Ale i dnes lidé nejen na Vysočině, ale v celé republice a v zahraničí chodí v ponožkách, které vyprodukovali v Třebíči. V současnosti je totiž ve městě množství menších firem, kde pletačky pracují na plné obrátky. Někde využili zkušenosti z původní fabriky, jinde začali úplně od nuly. Z Třebíče tak k zákazníkům putují ultramoderní sportovní ponožky ze speciálních směsí vláken stejně jako bláznivě barevné, které se nosí k městskému oblečení. A jsou tu i výrobci punčochového zboží.

Přímo v areálu zaniklého podniku BOPO v Borovině dodnes působí společnost Trepon, která má okolo dvaceti zaměstnanců. Navázala na původní výrobu, která měla tradici od roku 1935. Patří tak k nejstarším a nejzkušenějším v zemi. „Ta výroba se sloučila, je v jedné budově, dokonce na jednom patře,“ říká vedoucí dílen Dana Chvátalová.

Vyrábějí vlastní kolekci, ale přizpůsobují se i konkrétním představám zákazníků. Podle Chvátalové dodávají zboží do širokého regionu či na Slovensko. Vždy sezónně podle toho, co se zrovna nosí.

Třeba v současnosti jsou v kurzu veselé barevné ponožky. I ty tu vyrábějí. Pletou dětské ponožky, dětské i dámské bavlněné punčocháče či legíny. V poslední době například zákazníci vyhledávají ponožky z bambusového vlákna. „Kdo se na bambusové vlákno naučí – vyrábí se z něj i spodní prádlo, hledá ho taky v ponožkovém zboží. V ponožkách z bambusového vlákna se tolik nepotí nohy, je velmi příjemné na nošení, antibakteriální. Příjemný omak dělá hodně,“ vysvětlila Dana Chvátalová.

Ponožky i pletačky

Nedaleko od borovinské fabriky sídlí v Koželužské ulici společnosti New Gen a Astro Sport.

Jde o aktivity rodiny Uhlířových, ve kterých se spojuje výroba pletaček a ponožek. Pavel Uhlíř dřív pracoval v konstrukčním oddělení Unipletu, známého třebíčského podniku, kde vyvíjeli a vyráběli pletací stroje. I Uniplet, stejně jako BOPO, je dávno minulostí.

Nyní Pavel Uhlíř pletačky v New Genu nadále vyvíjí a v malých sériích je tu vyrábějí - okolo desítky kusů ročně. „Máme je v řadě zemí. Naposledy jsme vyráběli pro Peru, Ekvádor a Slovensko. Firmy, které si od nás stroj dřív vzaly, si kupují další,“ říká Uhlíř.

Novinkou je pletačka, která dělá ponožky s pružným lemem, jenž se nekroutí a nemusí být proto dvojitý. Ponožka je příjemnější na nošení, protože nezpůsobuje otlaky.

V Astro Sportu pletou ponožky – jak jinak – na vlastních strojích. S jejich výrobky se například setkali fanoušci hokeje na nedávném mistrovství světa na Slovensku. Mohli si je tam koupit. „Na ponožkách byly vlajky zemí,“ přiblížil Uhlíř.

Začínali v garáži

V Týně, na opačném konci města, začali před 27 lety s výrobou doslova v garáži otec a synové Poskočilovi. Původní profesí především stavaři zkusili podnikat v oboru výroby dámského punčochového zboží. Firma Ariadne se postupně rozrostla, od roku 1996 má hlavní působiště v třebíčské místní části Slavice, kam přesunula výrobu z garáže v Luční ulici. Ariadne dodává pro velkoobchod i maloobchod v České republice. „Vyrábíme podle sezony. Nastává léto, končí punčochové kalhoty a budou ponožky a podkolenky. Děláme tak 40 až 50 tisíc párů za měsíc. Zájem zákazníků se ustálil, máme stabilní nabídku i odbyt,“ poznamenal majitel Zbyněk Poskočil.

Udělali jsme každý 600 párů za směnu, říká bývalá pletařka z BOPO

Třebíč - A jak to vůbec ve výrobně ponožek v třebíčském BOPO vypadalo? Vzpomínky na tu dobu má paní Emílie Smetanová z Moravských Budějovic. Ponožky vyráběla 12 let do roku 1970, než se jí narodila dcera. „Dělaly se v prvním velkém baráku směrem od vchodu do fabriky,“ říká.

V prvním patře budovy byly kanceláře, kde se přijímalo do zaměstnaní. Ve druhém „spolák“ - jídelna a bufet, kde se zaměstnanci stravovali. Ve třetím byla řetízkárna, v níž se uzavíraly, tedy dokončovaly ponožky. Ve čtvrtém pak soukárna, tam se navíjelo vlákno středem na cívky. Páté patro patřilo samotné výrobně ponožek. V BOPO se tehdy pletly bavlněné podkolenky a pánské ponožky. „Na jednoho zaměstnance bylo 14 strojů, které obsluhoval. Ten počet platil pro nás, co jsme měli staré kometky. Za směnu se udělalo 600 párů pánských ponožek, podkolenek samozřejmě méně,“ vypočítala.

Většina pletaček byly právě starší kometky. Ponožky se na kometkách pletly jako šála, jedna za druhou, jednotlivé kusy se od sebe musely oddělovat. "A potom napravo bývala barevna, kde se barvila vlákna i ponožky. Pracovalo se od šesti do 14 hodin a od 14 do 22 hodin. Půl hodiny byla přestávka,“ zavzpomínala paní Smetanová.

Na jejím pátém poschodí byly tři dílny, každá měla svého mistra, pracovaly tam desítky lidí. Včetně několika mechaniků. „Mezi nimi byl Bonďa Kratochvíl, říkali jsme mu tak. Byl to závodník na silných motorkách. Když byl nějaký státní svátek, z okna u nás v pátém patře se vyvěšovala vlajka. Když přišli Rusi, Bonďa vyvěsil černou vlajku, která se obvykle dávala, pokud někdo umřel. Bylo dusno, vyšetřovalo se to. Ale nevyšetřilo. Kdo jsme o tom věděli, neřekli jsme," vypráví.

Na roky strávené u pletaček v BOPO vzpomíná jen v dobrém: „Práce mě strašně bavila, měli jsme výborný kolektiv, jezdili na společné zájezdy, bylo to hezké období.“