Třebíčáci, těšte se! Chystám Velký cirkus

Právě totiž absolvovali vystoupení žongléra Milana Ošmery a hadího muže, které je úplně vtáhlo do jiného světa. Tihle mladí kluci to s dětským publikem umějí. Rozjívené děti se jim odměnily nadšeným aplausem. Ošmera se nedávno vrátil z ciziny a Deníku popovídal o své netradiční profesní dráze.

Dlouho jste vystupoval v Anglii. Pomohla vám tahle škola nějak v rodné zemi?

Do Anglie jsem odjel ve dvaceti a strávil tam tři roky. Byla to hezká etapa mého života. Poznal jsem tam spoustu zajímavých lidí nejen ze světa showbusinnessu. Z tamních vystoupení si cením především účasti se svým ohnivým žonglováním na soukromém večírku pro herce známého filmu Mamma Mia! Rozhodně mi tato zkušenost dala hodně.

Vy jste se zaměřil na děti. Je to tím, že děti jsou jako publikum bezprostřednější a lépe reagují?

Vystupování pro děti je mnohem náročnější, než dělat show pro dospělé. Dospělý divák se umí přetvařovat, i když by se mu představení nelíbilo, usmívá se a na konci zatleská. S dětmi je to jiné. Když děti dokonale nezaujmete, dají vám to patřičně najevo. Když se nudí, budou se mezi sebou bavit a pokřikovat, budou hluční. Ale když na ně naopak „vybalíte“ kvalitní show, kde nestíhají vycházet z údivu, pak je atmosféra fantastická. A proto to dělám… Mám radost z toho, když čas od času slyším, že naše vystoupení bylo tím nejlepším, co v té či oné školce kdy měli. To hodně potěší.

Dostal jste někde košem? Odmítli vaše představení?

Dostal a musím říct, že mě to mrzí. Konkurence je i v tomto oboru dost a té nekvalitní habaděj, když mě vedení některé školy kvůli špatné zkušenosti potom odmítne, předem odsoudí a zavrhne štve mě to. Je to velký paradox, když se se svým vystoupením dostanete k hostování přímo na Pražském hradě anebo do Silvestrovského programu na Staroměstské náměstí, kde vás mají za umělce, no a potom své vystoupení nabídnete pro děti do školy kousek od rodné Třebíče a tam se na vás dívají zas jak na komedianta skrz prsty.

Před Vánocemi jste připravil několik vystoupení pro děti v třebíčských základních a mateřských školách. Ve vašem pořadu se objevil i hadí muž. To už dnes není až tak běžné. Jak jste se dostal k hadímu muži?

S hadím mužem Jerrym Edrem jsme se poznali před dvěma lety. Protože já sám jsem žonglér, s lidmi z branže se většinou potkám na akcích, kde vystupuji. Jerryho vystoupení mě zaujala, kromě kontorsionistiky ( plastická akrobacie – pozn.red.) totiž ovládá také točení porcelánových talířů a nanajské hry - disciplínu dnes téměř zapomenutou. Je to navíc moc fajn člověk, a tak jsem navrhl vzájemnou spolupráci. Ta se rozjela a dnes máme za sebou spoustu společných vystoupení po celé republice.

A jak se Jerry stal hadím mužem?

Jeho máma pochází z cirkusového rodu Berousků, ovšem artistice se nevěnovala. Jerry v sobě ale umělecký talent našel a začal se věnovat nejdřív iluzím. Postupem času rozšířil svůj repertoár právě o plastickou akrobacii; noviny si s nohou za hlavou čte dodnes (smích).

Hadí muž je jistě pro děti výborným zpestření i ukázkou toho, že sezením u počítače si fyzičku nezlepší. Má toto představení nějaké poslání tímto směrem?

Samozřejmě se snažíme, aby naše show byla nějakým způsobem i poučná. To se nám daří v představeních, která dlouhodobě předvádím s rádiovým moderátorem Milanem Řezníčkem. Hadí muž je z druhého konce republiky, navíc většinu roku tráví vystupováním ve Španělsku. V Třebíči byl proto nyní pouze na vánoční šňůru deseti vystoupení, takže nám šlo spíše o předvedení artistiky jako žánru a navození vánoční atmosféry. Jsem rád, že představení mělo úspěch - už při naší úplné premiéře ve Výčapech aplaudovala celá základka i s učitelkami vestoje. Byl to fantastický pocit.

Ještě zpět k Anglii. Neplánujete se na ostrov vrátit?

Anglii už mám za sebou, teď chci zase načas bavit české publikum. Ale cizina mě opět láká. Anglii bych ale tentokrát nevolil, raději bych někam za sluníčkem.

Děti jsou z vaší show unešené.. Neplánujete nějakou větší akci pro širší veřejnost jako představení, které by mělo příběh?

Už samotná show Procházka snem, se kterou nyní vystupujeme, je představení s příběhem. Za líbivé písně o snu usínám, a protože ve snech je možné opravdu všechno, všechny následné kousky našeho vystoupení jsou mým snem. Kromě vystupování ve školských zařízeních občas sám organizuji i představení pro veřejnost v nejrůznějších koutech Vysočiny. Loni jsem uspořádal artistickou akci také v Třebíči. Byla to dobrá zkušenost, akce se povedla. Byl jsem ovšem znechucen představiteli našeho města, jejich nezájmem o kulturní dění pro místní občany.

Co máte konkrétně na mysli?

Městské kulturní středisko nehodlalo spolupracovat - třebíčský občan pořádající ve svém městě akci k pobavení lidí je pro ně totiž nelibou konkurencí… Jsem proto rád, že nyní jsou na radnici i v MKS změny a doufám, že povedou k lepšímu. Na únor nyní chystám Velký třebíčský cirkus - Třebíčáci, těšte se!