Zápach. Tedy vyjádřeno ještě slušnou formou. Třebíčská Kočičina je na první pohled velmi malebné místo v těsné blízkosti centra města. Pitoreskní pohled na malé baráčky usazené do okolních svahů umocňuje Týnský potok líně tekoucí středem Cyrilovy a Zdislaviny ulice. Jenže právě na něm spočine ten druhý pohled a člověk hned vidí, či spíše cítí, že zde není něco v pořádku. „Ano, je pravda, že ten potok občas dost smrdí,“ potvrdila Věra Ryšková, která v jednom ze zmíněných domků žije.

Domky v Cyrilově ulici jsou na pravém břehu potoka natěsnané na severní stranu kopce Hrádek a z ulice se k nim lze dostat přes potok pouze po mostcích. Každý domek má svou vlastní lávku. Toto řešení, které pochází ještě z dob císaře pána, způsobuje v jednadvacátém století těžkou hlavu vodohospodářům. A je také jedním z důvodů, proč se potok zvláště za silných dešťů změní ve stoku.

Týnským potokem v Kočičině se brodili i účastníci závodu Gladiator race. | Video: Deník/Milan Krčmář

Baráčky v Cyrilově ulici usazené do svahu Hrádku na pravém břehu potoka jsou totiž jedním z mála míst v Třebíči, která nejsou napojená na kanalizační řad. Dva metry široký potok už sice neteče volně ulicí jako kdysi dávno, je regulovaný. Ale protože je zapuštěný do hloubky, vytváří zábranu, kvůli níž nelze k pravému břehu udělat kanalizační přípojky. „Od rybníka Baba až na křižovatku Cyrilovy ulice se Zdislavinou a Viktorinovou ulicí to žádné jednoduché řešení nemá,“ souhlasil místostarosta Pavel Janata.

Drahé řešení

Město podle něj kdysi uvažovalo o zakrytí potoka, to však neprošlo kvůli možnosti, že by se Týnským údolím do Cyrilovy ulice náhle přihnala velká voda. „Není to tam dostatečně kapacitní, jeho povodí je poměrně velké,“ vysvětlil místostarosta. „Pod vozovkou na druhé straně Cyrilovy ulice je kanalizační sběrač, ale napojení na něj je velice složité. Projednávali jsme to i na vodárnách, ale zatím žádné řešení nikoho nenapadlo,“ pokrčil rameny Janata.

Přesněji řečeno – řešení by možná bylo, ale pro tak malý úsek nesmírně drahé. „Vybudování kanalizačních přípojek technicky vyřešit lze, ale bylo by to pro majitele nemovitostí velmi nákladné. Pokud by se chtěli napojit, tak by museli překonat koryto potoka. Pak by jim to nevyšlo gravitačně, a museli by vybudovat domovní čerpací stanice,“ objasnil ředitel třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti Michal Ondráček.

To je však jen začátek potíží, které by se musely vyřešit. „Výtlačné potrubí z čerpacích stanic by šlo podvěsit na mostky přes potok, ale tam by voda v potrubí v zimním období zamrzala. V celé této lokalitě je navíc obtížné provádět jakékoliv zemní práce, protože nemovitosti jsou postaveny na rostlé skále ve velmi strmém svahu,“ doplnil ředitel.

Lidé na pravém břehu Týnského potoka jsou tak stále odkázáni sami na sebe. „Například my máme u domu dvě jímky. Osobně mi to nijak nevadí. Ta ulice i okolí má díky svému okolí kouzlo, které umocňuje hlavně potok. Radši bych byla, aby se nezakrýval. Líbí se mi tak, jak je,“ uvedla Věra Ryšková.

Někteří obyvatelé Cyrilovy ulice ale mimo záznam přiznávají, že z jejich domků míří občas nečistoty přímo do potoka. Poukazují však zároveň na ještě jeden problém, který vzniká při prudkých deštích – a který je podle nich hlavním důvodem, proč potok občas nelibě zavání. „Běžte tamhle dozadu k panelákům nad rybníkem Baba, kde jsou nad potokem přepady. Ty při větším dešti nestačí a vy tam pak vidíte i všechny ty vlhčené kapesníčky a další věci, které se v kanalizaci nerozložily,“ podotkl jeden ze starousedlíků, který žije v Cyrilově ulici od dětství.