Hlava na hlavě, občas nějaké to šlápnutí na nohu. Na Karlově náměstí v Třebíči se to v sobotu odpoledne hemží lidmi, zvláště dětmi. V prostranství mezi pódiem a stánky je jich vmáčknutých tolik, že by mezi nimi nepropadl ani pomyslný špendlík.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Přesto se snaží aspoň trochu vlnit do rytmu. Mají před sebou totiž jasný cíl. „Přesně v šestnáct hodin se pokusíme o zápis do České knihy rekordů. Budeme tančit a čím víc nás bude, tím lépe. Musí nás být minimálně sto,“ připomíná jim moderátor Drahoš Menčík. Tradiční akce Sobota v pohybu, na níž se prezentují různé třebíčské sportovní organizace, si letos nastavila laťku opravdu hodně vysoko.

Sehnat tolik tanečníků totiž není tak úplně jednoduché, hlavní iniciátorka pokusu o rekord Irini Martakidisová však neskrývá optimismus. „To dáme. Věřím tomu. Ale musíte se také zúčastnit. Nerada bych, kdyby nás bylo devětadevadesát,“ přemlouvá novináře, aby pro tentokrát odhodili své fotoaparáty v dál a zapojili se do kola. Ti ale s úsměvy na rtech odmítají a podotýkají, že paní Irini a její krásné kolegyně jistě nalákají k tanci množství dalších adeptů.

Jaderná elektrárna Dukovany.
Dukovany odpojily svůj druhý blok, jaderná elektrárna řeší technický problém

Celá akce vznikla vlastně náhodou. Martakidisová a spol. chodily po práci cvičit, což v jejich podání znamená pohybovat se v rytmu tance. A pak je jednou napadlo, že by mohly oslovit i další milovníky ladného pohybu a zaútočit na český rekord. „Kupodivu se k nám ale nehlásili žádní pánové,“ podotýká její kamarádka Markéta Tesařová.

To je patrné na první pohled. Naprostou většinu tanečníků na náměstí tvoří dívky a ženy. „Já se radši na ty holky podívám. Ono totiž je na co koukat,“ glosuje dvacátník Petr, který s kamarádem Milošem postává u stánku s občerstvením a sleduje předtančení.

Miloš tanci ale neunikne. „Já jsem tady s přítelkyní, která je do tancování celá žhavá. Tak jí aspoň udělám radost,“ směje se mladý muž.

Provoz v blízkosti třebíčského Stop-shopu bývá velmi hustý. Lidé proto navrhovali, aby se nová zastávka jmenovala "V koloně". To ale město odmítlo.
Třebíčané chtěli nazvat novou zastávku „V koloně“. Město anketu raději zrušilo

V tom okamžiku se náměstím rozezní skladba Jerusalema a dámy na pódiu se začnou vlnit do rytmu. K nim se přidávají lidé pod nimi. Jejich počet nelze pořádně odhadnout, chtělo by to dron, který by náměstí snímal svrchu. Ale už teď je jasné, že jich bude více než stovka. Zvláště mladších ročníků. „Trochu jsme po sobě šlapali, ale stálo to za to,“ hodnotí tanec Laďka Zoňová, když skladba dozní a ona se s dcerkou Amálkou spořádaně řadí do zástupu, který se náměstím vine ke sčítací komisi. „Ale vedle mě byla nějaká holka a ta vůbec neuměla kroky,“ prozrazuje Amálka. Maminka jí ale říká, že to nevadí – hlavně, že i ta holčička tancovala.

Během několika minut je sečteno. Zuzana Křížková z agentury Dobrý den, která rekord sleduje, vynáší verdikt. „Tančilo vás přesně čtyři sta pětapadesát,“ sděluje účastníkům. Ti i přesto, že takřka popadají dech, propuknou v jásot, nechybí dokonce ani objímání či slzy dojetí.

Spokojenost neskrývají ani samotné pořadatelky. „Bylo úžasné vidět tolik tancujících lidí. Z pódia to byl nádherný pohled. Tanečníci byli až do poloviny náměstí,“ rozplývá se Andrea Jelínková, která vůbec nepůsobí unaveně.

Je zjevné, že dlouhodobý trénink se vyplatil. Protože kdyby dámy takto poctivě necvičily, uspořádat tuto akci by je nenapadlo – a Třebíč by se do České knihy rekordů nezapsala.