Zajímavé je, že pro největšího slona nenašli v celém městě přístřeší, až jej konečně umístili v Národním domě pod klenutím podpírajícím velký sál,“ uvádí Dvořák ve své knize Ze staré Třebíče z roku 1939.

Národní dům Třebíč

Slavnostní otevření se konalo před sto jednapadesáti lety, 29. října 1871. Tehdy sloužil coby centrum českých vlastenců. Ti jej nazývali také jako Besední dům.

Projekt Národního domu vypracoval stavitel Karel Tebich, stavbu provedl Martin Herzán.

Za 1. světové války zde byl lazaret, v roce 1920 v něm sídlilo vojsko, které potlačilo třebíčskou revoltu radikálních socialistů. V letech 1945 a 1946 se zde konalo několik procesů mimořádného lidového soudu.

Národní dům má také rozlehlou půdu. Je patrné, že její krovy vznikaly v průběhu let. Zatímco v jedné části jsou trámy už řezané, jinde jsou starší, tesané. Za hlavním pódiem se skrývají ovladače reflektorů či různá lanoví. Pod pódiem jsou navíc prostory sloužící jako sklad stolů a židlí. Ty lze pak úzkým otvorem přímo v čele pódia vytáhnout do sálu.

Město do budoucna počítá s tím, že by Národní dům zrenovovalo. Vše je ale jen v přípravné fázi. „Návrhovou studii od architekta Petra Řehořka jsme předložili památkářům, zatím od nich nemáme stanovisko, jednáme s nimi. Protože je vše na úplném začátku, nelze mluvit ani o reálné podobě rekonstrukce, ani o termínech. Vše bude záležet na stanovisku památkářů a následně na ceně a možných dotacích,“ přibližuje mluvčí města Irini Martakidisová.

Lidé by rekonstrukci uvítali. „Co si budeme povídat, ty prostory už jsou opravdu staré. Ale rozhodně by se měly zachovat, protože Národní dům má své kouzlo. Je to tam intimnější než třeba ve Fóru či Pasáži. A pokud by bylo v jeho podzemí opravdu něco skrytého, určitě by se to během té rekonstrukce mohlo odkrýt. Třebíčáky by to jistě zajímalo,“ myslí si Eva Svobodová.