Mertl pro město Třebíč fotografoval archeologický průzkum na revitalizovaném Karlově náměstí. Revitalizace využili i restaurátoři, kteří se pustili do očištění a renovace sochy. Postavili proto kolem ní lešení. „Když jsem skončil u archeologů, napadlo mě, že bych mohl nafotit i ty sochy. V té době už byly krásně zrestaurované, ale lešení u nich pořád ještě stálo. U lešení byl nějaký pán, tak jsem se ho zeptal, zda můžu vylézt nahoru, protože dokumentuji práce na náměstí. On řekl, že beze všeho, jen mám být opatrný. Měl pravdu, protože lešení se pořádně kymácelo a já měl trochu závrať. Pak jsem si ale zvykl,“ popisuje fotograf první přiblížení k sousoší.

Sochy se nacházejí na vysokém podstavci a z pohledu, jaký se naskytl Mertlovi, je dosud spatřilo jen opravdu málo lidí. Vlastně jen sám jejich autor Bernard Otto Seeling v roce 1885. A poté několik málo restaurátorů. Mertl neskrývá, že byl sousoším ohromen. „Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý. Ten sochař si s postavami musel neuvěřitelně vyhrát. Jsou dokonale plastické, vyvedené do nejmenších detailů. Už třeba jen pohled na prsty byl fascinující,“ říká fotograf.

Zámek Náměšť nad Oslavou.
Zámek Náměšť nad Oslavou zahájil turistickou sezónu, podívejte se

Postupně nafotil tváře, knihu, ruce. „Pak jsem tam objevil čerta. Nikdy jsem si neuvědomil, že tam je. Později jsem ty snímky vložil i na Facebook a lidi z něj taky byli překvapení. Někteří si dokonce mysleli, že restaurátoři ho tam přidělali až teď,“ směje se Mertl.

Ten nikdy předtím sochy nefotil. Možná se ale tomuto neobvyklému odvětví fotografie bude věnovat. „Říkal jsem si, že by to vůbec nebylo špatné. Je to zajímavé portrétování. Člověk by si s tím musel poradit jinak než u běžných podobizen. Nasvítit je tak, aby se co nejvíce zdůraznily různé detaily. V plochém světle je neuvidíte, ale kdyby se tam dalo nějaké boční světlo, bylo by to velice zajímavé,“ přemýšlí.

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí
Jedná se o středobod Karlova náměstí v Třebíči, u nějž se vždy odehrály nejvýznamnější události v dějinách města od konce 19. století.
Vzniklo v roce 1885 na základě veřejné sbírky.
Organizační výbor nejprve jednal s Josefem Václavem Myslbekem, později však práce svěřil sochaři Ludvíku Šimkovi. Na základě jeho návrhu sochu vytesal Bernard Otto Seeling.

Podle Mertla se takto detailní snímky bez plošiny či lešení pořídit nedají. „I kdybyste to fotil teleobjektivem, bude to zkrátka jiná perspektiva. Fotografie z těsné blízkosti vyzní úplně jinak,“ popisuje fotograf.

Ten na fotografování Cyrila a Metoděje zřejmě nezapomene do konce života. Myšlenka, že by mohl vylézt na lešení, ho přitom napadla naprosto znenadání. „Byl to prostě náhlý nápad, předtím jsem o tom vůbec neuvažoval. Ale právě z takových náhlých nápadů vznikají ty nejúžasnější věci. Už jsem toho za svou kariéru nafotil opravdu hodně, ale detaily těchto soch jsou pro mě něco zcela mimořádného. To se někomu dalšímu podaří znovu možná tak za padesát let, až se sousoší zase třeba bude restaurovat. Do té doby se k němu nikdo tak blízko nedostane,“ neskrývá Jakub Mertl radost nad tím, jaký fotografický majstrštyk se mu povedl.

Větrný mlýn, známá turistická atrakce v Třebíči po rekonstrukci roztočil své mohutné lopatky. Větrník byl postaven roku 1836, pro potřebu Budischowského závodů. Nedrtil obilná zrna, ale dubovou a borovou kůru na tříslo.
V Třebíči začíná hlavní turistická sezona, otevře se i trpasličí galerie

Uvnitř podstavce je schránka s dokumenty, kterou dovnitř vložili měšťané při usazování sochy. Při plánování revitalizace náměstí se uvažovalo nad tím, že by se schránka mohla vyjmout, zkontrolovat její obsah a případně do ní doplnit současné artefakty. Její umístění to ale neumožňuje. Sochy by se musely zcela odstranit.