Z Havlíčkova Brodu pokračuji po státní silnici na Jihlavu. Cestou míjím hlídku u Zvonějova, policisté ale zastavují auto přede mnou. „Škoda,“ říkám si, protože mě zajímá, jak kontroly probíhají. Další okres jsem tedy překonala bez zastavení.

Následující okresní hranicí je ta třebíčská. Asi dvě hodiny přede mnou v Zašovicích policisté spolu s vojáky stavěli mého kolegu. Já ale takové „štěstí“ neměla, protože buď měli zrovna pauzu, nebo se přesunuli na jiné stanoviště. Jediným „policistou“, kterého tady potkávám, je figurína, která má zpomalit piráty silnic. Vypadá sympaticky, ale do článku mi toho moc neřekne. Třetí okres bez kontroly a já vyrážím na Žďársko.

Řada vlakových a autobusových spojů na Vysočině se minimálně do konce nouzového stavu omezí. Ilustrační foto.
Kraj Vysočina: autobusů a vlaků pojede méně. Přejdou na prázdninový režim

Musím říct, že zpřísněná opatření přináší jedno pozitivum – provoz na silnicích je spíše víkendový. Aut výrazně ubylo. V rádiu zrovna hrají Nonstop, tak si zpívám a užívám svižnou jízdu. Zrovna, když jsem u pasáže „jen tobě můžu vážně říct, jsem vítr hurikán“, dojedu traktor a je „po hurikánu“.

Na Žďársku

Rychlostí lehkého vánku míjím poslední hranici. Jsem na Žďársku. Asi půl kilometru za značkou leží vesnička Rudolec a mně se rozsvítí oči – stojí tam hned dvě policejní auta. Ačkoliv bych nejspíš projela bez zastavení, s vidinou reportáže a několika fotografií zastavují sama a k jejich překvapení se řítím přímo k nim.

Na tomto místě čeká na řidiče celková silniční kontrola, kromě kontroly čestného prohlášení se tak policisté spolu s vojáky zaměřují i na technický stav vozidla a provádí u motoristů také dechovou zkoušku. „Zatím jsou vzorní a všechno mají v pořádku,“ chválí jeden z policistů.

Ilustrační foto.
Deník hledá nejhorší silnice na Vysočině. Zapojte se a pošlete svoje tipy

Kontroly probíhají v přátelském duchu. Trpělivě snášejí i mou přítomnost a cvakání foťáku. „Doufám, že mi to na těch fotkách bude slušet, jinak vám budu volat a nepřejte si mě,“ upozorňuje mě sloužící s úsměvem na tváři policista. „Klidně volejte, hlavně, když mi nedáte pokutu,“ odpovídám. V tom se do hovoru vmísí jeden z vojáků, ohlédne se mi po autě a radí: „Za parkování by možná šla.“

Vyvázla jsem. Pět okresů zdoláno, teď už jen cesta domů, tentokrát jen přes dva okresy. Cestou ze Žďárska zahlédnu další hlídku, a to dva policisty v Nových Dvorech mezi Žďárem a Přibyslaví. Berou ale druhý směr, takže jejich pozornosti opět unikám.

Své vytoužené kontroly se dočkávám až na „domácím“ Pelhřimovsku. „Dobrý den, paní řidičko, Policie České republiky, kontrola vstupu do okresu Pelhřimov. Sdělte mi důvod překročení hranice a prokažte mi svou totožnost,“ hlásí mi policista. Tak takhle to probíhá!

Firemní auta nezastavují

Dozvídám se zde i důvod, proč mi zřejmě cesta Vysočinou šla tak lehce. „Firemní auta totiž většinou nezastavujeme, protože je jasné, že tito lidé jedou do práce,“ vysvětluje mi policista.

Jsou ale řidiči, kteří během dne naopak nasbírali opravdu bohaté zkušenosti. „To už je dnes moje čtvrtá kontrola,“ směje se muž, kterého během našeho povídání zastavují vojáci.

Testování zaměstnanců Jaderné elektrárny Dukovany na covid.
Firemní jídelny: vláda je zase otevřela, zaměstnavatelé z Vysočiny zuří

Nejen my dva, ale i většina ostatních řidičů měla vše v pořádku. „Jsme tady celý den a pokuty jsme nedávali. Jen jeden pán tvrdil, že o žádných opatřeních neví, tak jsme ho poučili, dali jsme mu formulář, který máme pro takovéto případy připravený, a vše jsme vyřešili domluvou,“ popisuje policista.

To potvrzuje i policejní mluvčí Dana Čírtková. „Žádné větší incidenty hlášené nemáme. Lidé na Vysočině opatření vesměs chápou. Pár aut jsme sice museli vracet, ale to byly opravdu jen jednotky vozidel,“ uzavírá Čírtková.