Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tak tohle je Afrika. Bude se ti tu líbit, říká misionář

Třebíč, Nairobi /SERIÁL O KENI/ - Keňa je jedno velké překvapení. To stejném platí o mém projektu, o kterém jsem se dozvídal velmi pozvolna. „V Keni říkáme: Netrap se věcmi, které nemůžeš ovlivnit, “ utěšuje Jetron Charlottu, které aerolinky kdesi ztratily krosnu. Jetron je místní dobrovolník, který v Keni pomáhal s desítkani projektů.

4.10.2011
SDÍLEJ:

S Danem na navštěvě jeho kamarádky, která studuje na polytechnické univerzitě. Kolej tam dostane jen 150 studentů z patnácti tisíc, takže bydlí v malé plechové komůrce, ne větší než 3x3 metry.Foto: Filip Rosenkranc

S ním také pocestuji na západ Keni až do vesnice Essumba, kde strávím příští dva měsíce. Už vím, že tam vyrazím v pondělí, že budu bydlet u Jacoba a že budu učit děti, kterých v jedné třídě může být až sto. Ale hezky od začátku.

Po osmihodinovém letu z Amsterodamu jsme pod sebou konečně spatřili zelená pole střídající se s červenou půdu. „Tak tohle je Afrika. Bude se ti tu líbit,“ říká mi zambijský misionář, který sedí vedle mě.

Kdo se necpe, nikam nedojede

Po příletu stačilo vyplnit pár formulářů, vystát frontu, zaplatit 50 dolarů a keňské vízum bylo moje. Na letišti mě opravdu čekal člověk držící cedulku s mým jménem a odvezl mě do rezidence KVDA, organizace, která projekt zařizuje. Trochu ho zmátlo, když jsem se snažil nasednout na místo řidiče. Vysvětlil mi, že v Keni se jezdí vlevo. Ajo, bývalá britská kolonie. Vzdálenost to nebyla veliká, ale cesta trvala dvě hodiny díky rušnému nairobskému provozu a častým zácpám. Kdo se necpe, nikam nedojede.

V KVDA právě probíhalo týdenní školení o tom, jak dobře začít podnikat a jak si v životě poradit. Bylo tu tak rušno, že jsem mohl potkat lidi z různých koutů Keni, všichni byli strašně milí. Často jsem slýchával: „How are you? Everything OK?“ nebo oblíbené „Be free.“

Moje první keňské jídlo bylo zároveň to nejtradičnější – ugali. Je to hmota z pšeničné a kukuřičné mouky, ze které si každý po uvaření ukrojí kolik chce. Vidličku, kterou mi jako cizinci nabízeli, jsem odmítl, ugali se totiž jí rukama. Z kousku ugali si člověk udělá malou placku, nabere trochu zeleniny, masa nebo třeba brambor a sní.

Také se tu objevily dvě Němky, které strávily tři týdny na workcampu v Essumbě, mojí vesničce. Dostal jsem tak konečně nějaké konkrétnější informace o tom, jak můj pobyt asi bude vypadat: „Budeš bydlet u Jacoba, je to sympaťák. Také jsme trochu učili. Prostě nám dali učebnici a poslali nás před dav dětí. Příprava žádná. Učitelé občas děti ve škole bijí, když dělají chyby, ale to nemusíš.“

Později dostávám více informací od Emily, která se o nás starala, a od Jetrona. Prý mám dávat dětem za úkol maximálně tak dva příklady, i tak to bude až 200 příkladů na opravení.

Nairobi

Dan, pracovík KVDA, mě v sobotu vzal do centra Nairobi. Chytli jsme si matatu, místní nejčastější dopravní prostředek, něco mezi minibusem a dodávkou. Řidič šetřil každou vteřinu a na dvouproudé silnici si uprostřed vytvářel třetí pruh, kterým občas projížděl. Míjeli jsme auta zleva i zprava o pár centimetrů.

V centru bylo rušno, všude spousta aut a lidí, ale měli jsme štěsí, že je sobota. Ve všední dny se člověk prý těžko prodírá i na chodníku. Nejhezčí budovy byly buď ty vládní nebo drahé hotely. Na jednu z budov zaútočil Usama bin Ladin ještě před jedenáctým zářím.

S Danem jsme pak navštívili jeho starou kamarádku, která nyní studuje na polytechnické univerzitě. Kolej tam dostane jen 150 studentů z patnácti tisíc, takže bydlí v malé plechové komůrce, ne větší než 3x3 metry, kam se vejde postel, stůl, tři židle a pár poliček. Nájemné platí 5000 keňských šilinků, což je asi 1000 Kč. Prý je to drahá čtvrť, hned jak by se odstěhovala, na její místo by bylo deset dalších zájemců.

Teď je neděle večer, čeká mě poslední večeře v KVDA, balení a zítra v pět hodin ráno odjezd s dalšími dobrovolníky směr západ. Na internet se prý o víkendu dostanu o víkendu bez problémů, takže další příspěvky příjdou. Do té doby hakuna matata a hlavně „Be free.“

FILIP ROSENKRANC

Seriál o Keni

Filip Rosenkranc je vysokoškolský student z Třebíče, který se rozhodl, že se vypraví do Keni. Tam bude dva měsíce pracovat ve škole v odlehlé vesničce Essumba, kde nemají elektřinu.
Deník vám budem přinášet seriál o jeho cestě.

4.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Třebíčští dorostenci padli v sousedském derby

Ilustrační foto.

Mladíci Horácké Slavie pelhřimovské Medvědy vůbec nešetřili

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Vysočina - Přinášíme vám vyplněný dotazník politických špiček z Vysočiny. Takto politici odpovídali na naše otázky v Deník-Busu před volbami v pátek 13. října.

Politika není kamenolom, aby ji museli dělat jen muži, říká jednička Zelených

Vysočina - Jedinou květinou mezi trny na Vysočině je jednička kandidátky Zelených Veronika Hana Konvalinková.

Lipník zvítězil už popáté v řadě

Třebíčsko – Boj o špici se vyrovnal. Vedoucí Třebelovice prohrály v Chlístově a jejich náskok na čele tabulky okresního přeboru se po 11. kole ztenčil na bod. Ten na lídra chybí Přibyslavicím, které uspěly na hřišti fotbalistů rezervy Jemnicka. Nejlepší formu má v současné době Lipník, který naplno bodoval už pětkrát v řadě a posunul se na čtvrté místo.

OD SOUSEDŮ: Na tahu Jihlava - Havlíčkův Brod se zranilo čtrnáct lidí

Vysočina - Hlavní silniční tah z Havlíčkova Brodu do Jihlavy se stal v pondělí kritickým místem. Během jediného dne tam došlo ke dvěma vážným dopravním nehodám. Zranilo se při nich 14 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení