Známá a karosářsky poměrně zdařilá byla Tatra 603 X, zhotovená na přelomu roků 1966 a 1967 v pobočném závodě Tatry v Bratislavě. V té době se už ale vývoj budoucího vozu v Kopřivnici ubíral poněkud jiným směrem. Vzhled karoserie byl svěřen italskému karosářskému studiu Vingale, které odvedlo skutečně vynikající práci a zhotovilo vskutku atraktivní a líbivou karoserii pro budoucí československý reprezentační automobil.

První tři prototypy s karoserií od Vingaleho dorazily na předem smontovaných podvozcích do Československa v roce 1969. Jednalo se o dvě limuzíny (jak zní správné označení karoserie T 613) a jedno kupé. Později následovaly další prototypy, všechny již se čtyřdveřovou karoserií, které byly určeny k jízdním zkouškám. Zajímavostí je, že původní karoserie byla poněkud sportovnější a vzhledově svižnější, nežli konečná verze, kterou známe. Při předvádění prototypu se totiž předsedovi Komunistické strany Československa Gustávovi Husákovi zdálo, že při nastupování na zadní sedadla není dostatek místa pro hlavu. V roce 1971 byla proto zadní část střechy zvýšena o celé tři centimetry. Další úpravou byl strmější sklon zadního okna a prodloužení zadní kapoty z důvodu lepší přístupnosti k motoru. Vizáž této partie tak dostala oproti originálu poněkud krabicovitější tvar.

Luxusní vůz pro funkcionáře

Poprvé byla Tatra 613, respektive ještě její prototyp s původní „italskou" zadní partií, představena veřejnosti roku 1971 v Klatovech při příležitosti Rallye Vltava. V roce 1974 pak vyjely na silnice asi tři desítky Tater 613 tzv. ověřovací série. Opravdová sériová výroba začala až následující rok. Nová T 613 měla vzduchem chlazený vidlicový osmiválec o obsahu 3,5 litrů uložený podélně nad zadní nápravou. Převodovka byla mechanická čtyřstupňová v bloku s motorem. Jízdní vlastnosti a výkony byly ve srovnání s předchůdcem 603 o mnoho vyspělejší.

Na rozdíl od Tatry 603 nebyla nová 613 nikdy určena pro civilní nebo zahraniční trhy. Snad proto si vysloužila přezdívku „panský kočár". Tatra 613 měla plnit a vždy plnila úlohu luxusního vozu pro vysoko postavené funkcionáře. Proto je s podivem, že vybavení vozu ve srovnání s jinými zahraničními vozy, byť jen střední třídy, značně pokulhávalo. T 613 například nedisponovala ani takovými doplňky jako je posilovač řízení, elektrické stahování oken nebo pouhé seřizování vnějších zpětných zrcátek zevnitř vozu. Také některé ovládací a další prvky použité od různých tuzemských dodavatelů společné s jinými známými výrobky (např. se škodovkou, pozn. aut.) Tatře na exkluzivitě nepřidaly.

Chrom k vozu patří

První větší a viditelná modernizace přišla až v roce 1986, a to přesto, že první makety vznikly již v roce 1977. Modernizovaná 613 měla větší zadní skupinové svítilny a přední masku se čtveřicí kruhových světel, z nichž krajní měly větší průměr nežli vnitřní. Na okrajích masky byly poněkud nesourodě umístěny velké plastové blikače, které působily jako by byly z jiného vozu. Vše podtrhovaly na pohled subtilní plastové nárazníky, které k jinak mohutné „šestsettřináctce" moc nepasovaly. Z karoserie samozřejmě ve snaze o moderní vzhled zmizely i chromované lišty a naopak přibyly velké plastové kryty kol. Tatra tak získala „levnější" vzhled. Kopřivničtí inovátoři si neuvědomili, že k vozu této kategorie chrom prostě patří a vždy patřit bude.

Světlou výjimkou bylo celkem 135 Tater 613 Speciál, vzniklých kusovou výrobou v období let 1979 až 1991. Tyto vozy byly plnohodnotnými vozy své kategorie. Na první pohled byly poznat podle velkých hranatých předních světlometů Bosh, jiné masky a masivních chromovaných nárazníků. „Speciálka" disponovala bohatou výbavou, která mimo jiné zahrnovala například jiný interiér s palubní deskou, posilovač řízení, stěrače a ostřikovače světlometů, klimatizaci, centrální zamykání, zevnitř seřizovaná vnější zrcátka, výztuhy dveří proti bočnímu nárazu a další.

V devadesátých letech přišly další inovace a pokusy o oživení Tatry 613. Zastaralá celková konstrukce vozu s motorem vzadu však na evropských trzích neobstála v konkurenci klasicky a zároveň moderněji řešených vozů. Poslední Tatra 613 byla vyrobena v roce 1997.

Majitelé se nechlubí

Přímo v Třebíči v současnosti jezdí dva exempláře T 613. Jednou je původní tzv. „chromka" ve své době v nejběžnější černé barvě a druhá je modernizovaná „plastová" 613 v barvě stříbrné. Bohužel oba majitelé odmítli zveřejnění jak svých jmen, tak i fotografií vozů z obavy před odcizením těchto dnes již vzácných automobilů. Veteránská obec však dobře ví o koho a o jaké vozy se jedná. Pro vás ostatní se opět podíváme do historie třebíčských garáží. Na přelomu devadesátých let jezdila v Třebíči „chromka" v netradiční červené barvě. Často stála v prostorách Staré Pošty, kde s ní její majitel Josef Hybšt parkoval. Pan Hybšt v té době vlastnil ještě další T 613, a to v typické černé barvě. Červená Tatra byla později odprodána novému majiteli do Třebíče a dnes zřejmě někde čeká na renovaci.

JAN KOTLÍK